(18.00 hodin)
(pokračuje Doktor)
Dovolte, abych navrhl úpravu pátou. Úprava § 32 odst. 1, který zní: (1) Rozhodnutí obsahuje odůvodnění, nestanoví-li tento nebo zvláštní daňový zákon jinak, pokud nejde o případ, kdy správce daně reaguje na tvrzení daňového subjektu beze změny anebo je odůvodnění takového subjektu detailně známé z jiného dokumentu. V takovém případě správce daně nebo tento dokument ve svém rozhodnutí odkáže. V odůvodnění správce daně stručně a jasně uvede důvody pro vydání rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí, které bylo vydáno na základě dokazování, správce daně dále uvede, které skutečnosti má za prokázané a o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a jak věc posoudil po právní stránce.
Dovolte zdůvodnění. Předkládaný návrh vychází z předpokladu, že součástí rozhodnutí musí být též odůvodnění. A věřte, že dnes v rozhodnutí správce daně odůvodnění být nemusí. To znamená, že tam, kde správce daně postupuje ve vztahu k daňovému subjektu korektněji nebo se ho snaží i metodicky vést, zdůvodnění často poskytuje. Existuje však řada finančních úřadů, které se řídí tímto ustanovením tak, že svá rozhodnutí vůbec nezdůvodňují, což podle mého nemůže vést ani daňový subjekt k lepšímu chování a větší daňové kázni. Takovýto stav příliš právní jistotě ani nenahrává a nutno dodat, že není ani v souladu s celoevropským trendem. Návrh proto vychází ze zásad na dobrou správu, která je obsažena v článku 41 Charty základních práv Evropské unie v daňovém řízení.
Dovolte, abych navrhl úpravu šestou. Úprava paragrafu 34c, který zní: § 34c - Ochrana před nečinností
Odstavec 1: Daňový subjekt je oprávněn svým podnětem upozornit nejblíže nadřízeného správce daně, že správce daně nepostupuje v řízení bez zbytečných průtahů, protože
a) nevydal rozhodnutí, ačkoliv uplynulo šest měsíců ode dne, kdy byl vůči daňovému subjektu učiněn poslední úkon v řízení, kterého se předpokládaná nečinnost týká,
b) nevydal rozhodnutí, ačkoliv již došlo k soustředění podkladů potřebných pro vydání tohoto rozhodnutí, nebo
c) marně uplynula daňovým zákonem stanovená lhůta, v níž měl správce daně provést úkon.
Odstavec 2: Nadřízený správce daně podnět prověří, a pokud je důvodný, přikáže správci daně, který zásadu postupovat v řízení bez zbytečných průtahů porušil, odstranění zjištěného porušení. Nedojde-li k nápravě správcem daně, který zásadu porušil, do 30 dnů od doručení podnětu daňového subjektu, zjedná nadřízený správce daně nápravu ve své působnosti, popřípadě ve věci rozhodne sám nebo pověří jiného věcně příslušného správce daně ve svém územním obvodu tak, aby náprava byla provedena bezodkladně. O provedených opatřeních vyrozumí nadřízený správce daně neprodleně daňový subjekt.
Odstavec 3: Na žádost daňového subjektu je správce daně povinen vyrozumět jej o tom, které podklady pro vydání rozhodnutí dosud nebyly soustředěny, a umožnit mu kontrolu těchto skutečností v daňovém spisu.
Odstavec 4: Neshledá-li nejblíže nadřízený správce daně podnět oprávněným, tento podnět odloží a daňový subjekt o tom vyrozumí s uvedením důvodů.
Odstavec 5: Opatření proti nečinnosti učiní nadřízený správce daně i tehdy, nezahájí-li příslušný správce daně řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících k zahájení řízení z moci řízení.
Dovolte krátké zdůvodnění. Ačkoliv zákon o správě daní a poplatků již téměř rok obsahuje institut ochrany před nečinností správce daně v daňovém řízení, praxe i nadále ukazuje, že platná úprava je celkově nedostatečná. Rád bych i vás upozornil na až příliš velké, řekl bych spíše dramatické rozdíly v tom, jaká je průměrná periodicita kontroly a jak velké rozdíly jsou v efektivnosti a periodicitě kontroly jednotlivých finančních úřadů v rámci naší země. Zatím co v Jihočeském kraji je průměrná perioda zhruba 2,5 roku, v Praze se bohužel pohybuje zhruba kolem sedmi let, což evidentně vykazuje také něco o kvalitě prováděných kontrol a o tom, jakým způsobem někdy postupuje správce daně, bohužel i v situacích, které popisuji. Z tohoto důvodu návrh ve svém odstavce 1 jednoznačně definuje, kdy se správce daně pro účely ochrany práv daňového subjektu ocitá v daňovém řízení v prodlení a popřípadě je v nečinnosti.
Dovolte, abych navrhl poslední úpravu, sedmou. V § 43 odstavce 2 a 3 znějí:
Odstavec 2: Vzniknou-li pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného daňového přiznání nebo hlášení, popřípadě dodatečného daňového přiznání nebo následného hlášení a dalších písemností předložených daňovým subjektem nebo o pravdivosti údajů v nich uvedených, správce daně ve výzvě sdělí daňovému subjektu tyto pochybnosti způsobem umožňujícím daňovému subjektu určitou odpověď a předložení důkazních prostředků. Současně správce daně vyzve daňový subjekt, aby se k těmto pochybnostem vyjádřil, zejména aby neúplné údaje doplnil, nejasnosti vysvětlil a nepravdivé údaje opravil, nebo pravdivost údajů řádně prokázal.
Odstavec 3: Pokud vyplývá z podaného daňového přiznání nebo hlášení, popřípadě dodatečného daňového přiznání nebo následného hlášení, že daňovému subjektu má vzniknout přeplatek, a správce daně má pochybnost podle odstavce 1, zahájí správce daně postup k odstranění pochybnosti do 30 dnů ode dne, kdy bylo takovéto podání učiněno. Ve výzvě daňovému subjektu určí správce daně přiměřenou lhůtu k odpovědi, která nesmí být kratší než 15 dnů, a poučí ho o následcích spojených s tím, jestliže pochybnost neodstraní nebo nedodrží stanovenou lhůtu. V průběhu vytýkacího řízení má daňový subjekt práva přiměřeně podle § 16 odstavce 4 a výsledek vytýkacího řízení pracovník správce daně projedná s daňovým subjektem postupem podle § 16 odst. 8.
Dovolte krátké zdůvodnění. Navržené ustanovení vymezuje zákonem stanovené předpoklady pro zahájení postupu k odstranění pochybností a náležitosti výzvy, která je v souladu s tímto ustanovením adresována právě daňovému subjektu. Jedná se o legislativně technické zpřesnění postupu, který je již nyní v současné době zákonem popsán. Jeho jednotlivá ustanovení jsou ovšem velmi volně vykládána a vedou k velmi rozporuplným a velmi rozdílným postupům jednotlivých správců daně v rámci celé České republiky. Ta úprava odpovídá také článku 38 Listiny základních práv a svobod, kdy každý daňový subjekt bez výjimky a bez ohledu na použitý procesní postup má nezadatelné a nezpochybnitelné právo na spravedlivou kontrolu daně.
Děkuji za pozornost a za strpení a předávám své pozměňující návrhy paní zpravodajce také v písemné podobě. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji. Dalším a zatím posledním přihlášeným do podrobné rozpravy je pan poslanec Vladimír Koníček. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Vladimír Koníček: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, novela zákona zavádí bezdlužnost při živnostenském podnikání, nebo řekněme při získávání živnostenského oprávnění. V důvodové zprávě je tato výrazná změna živnostenského zákona odbyta pouze konstatováním: zjednodušuje administrativní a věcný postup při získávání oprávnění podnikat podle živnostenského zákona.
Domnívám se, že takovou řekněme velkou změnu není možné jen tak udělat, a proto předkládám pozměňovací návrh na vypuštění bezdlužnosti, a to je: Bod 20 v části první se vypouští, následující body se přečíslují a část třetí a část čtvrtá se vypouštějí, ostatní části se přečíslují.
***