(11.00 hodin)
(pokračuje A. Černý)
Dovolte mi na závěr jen několik málo konstatování. V tuto chvíli při tom jednání-nejednání jsme už zahrnuti obrovským množstvím informací i dezinformací, poloinformací, polopravdivých informací na téma protiraketová obrana. Je naprosto jedno, jestli bude systém nebo jeden prvek systému protiraketové obrany umístěn na území České republiky a bude pod hlavičkou Severoatlantické aliance, nebo jen výlučně Spojených států amerických. Z hlediska obranyschopnosti České republiky, z hlediska bezpečnosti jejích obyvatel je to opravdu naprosto lhostejné. Ten systém je nebezpečný sám o sobě. Je nebezpečný proto, že opět uvedl do chodu to, co už bylo minulostí, terminologii studené války. Opět se hovoří o strategické rovnováze, o jakési paritě, o vzájemném zaručeném zničení a podobných věcech. A v této souvislosti je úplně jedno, jestli systém protiraketové obrany bude na území České republiky provozovat Severoatlantická aliance, nebo jenom USA.
Vstřícný postoj ministrů české vlády v čele s premiérem, postoj, který jednoznačně vzbuzuje obavy z toho, že budou nakloněni spíš tomu, aby takový systém u nás umístěn byl, to je to, oč tu běží. Pokud se k něčemu podobnému schyluje, tak to je jen doklad toho, že žádná sebereflexe neexistuje. Naši političtí představitelé si neuvědomují, že už tím, že se o této věci jedná, vlastně legitimizují onu celosvětově dnes odmítanou válku Spojených států amerických, jejich zoufalý a naprosto neracionální pokus zajistit stoprocentní, chcete-li absolutní bezpečnost území Spojených států amerických za každou cenu, ať to stojí co to stojí a bez ohledu na to, co si o tom kdo na světě myslí.
Vstřícný postoj české vlády vyjadřuje vlastně souhlas s tím, že princip, který vnesli do politiky v posledních zhruba sedmi letech Američané, a to princip preventivních válek ve chvíli, kdy oni sami se cítí kdekoli na zeměkouli čímkoli ohroženi, to je něco, co je prostě pro další vývoj lidstva naprosto nepřijatelné. A jestliže česká vláda bude dostatečně vstřícná vůči těmto krokům a bude vysílat neustále signály, že i pro nás je to vlastně přijatelná alternativa, pak se nemůžete divit, že uděláme všechno, co bude v našich silách, abychom vyjádřili, že tomu tak není.
Věřím, že máme na své straně v této věci většinu našich spoluobčanů, a budeme usilovat o to, aby jich bylo stále víc a víc. Děkuji za pozornost. (Poslanci KSČM tleskají.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl pan poslanec Černý. O slovo se ještě hlásí pan místopředseda Lubomír Zaorálek.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Kolegové, dámy a pánové. Dovolte mi, abych ještě připomněl, že na začátku této schůze, v úterý, jsem žádal, aby do programu schůze byl zařazen bod projednávání umístění základny Spojených států v České republice a že v hlasování o tomto návrhu Sněmovna rozhodla, že o tomto bodu jednat nebudeme. Teď se jakoby na pořad schůze dostalo toto téma v souvislosti s písemnou interpelací pana poslance Exnera. Já jsem sledoval tuto rozpravu. Je mi známa odpověď premiéra na tuto interpelaci a dovolte, abych Sněmovně sdělil, že já celou tuto debatu pokládám za naprosto nedostatečnou vzhledem k tomu, o jak závažné téma se jedná. Nehledě na to, že jsem tady předložil ve Sněmovně, na minulém jednání Sněmovny, celou řadu otázek, na které jsem doposud od premiéra a vlády nedostal žádnou odpověď.
Nebudu komentovat to, jak byly odpovězeny ty otázky, které dostal premiér v této interpelaci. Jenom zmíním, že mi připadá, že způsob, jak jsou ty otázky odpovídány, je naprosto ledabylý a že je to prostě - bohužel pro mě až neuvěřitelně - odbyté. Já nechápu, jak je možné v odpovědi klidně napsat, že prostě systém je obranný a nemá s útočností nic společného, když poslanci, kteří byli před týdnem ve Spojených státech, tak od kongresmanů slyšeli něco úplně jiného. Čím prostě klidně přiznali - máme to v zápise dokonce i na Ministerstvu zahraničí - že se naprosto připouští, že tato základna má také útočný charakter. Takže toto všechno by bylo třeba vysvětlit. Neodbýt to takovýmito jednoduchými floskulemi, které jsou podle mne skoro urážlivé.
Přátelé, má-li se jednat o této věci, tak se nemůže jednat jenom o jednom radaru. Musí se jednat o celém systému, jehož část má být v České republice umístěna. Jak vypadá celý ten systém, k čemu vlastně na světě má sloužit. Jaká je perspektiva jeho budování. Jak ten systém bude vypadat za pět, deset let. Jakou bude mít funkci ve světě. Na čem se bude Česká republika za pět, deset let podílet. Nás přece musí zajímat například otázka, kolik bude raket, radarů, k čemu bude ten systém sloužit. K takovým otázkám se tady vůbec nedostáváme. Jaká bude pozice České republiky, jaká bude možnost České republiky do těchto věcí nějak vstoupit. Nějak je ovlivnit.
Ta základní věc, že jsme měli šanci to ovlivňovat, pokud by se jednalo o alianční projekt, to, že podle mě i ta vyjádření, která jsou z Evropské unie, z Evropy a z aliance, ukazují, že to je naprosto rozporné a dohoda podle mne je téměř nemožná, to jsou všechno věci, o kterých se mělo mluvit. Ale hlavně mi připadá zásadní to, že přece všichni skutečně vidíme, že během několika posledních dnů se tato věc stala nejenom záležitostí mezi Polskem a Spojenými státy nebo Českou republikou a Spojenými státy, ale že se stala skutečně věcí široké evropské debaty. Tu bychom snad měli zaregistrovat ve Sněmovně. To bychom si snad měli aspoň tady sdělit, jaké pozice se dneska říkají v našich skutečně spojeneckých aliančních zemích. O tom tady nepadá ani slovo. Tady se vůbec neozve, že dneska ze zemí, od našich významných evropských spojenců zaznívá, že pokud se budou budovat tyto dvoustranné projekty, tak možná je to konec evropské zahraniční bezpečnostní politiky.
My jsme vstoupili do těchto aliancí před několika lety, 1. května 2004, stejně jako do Severoatlantické aliance, zavázali jsme se, že v nich budeme pracovat, že v nich budeme působit, že na nich postavíme svou bezpečnost, a dneska se chystáme dělat kroky, které tyto závazky podle mě ruší. A tyto věci se dneska v Evropě debatují. My tady ve Sněmovně je nedebatujeme, dokonce jsme si na to ani neudělali prostor a neudělali čas. Já tvrdím, že to, co tady dnes bylo řečeno, je naprosto nedostatečné, a zdá se mi, že ve chvíli, kdy se ocitáme na určité křižovatce, kde se jedná směřování české zahraniční politiky, kde se jedná o to, jak se budeme chovat skutečně ke spojencům, jak se budeme chovat k aliancím, do kterých jsme vstoupili, tak vlastně o tom ani není vedena debata. Ta je vedena o věcech, které jsou často okrajové, a k podstatným se vůbec nedostaneme. Já tohle pokládám za neštěstí nejenom pro nějakou politickou stranu nebo Sněmovnu, ale je to prostě neštěstí pro českou veřejnou debatu o věcech, které jsou klíčové z hlediska její budoucnosti. (Poslanci ČSSD tleskají.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek. S přednostním právem se hlásí premiér Mirek Topolánek.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já jenom technicky. Paní předsedající, kolegyně a kolegové, Lubomír Zaorálek tady znovu sofistikovaně zpochybnil celou tu diskusi. Když mluví o evropské bezpečností politice, jak může hovořit o tom, že končí, když ještě nezačala!
Za druhé. Včera jsme projednávali devizový zákon. Kde byl Lubomír Zaorálek, aby bránil svým tělem přístupovou smlouvu, kterou tímto devizovým zákonem porušujeme! A já stejně jako jiné smlouvy, a nemusím s nimi souhlasit, ctím bezpečnostní strategii České republiky schválenou minulými vládami - levicovými - kde se přesně popisuje účast České republiky v protiraketové obraně. (Poslanci ODS tleskají.)
***