(15.00 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
Na druhé straně Velký pátek je svátek, který má nepochybně mnohem delší tradici, a je to svátek sebereflexe. A ta sebereflexe sluší všem, tedy mužům i ženám. A možná, že i mužům, jak se k ženám chovají.
Proto podle mého názoru by bylo ideální, kdyby se zachovalo obojí, ale já jsem velmi zásadně pro to, abychom se vrátili ke staré tradici a Velký pátek zavedli jako svátek. Slušelo by nám to všem. Je to svátek naší sebereflexe.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Grebeníček. Další písemné přihlášky nemám.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, Senát navrhuje, jak vyplynulo z úvodního vystoupení, aby se nově ostatním svátkem stal křesťanský Velký pátek, který by rozmnožil dny pracovního klidu, a zároveň by byl ze zákona vypuštěn, tedy zrušen, jako významný den 8. březen, Mezinárodní den žen. Záměrně jsem tuto rekapitulaci provedl, aby zde byla prezentována přesná terminologie.
Z argumentace předkladatelů tohoto návrhu je zřejmá, jak dále doložím, jistá zmatečnost v případě zdůvodnění toho, proč má být uzákoněn jako státní svátek tzv. Velký pátek. Již úvodní prohlášení předkladatelů o tom, proč má být nově zařazen mezi tzv. ostatní svátky právě Velký pátek, se dostává do značného nesouladu s realitou. Zároveň pak zcela absentuje, a už to tady v jiné souvislosti dnes zaznělo, zdůvodnění toho, proč chtějí páni předkladatelé, aby Česká republika zrušila jako významný den a vyškrtla z českého kalendáře Organizací spojených národů - pane ministře Cyrile Svobodo, ještě jednou: Organizací spojených národů respektovaný a celosvětově uznávaný den žen, 8. březen. Povzdechnu si a řeknu si, jak ten člověk mohl být vůbec ministrem zahraničních věcí.
V každém případě nezpochybňuji ani v nejmenším právo pánů senátorů navrhovat změny zákona a předkládat návrhy na zařazení nových státních či ostatních svátků nebo významných dnů a rušení jiných. Očekávám však, že argumentace v podobných případech bude poctivá, srozumitelná, logická a že bude provázena respektem k zájmům všech občanů. Že bude vedena úctou ke všem skupinám bez ohledu na jejich náboženské či politické přesvědčení, etnický původ či pohlaví.
Dámy a pánové, čekal bych také od odpovědných zákonodárců, že budou brát v potaz i důsledek takových návrhů na postavení České republiky v mezinárodním společenství kulturních, civilizovaných států. Právě s ohledem na tato kritéria vidím v jejich návrhu některé slabiny. V první řadě mě zaráží jejich zájem na tom, aby Mezinárodní den žen - znovu opakuji, uznávaný Organizací spojených národů a celým vyspělým civilizovaným moderním světem - byl vymazáván ze seznamu významných dnů, a to právě v době, kdy už i mnozí, slušně řečeno dříve kulturně zaostalí a ideologicky předpojatí představitelé české politické reprezentace připouštějí, že otázka skutečné rovnosti žen a odstraňování všech forem jejich diskriminace v české společnosti zůstává nadále významným a velmi citlivým problémem.
Dámy a pánové, musím se ptát, co vede předkladatele návrhu k tomu, aby projevili tak zjevnou neúctu a pohrdání k historické tradici a k aktuální potřebě zápasu o emancipaci žen, která je mimo jiné vyjádřena tím, že moderní, demokraticky smýšlející lidé akceptovali 8. březen jako symbol a připomínku této emancipace. Nevidím jediný rozumný důvod, který by mohli předkladatelé uvést jako svůj návrh v této věci, a to je zřejmě také příčinou toho, proč tento svůj návrh raději nijak nezdůvodňují. V případě návrhu na to, aby byl počet ostatních svátků rozšířen o Velký pátek, už navrhovatelé, a připomínám ty věci pro jistotu, skoupí na slovo nejsou a nebyli. Bohužel ani v tomto případě nejsou ve své argumentaci pro to, proč právě Velký pátek by měl rozšířit seznam státem vyhlášených ostatních svátků, otevření a poctiví.
Dámy a pánové, tvrzení předkladatelů, že státní a ostatní svátky, označované také jako tradiční, jsou vždy výrazem charakteru, základů a v neposlední řadě i historických událostí daného státu, je, co se týče Velkého pátku, skutečně velmi rozporné. Především v tom, že Velký pátek jako bezpochyby významný den křesťanské náboženské věrouky a kulturní tradice není výrazem charakteru současného státu. Ten totiž v ústavě deklaruje, při úctě ke všem věřícím i nevěřícím, že se neváže na žádnou ideologii nebo náboženství.
Dámy a pánové, obdobně nelze explicitně tvrdit, že samotný Velký pátek je bezprostředně a více než jiné již státem nyní uznávané křesťanské svátky spojen se zakládáním české státnosti. Předkladatelé se podle všeho dopustili i fatální ledabylosti, když opomněli doložit, s jakými historickými událostmi v dějinách české státnosti je spojen právě Velký pátek. Obávám se, že v základech české státnosti bude velmi obtížné dodatečně dohledávat klíčová historická výročí, která by dokládala jejich tvrzení, dosud národnímu povědomí unikající, a která by až nyní objevil ctihodný Senát.
Dámy a pánové, mám-li koncentrovaně vyjádřit své stanovisko k tomu, co nám Senát předkládá, pak návrh na zrušení Mezinárodního dne žen, jeho vyřazení ze státem uznávaných významných dnů, považuji v tuto chvíli a v kontextu, ve kterém je tento návrh předkládán, za projev necivilizovaného a netolerantního pohrdání ženami i evropskou a historickou a kulturní tradicí zápasu o odstranění všech forem diskriminace žen. Návrh na rozšíření počtu státem uznaných svátků o Velký pátek pak považuji za projev specifického zájmu ke křesťanské kulturní tradici se hlásících, křesťansky smýšlejících a zejména nábožensky založených politiků a občanů prosadit tento den. Považuji to samozřejmě za legitimní projev jejich zájmu dát najevo své smýšlení a vyznání, méně už rozumím tomu, proč právě prostřednictvím sekulárního státu chtějí zdůraznit hodnoty i víru, ke kterým se hlásí.
Je na nás, abychom s ohledem na ústavní rámec současného českého státu a s ohledem na citlivost takto nastolované problematiky v současném evropském a širším kontextu žádost této skupiny občanů a politiků zvážili. Za sebe v tomto okamžiku však otevřeně říkám, že pokus předkladatelů zesměšnit a zpochybnit český stát nekulturním útokem na Mezinárodní den žen ve mně vyvolává hlubokou nedůvěru k poctivosti jejich úmyslu, protože právě tímto útokem dávají najevo, že tolerance k různosti, úcta k druhým, respekt k hodnotám a právům ostatních, v tomto případě k ženám, jim není vlastní.
***