(Jednání pokračovalo ve 14.41 hodin.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pauza vypršela, je 14.41 hodin. Já mezi námi vítám pana senátora Mejstříka a poprosím ho, aby se ujal slova. Pane senátore, máte slovo.
Senátor Martin Mejstřík: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, chtěl bych vám úvodem, byť trochu opožděně, všem poblahopřát ke zvolení - vidíme se poprvé - a také ke zvolení nové vlády. Doufám, že nám to všem bude klapat.
Nyní k zákonu. Máme před sebou novelu zákona 245/2000 Sb., o státních svátcích a ostatních svátcích atd. - název je dlouhý.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Pane senátore, já vás přeruším a poprosím kolegy, aby se uklidnili, aby rozpustili hloučky, které se tvoří ve Sněmovně, posadili se na svá místa a ztišili se. Pane senátore, můžete pokračovat.
Senátor Martin Mejstřík: Děkuji. Dovolte mi úvodem zrekapitulovat průběh schvalování tohoto zákona. Zákon jsem s kolegyní navrhl před dvěma lety Senátu. Senát ho projednal a na rozdíl od původního návrhu, kdy jsme žádali zařazení Velkého pátku jako dalšího státního svátku, po projednání v Senátu přibyla ještě změna § 4 odstavec 1, kde se zrušují slova "8. březen - Mezinárodní den žen". Je to známá kauza, myslím, že to nemusím dále rozvádět. Takto upraven návrh doputoval do vaší ctěné Sněmovny. Zde chvíli ležel, aby těsně před loňskými volbami byl Sněmovnou projednán s tím výsledkem, že jej Sněmovna vrátila v úplně stejném znění Senátu s dodatkem, aby ji Senát dopracoval.
Senát se tedy stejným návrhem zaobíral znovu, nicméně neshledal a nedostal od Sněmovny nějaký návod, co by na tomto zákonu měl opravit, tudíž jej schválil v úplně stejném znění, to znamená, že Senát navrhuje Velký pátek jako státní svátek a naopak 8. březen, Mezinárodní den žen, žádá tedy vyškrtnout ze seznamu významných dní. Proto se zde před vámi, před poněkud jinou Sněmovnou, ocitám znovu.
Já zde nechci příliš hovořit o významu Velkého pátku, což je můj původní návrh. Je to to, co je pro mě důležitější než MDŽ. Nechci se o tom příliš rozvádět. Chtěl jsem vám jenom připomenout, že Česká republika má státních svátků, tedy svátků, které jsou volnými pracovními dny, třináct, ale ve skutečnosti to je pouze dvanáct svátků, protože 1. leden se nám dubluje. Je to den obnovy samostatného českého státu a zároveň Nový rok. Takže Česká republika má de facto dvanáct volných pracovních dní spojených se státním svátkem, což v evropském měřítku znamená mírný podprůměr.
Diskutoval se zde i v Senátu ekonomický dopad jednoho nového volného pracovního dne. Odhady - musím upozornit na to, že jde opravdu pouze o velmi hrubé odhady - se liší. A liší se ne v řádu milionů, ale v řádu miliard. Předpokládám, že diskuse se zde ještě na toto téma povede, možná se přihlásím potom ještě během diskuse. Každopádně oficiální stanovisko Ministerstva financí je to, že v podstatě nový den pracovního volna nemá žádný dopad na ekonomiku, nebo pouze marginální.
To je možná pro začátek všechno. Bude-li diskuse a budu-li cítit povinnost se vyjádřit, ještě vystoupím v diskusi. Nechci vás zdržovat. Dámy a pánové, prosím vás o to, abyste tento zákon - jde o první čtení - propustili do druhého čtení. Tam bude větší prostor případně náš návrh prodiskutovat. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane senátore. Nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Olga Zubová. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Olga Zubová: Děkuji, pane předsedo. Vážený pane předsedo, vážení kolegové, jak už bylo řečeno, v České republice slavíme třináct, ale v podstatě jenom dvanáct dní svátků, čímž se nijak nevymykáme evropskému průměru. V některých zemích, jako třeba ve Velké Británii, Španělsku, na Kypru, v Belgii a na Maltě, existuje právní úprava, která umožňuje přesunout svátek na den volna, na sobotu nebo neděli. Taková možnost u nás neexistuje, což v konečném důsledku znamená, že počet dnů, na které díky svátku připadne volno, může být i menší než dvanáct.
Předkladatel uvádí, že jedním ze svátků je Velikonoční neděle. To není tak docela pravda, protože v počtu třinácti svátků uvedena není. Možná ale jde jen o záměnu a předkladatel měl na mysli Velikonoční pondělí. Velký pátek se slaví v Dánsku, Estonsku, Finsku, na Kypru, v Lotyšsku, na Maltě, v Německu, v Nizozemí, v Norsku, v Portugalsku, v Řecku, Slovensku, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku, Velké Británii - tedy v šestnácti zemích. Tento den byl u nás ustaven jako státní svátek v roce 1946, zákon 93/1951 už jej ale mezi svátky nezařadil.
Velikonoce patří spolu s Vánocemi k nejvýznamnějším církevním svátkům a není zřejmé, proč, když jako svátek je označeno Velikonoční pondělí, není takto pojat i Velký pátek. Uznání Velkého pátku za svátek by mohlo mít pozitivní vliv na klidné prožití velikonočních svátků jako celku. Svátek na Velký pátek by měl navíc výhodu v tom, že by se jednalo pokaždé o pátek a lidé by jej mohli využívat k prodloužení víkendu.
Obecně lze souhlasit s konstatováním předkladatele, že vydefinovat faktory ovlivňující výkonnost ekonomiky České republiky díky zavedení nového svátku lze jen těžko. Navzdory tomu si ale myslím, že tento den by mezi svátky být zařazen měl. Neutrální řešení, které navrhuje vláda, by bylo zavést svátek na Velký pátek výměnou za jiný svátek. Netroufám si ale označit ten, který by to měl být. Je důležité si uvědomit, že naše hlasování pro každý svátek navíc bude něco stát.
Ve druhé části návrhu chce předkladatel z výčtu významných dnů uvedených v § 4 odstavec 1 zákona o státních svátcích vypustit 8. březen, Mezinárodní den žen. Když poslanci schválili zařazení 8. března mezi významné dny, velká část naší společnosti přijala staronový osmý březnový den se značným despektem. Všem odpůrcům MDŽ vadí, že jsme mezi významné dny zařadili socialistický svátek. Připomínají, že před rokem 1989 bylo MDŽ každoročně velkou fraškou. Pravý Mezinárodní den žen je ale o něčem jiném. Tento den patří k významným dnům takřka v celé západní Evropě. Slaví se od roku 1910 a je zahrnut mezi významné dny OSN jako den boj za práva žen a světový mír.
***