(12.30 hodin)
(pokračuje Schwarzenberg)
V případě, že se Česká republika rozhodne požadavku Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii na relokaci osoby vyhovět, musí takové osobě zajistit na základě článku 5 minimální standard, jaký je poskytován uprchlíkům podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a jejího dodatkového protokolu.
Zvláštní situace může nastat, pokud by Mezinárodní trestní tribunál zároveň s žádostí o relokaci požádal i o poskytnutí speciálního ochranného režimu pro určitou osobu. Poskytnutí speciálního ochranného režimu nebude však této osobě uděleno automaticky podle zákona č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Každý konkrétní případ bude posuzován zvlášť a k poskytnutí zvláštní ochrany bude muset být naplněn předpoklad poskytování této ochrany podle zmíněného zákona. Budou-li naplněna požadovaná kritéria, bude osoba, případně její blízcí příbuzní, zařazena do programu dle zákona na ochranu svědků. Pro zajištění bezpečnostních opatření budou využity přednostně i jiné možnosti, např. podle zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, nebo zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Česká republika se dle článku 6 dohody zavazuje udělit relokovanému humanitární azyl v souladu se svým platným vnitrostátním azylovým právem.
Ukončení relokačních služeb upravuje článek 7. Nejdříve je řešena situace, kdy je zájem na ukončení relokačních služeb, ačkoliv je těchto nadále zapotřebí. V této souvislosti je dle dohody třeba nejprve informovat o tomto úmyslu druhou stranu, jakož i relokovaného. Dále je tajemník Mezinárodního trestního tribunálu během 30 dnů povinen zajistit souhlas jiného státu s převzetím odpovědnosti České republiky dle ustanovení dohody. Není-li toho schopen, je Česká republika oprávněna uzavřít takovou dohodu před ukončením relokačních služeb sama. V situaci, kdy tajemník ICTY shledá, že již není potřeba relokačních služeb, vyrozumí o tom písemně Českou republiku i relokovaného. Česká republika poté může dle vlastního uvážení ukončit relokační služby šest měsíců poté, kdy relokovaný takové vyrozumění obdržel.
Článek 8 se zabývá úpravou nákladů. Stanovuje, že ICTY hradí veškeré náklady a výdaje související s cestováním relokovaného mezi ICTY a Českou republikou. Veškeré ostatní náklady a výdaje související s poskytováním relokačních služeb bude hradit Česká republika.
Vstup v platnost a dobu platnosti dohody řeší články 9 a 10. Dohoda vstoupí v platnost okamžikem, kdy ICTY obdrží ze strany České republiky písemné vyrozumění, že byly splněny vnitrostátní formality potřebné pro vstup v platnost. Dohoda zůstává v platnosti, pokud ji některá ze stran neukončí podáním výpovědi v šestiměsíční výpovědní lhůtě.
Spory ohledně dohody budou řešeny na základě článku 11 jednáním mezi stranami.
Článek 12 stanoví zástupce pro záležitosti spojené s dohodou. Na české straně určí a zplnomocní takového zástupce ministr vnitra. Předpokládá se, že se jím stane ředitel odboru pro azylovou a migrační politiku Ministerstva vnitra.
Dle výsledků uskutečněných výše uvedených expertních jednáních by Česká republika mohla být požádána o relokaci pouze několika desítek osob.
Jde-li o vlastní existenci ICTY, předpokládá se jeho postupné ukončení v periodě 2008 až 2010. V této souvislosti může vyvstat otázka, jaký orgán převezme po ukončení činnosti ICTY závazky plynoucí z dohody po tomto datu. Záležitost je velmi intenzivně diskutována. Jednou z možností, ke které se Česká republika přiklání, je zachování úřadu tajemníka ICTY za účelem administrace závazků ze smluv, jež ICTY uzavřel, archivů apod.
Dohoda je mezinárodní smlouvou tzv. prezidentského charakteru dle článku 49a a e Ústavy České republiky, neboť upravuje práva a povinnosti relokovaných osob, jakož i materii, která je předmětem zákonné úpravy, např. dle článku 5 či 6. S ratifikací dohody proto musí vyslovit souhlas obě komory Parlamentu České republiky.
Text dohody je v souladu se stávajícími závazky České republiky a právem EU/ES. Provádění dohody nebude mít dopad na státní rozpočet. Předpokládá se, že náklady na pobyt relokovaných osob ponese z vlastních rozpočtových prostředků Ministerstvo vnitra, poskytnutí sociálního standardu v rozsahu požadovaném dohodou zajistí z vlastních rozpočtových prostředků Ministerstvo práce a sociálních věcí. Přesnou výši těchto nákladů není v současné době možno precizně identifikovat, neboť je to poprvé v historii, co Česká republika podobnou smlouvu uzavírá.
Plnění závazků vyplývajících z dohody si nevyžádá změnu stávajícího právního řádu České republiky.
Děkuji za trpělivost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane ministře. Zpravodajem zahraničního výboru je pan poslanec František Novosad. Prosím ho, aby uvedl usnesení výboru. Máme je předloženo jako sněmovní tisk 72/1. Prosím, pane kolego.
Poslanec František Novosad: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Zahraniční výbor na svém zasedání dne 18. ledna 2007 projednal smlouvu k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohody mezi Českou republikou a Organizací spojených národů o relokaci svědků Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii. Zahraniční výbor doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení: Poslanecká sněmovna dává souhlas k ratifikaci Dohody mezi Českou republikou a Organizací spojených národů o relokaci svědků Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane zpravodaji. A nyní otevírám rozpravu. Nemám písemné přihlášky, prosím tedy o přihlášky z místa. První se hlásí paní poslankyně Kateřina Konečná.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové. Stejně jako při prvním čtení, i nyní musím vůči této dohodě vznést námitky týkající se zcela jasné jednostrannosti Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii. Bohužel ani na zahraničním výboru mi nebyly vyvráceny obavy o to, koho vlastně Česká republika bude krýt, jak dlouhou dobu, jak to bude ve chvíli, kdy tato smlouva skončí nebo kdy Mezinárodní trestní tribunál skončí, to znamená, jak dlouho se tady lidé, svědci, tedy budou zdržovat.
A proto mi dovolte, abych navrhla další usnesení, o kterém bych byla ráda, aby bylo hlasováno, a to buďto že Poslanecká sněmovna vyslovuje nesouhlas s ratifikací dohody, o které se tady bavíme, anebo pokud by toto nebylo přijato, tak vyslovuje souhlas s výhradou článku 5, který se zcela jasně opírá o různou podporu, oprávnění a další věci, které svědci musí v České republice mít. Já nemám nic proti tomu, aby zde měli humanitární azyl, ale nechápu důvody, proč by jim Česká republika měla poskytovat cokoliv, co neposkytuje nikomu jinému.
Děkuji.
***