(9.20 hodin)
(pokračuje Vlček)
Upozorňuji všechny poslance na ustanovení paragrafu 112 odstavce 6 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, který zní: Není-li interpelující poslanec na schůzi Sněmovny přítomen, nekoná se o odpovědi na jeho interpelaci rozprava a Sněmovna k ní nezaujme stanovisko a ani se o ní dále nejedná.
A nyní přistoupíme k projednávání této odpovědi na písemnou interpelaci. Tehdejší ministr pro místní rozvoj Petr Gandalovič odpověděl na interpelaci poslance Miroslava Opálky ve věci nákladového nájemného v bytech. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 116. Otevírám tímto k tomuto bodu rozpravu. Pan poslanec Opálka se hlásí. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně a kolegové, vážení členové vlády, požádal jsem, aby byl na plénu Poslanecké sněmovny projednán můj nesouhlas s odpovědí pana ministra Gandaloviče. Dnes se musím obracet na ministra nového, i když pan ministr Gandalovič je rovněž přítomen. Věřím totiž, že lidé z ministerstva, kteří pro něj odpověď připravovali, jsou tam stále, a proto je podle mne stále aktuální projednat tuto odpověď i nyní, když se ministři vyměnili.
V interpelaci jde totiž o velmi závažný požadavek, který se přímo dotýká ochrany zájmů i značných finančních prostředků českého státu, respektive jeho daňových poplatníků.
Předem však něco k dodržování zákona. Dne 9. listopadu minulého roku jsem v souladu s paragrafy 110 a 112 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, v platném znění, podal písemnou interpelaci pod evidenčním číslem 21, dnes sněmovní tisk 116. Na tuto interpelaci jsem neobdržel dle paragrafu 112 odst 2 citovaného zákona do 30 dnů odpověď ministra, jak stanoví zákon, ale odpověď podepsanou v zastoupení. Na základě reklamace Kanceláře Poslanecké sněmovny obdržel předseda Sněmovny faxem odpověď ministra, ale až 18. prosince, a poté já písemně. Lhůta 30 dnů tedy dodržena nebyla a postup nebyl v souladu se zákonem. To je určitě vizitka výseku práce sekretariátu ústředního státního orgánu.
Nyní však k meritu věci. Požadoval jsem, aby Ministerstvo pro místní rozvoj provedlo šetření o tom, jaká je výše nájemného v bytech družstev a jaké jsou náklady na správu domů a bytů v domech společenství vlastníků jednotek. Zjištěná hodnota by pak byla tím nejlepším argumentem, jaká je potřebná výše nájemného, aby bytové domy nechátraly. Taková hodnota by byla jistě uvážena i při eventuálním rozhodování Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku k podání vlastníků některých domů na nedostatečnou výši, respektive na regulaci nájemného v České republice.
Můj požadavek byl odmítnut mimo jiné s tím, že Ministerstvo pro místní rozvoj není cenovým orgánem, aby mohlo takové šetření provádět. Najednou! Jestliže je dostatečně kompetentní k tomu, aby ovlivňovalo metodiku pro určení ceny bytů, pro stanovení cílového nájemného podle zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného, pak posuzuji takové odmítnutí za pokrytecké. A navíc ministr jako člen vlády může jednoduše požádat, aby takové šetření provedla jiná, k tomu kompetentní instituce státní správy. I s tím bych byl spokojen a ve své písemné interpelaci jsem to také uvedl.
Takže, vážený pane místopředsedo vlády, pane ministře, považuji odmítnutí získat požadovaná data za přímé ohrožení pozice státu při případném soudním sporu. Mé obavy jsou skutečně velké.
V odpovědi na interpelaci předchozí pan ministr sice ujišťuje, že zájmy státu budou řádně hájeny. Proč ale odmítá požadované šetření a za základ mají být vzaty oprávněné náklady určené podle modelu? Dojem z postupu při výběru právního zastoupení České republiky před Evropským soudem pro lidská práva také nic nevyřeší.
Nemohu proto jinak, ale musím zde připomenout, že šetřením odborného zázemí KSČM v roce 2005 ve více než čtyřech tisících bytech ve 46 městech České republiky jsme zjistili, že průměrná hodnota nájemného nebo nákladů na správu dosahuje výše kolem 23 Kč z metru čtverečního měsíčně. Pan ministr jako bývalý starosta ve Vsetíně má určitě představu, jaké nájmy měli ve svém městě, co vystačovalo a co ne. Mnou citované údaje jsou uvedeny v tabulce projednávaného tisku. Upozorňuji, v širším smyslu, zcela podle znění zákona o vlastnictví bytů č. 72/1994 Sb., to je vlastní správa plus všechny opravy, modernizace a rekonstrukce financované ze záloh, úvěrem nebo přímo, plus pojištění a daně. Tím zároveň odmítám tu část odpovědi, kde je uváděno, že s těmito náklady nepracuji.
Připomínám, že lze odvodit, že v zákoně č. 112/2006 Sb. se počítá s příspěvkem na odpovídající náklady vlastnického nebo družstevního bydlení do výše 25 Kč z metru čtverečního měsíčně. Je to přesně ta hodnota, kterou získáme, když k datům o výši nájemného v družstevních bytech připočteme ještě náklady za služby spojené s bydlením.
***