(12.30 hodin)
(pokračuje Škromach)
Sociální příplatek je celkově asi kolem 5 mld. korun plus minus. Týká se dneska asi 300 tisíc rodin. Před deseti lety to ještě bylo asi 500 tisíc rodin, jsou to nejchudší rodiny v České republice, a tyto rodiny v podstatě mají příjem do 1,6násobku životního minima. A na těchto rodinách chceme řešit (?). Myslím si, že tohle je dost velký problém. A Česká republika dneska patří mezi země, které mají nejnižší míru chudoby. Ale to nemusí být pravdou ještě za pár let, pokud by vláda postupovala tímto způsobem. Myslím si, že udržet toto postavení při poměrně nízkých výdajích na sociální výdaje z hlediska poměru k hrubému domácímu produktu v porovnání s jinými zeměmi Evropské unie je docela unikátní pozice. A určitě bude stát za poměrně výraznou diskusi.
Pokud jde o pohřebné, to je řádově půl milionu. Příspěvek pro prvňáčky 80 milionů. Když bychom to všechno sečetli, tak se to týká řádově dvou tří miliard korun. Do třiceti, pětatřiceti miliard tady stále chybí příliš velká částka a v tomto programu se o ní nehovoří.
Čili vyplývá z toho, že poměrně populární je snižovat pojistné, populární je snižovat daně a samozřejmě nepopulární je hovořit o tom, že také bude potřeba potom snížit jiné sociální výdaje. Bylo by asi zajímavé, kdyby vláda více poodhalila tedy své představy o tom, které vlastně skutečně to položky budou.
V prohlášení vlády se už neobjevuje například, že bude sníženo porodné, což je dosti paradoxní, protože v koaličním programu to je a zdá se, že to tam prosadila strana lidová, KDU, která populisticky před volbami s tímto návrhem v parlamentu přišla. Ve chvíli, kdy je po volbách, tak navrhuje, aby toto porodné bylo sníženo. Myslím si, že kdyby porodné včetně rodičovského příspěvku bylo zavedeno skutečně systémově, a nikoliv živelně, tak jak se tomu stalo vloni na jaře, tak tyto prostředky mohly být efektivně využity právě pro rodiny.
Proto myslím, že celkem najdeme společné možnosti a jednání ohledně určité konfigurace rodičovské a mateřské dovolené s degresivní sazbou, která by umožnila větší flexibilitu. Nakonec to navazuje i na to, co bylo v záměrech právě v této oblasti už v minulosti i v rámci Ministerstva práce a sociálních věcí, tak aby rodič, který bude chtít rychleji odejít zase do práce, věnovat se své aktivní činnosti, aby mohl čerpat řekněme vyšší rodičovskou či mateřskou dovolenou, a naopak aby ten, komu to bude vyhovovat lépe, aby mohl déle pečovat o své děti.
Ještě bych se možná vrátil k jedné věci. Říkal jsem, že budu kratší, ale pravda je, že některé věci obejít úplně tak nelze. A to jsou poslední dvě věci.
Nelze souhlasit s odložením účinnosti systému sociálního úrazového pojištění o jeden rok a s vytvořením nového systému tzv. bez zatížení státního rozpočtu. Nový zákon o úrazovém pojištění naplňuje dlouhodobě sledované cíle včetně zavedení systému prevence, rehabilitace a bonus-malus. Je rozpočtově neutrální, plně kompatibilní s Evropskou unií a je již částečně v účinnosti. Paragraf 92 vytvořil jiný systém. Bez zatížení státního rozpočtu vyžaduje několikaletý legislativní proces. Je patrná snaha systém privatizovat. To však nebude odpočtově neutrální vzhledem k tomu, že by bylo nutno vytvořit technické rezervy, které jsou již dnes. A to je kvalifikovaný odhad Ministerstva financí České republiky na 57 mld. korun, a každoročně rostou.
Poslední věc, kterou jednoznačně musíme odmítnout, která se neobjevovala ani v předchozích materiálech a která je velmi radikální, to je změna nemocenského pojištění. Pod různými odbornými názvy se tady skrývá jednoduchá věc, to znamená zavedení systému nemocenského pojištění, kde první tři dny nebudou placeny, které budou zdarma. Zároveň tím, že tady dochází ke zrušení redukčních hranic a zůstane pouze redukční hranice základní, tak na to doplatí nejvíce lidé se středními a vyššími příjmy, protože ta nejvyšší možná nemocenská se sníží řádově o 100 až o 150 korun podle toho, jak by tyto redukční hranice byly nastaveny. Proto tuto snahu jednoznačně musíme odmítnout, protože by vedla k dalšímu zhoršení postavení zaměstnanců při čerpání nemocenské.
A možná úplně na závěr bych si dovolil několik čísel v oblasti pojištění, protože často se hovoří o tom, jak radikálně za minulých vlád klesaly počty živnostníků, osob samostatně výdělečně činných. Takže abychom byli zcela v reálu.
V roce 1996 bylo OSVČ, které povinně platily zálohy na důchodové pojištění, to znamená ti, kteří podnikali tzv. na plný úvazek, asi 582 tisíc. V roce 2002 těchto osob samostatně výdělečně činných bylo již 648 tisíc a v loňském roce jich bylo 709 tisíc. Jednoznačně i v poměru k ekonomicky činnému obyvatelstvu v roce 1996 bylo z celkového počtu osob samostatně výdělečně činných 11,2, v roce 2002 to bylo 14,1 a v loňském roce to již bylo 14,6 %. Čili počet živnostníků skutečně roste. Pokud bychom brali celkové počty, tak jenom za období mezi rokem 1996 až rokem 2006 se zvýšil celkový počet živnostníků z 581 tisíc na 903 tisíc, což si myslím, že ukazuje jasně, že živnostníkům se v České republice dobře daří. A věřím, že ve stejném trendu bude pokračovat i tato vláda, která to dlouhodobě deklaruje a má to i ve svém programu.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Škromachovi. A nyní prosím dalšího z přihlášených, pana kolegu Zdeňka Jičínského, aby se ujal slova. Po něm zde mám přihlášku pana poslance Františka Bublana.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, kolegové, kolegyně, budu mluvit vážně i polovážně, protože povaha věci, jíž se účastníme, když bych tady vzpomněl oblíbeného srovnání bývalého prezidenta, který často mluvil o politice jako o divadle, tak si myslím, že můžeme oprávněně říci, že jsme účastníky už téměř osm měsíců zvláštní tragikomedie. Proto tedy slova vážná, i polovážná.
Podívejte se. My jsme zaznamenali za toto období tři národní rekordy, možná že jsou i kontinentální, ale tak podrobnou rešerši jsem si nedělal, ale rozhodně tyto tři rekordy vstoupí do dějin a do učebnic ústavního práva a politologie. Já je stručně uvedu a pak se jimi budu podrobněji zabývat.
Prvním rekordem je, že jednání o sestavení vlády trvá skoro osm měsíců. V tomto ohledu v dějinách Československé republiky a od 1. ledna 1993 České republiky takové jednání obdoby nemá. Jakou povahu má toto jednání, to už je jiná věc. Ale jestliže se v něm zřejmě i nevýznamným způsobem angažoval i takový element, jako je Dalík, pak je to svědectvím o politické subkultuře. A vy dobře víte, že řada novinářů, kteří nejsou stoupenci sociální demokracie…
Pane ministře, nenapovídejte mi. Máte-li faktickou poznámku, rád ji od vás vyslechnu, ale v rámci normálního slušného jednání. I vzhledem k mému věku byste měl zachovat jistou míru, která by vám jako konzervativnímu člověku měla být vlastní. (Potlesk poslanců ČSSD.)
***