(10.20 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Mlčí k tématům, která dnes v Evropě jsou vyhlašována jako zásadní a pro Evropu nejdůležitější. Jako by nás vůbec nezajímalo, jakou roli bude EU hrát v globálním světě, jaké postavení v něm zítra bude mít.
Je to takové, jako bychom si řekli jako noví členové, že se nebudeme vyklánět z okna a že si necháme své názory raději pro sebe, než se vyvrbí, který názor je většinový nebo který zvítězí. Ale včera zrovna předseda Barroso se zmínil ve svém vystoupení, že situace, ve které se dnes Evropa nachází, je velkou příležitostí právě pro nové členy EU. Vyhlásil dokonce klíčová témata, která by měla být tématem berlínské deklarace. Právě pro zemi, která se chystá na své předsednictví, mělo toto být výzvou k tomu, aby se k těmto věcem vyjádřila. Toto programové prohlášení je pokračováním mlčení.
Mně to připadá, že to je zásadní proto, že to velké rozšíření EU, které se konalo v roce 2004, bylo pro Unii něčím, co se obtížně vstřebávalo. Je tady dnes určitý hiát mezi novými a starými členy. Je tu nedůvěra, že ti noví něco skutečně cenného a hodnotného do Evropy přinášejí. Právě proto podle mě Barroso mluví o tom, že tato situace je velkou příležitostí dokázat, že to tak není, a skutečně sjednotit Evropu tou společnou odpovědností a snahou podílet se na společném díle. To je dokonce heslo německého předsednictví, jak o tom mluví kancléřka Merkelová. Toto programové prohlášení na tyto výzvy nereaguje!
Ta témata, která byla vyhlášena jako klíčová - téma solidarity na prvním místě, accountability, což lze možná přeložit jako odpovědnost, skládání účtů, téma udržitelného vývoje v souvislosti se změnami klimatickými, klíčové téma dneška, které souvisí i se zabezpečením energetické bezpečnosti Evropy, a prosazování evropských hodnot ve světě - toto je vyhodnoceno jako klíčová témata Evropy. Jak se to promítá do tohoto textu?
V kapitole energetika, tam se nikde nedozvíme, že energetická bezpečnost ČR dnes těsně souvisí s energetickou politikou Evropy a EU. Studie NASA, která byla nedávno zveřejněna, mluví o tom, že pokud nezměníme svou politiku, tak jestli nás dneska stojí odstraňování skleníkového efektu 1 % HDP, tak za deset let to bude 10 % hrubého domácího produktu. A navíc, za deset let se ty změny stanou nezvratnými! Teď se o tom mluvilo, před pár dny. Představitelé Evropské komise představili energetickou koncepci. Mluvili o tom jako o největším problému Evropy. Paní Merkelová řekla: Jestli včera to bylo Společenství uhlí a oceli, tak dnes je to energetický problém, který je klíčový a spojuje nás! Kde je na toto nějaká reakce v tom textu, na to, co je dnes tím klíčovým nervem, kde se bude rozhodovat o tom, jaká bude Evropa zítra?
Tady se sice mluví - a já se ptám, kde byla Strana zelených jako partner jednání? Vy sice říkáte, že budete podporovat obnovitelné zdroje. Tato vláda už ve středu zasedala a já jsem zaznamenal, že program ekoenergie, který vláda ve středu schvalovala, je zaměřen na podporu úspor energie a využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie, tak jsou na něj vyčleněna 4 procenta, tj. z těch 100 mld. čtyři miliardy korun, z toho celkového objemu. Ta původní alokace finančních prostředků ještě vlády schválené pod vedením sociální demokracie byla 10,5 mld. korun.
Víte, to jsou řeči, ten program! Ještě ta vláda ani nezačala vládnout, a máme tady příklad, jak myslí vážně to, co je klíčovým problémem dneska, který se řeší v Evropě. Už stokrát bylo řečeno, že ČR potřebuje formulovat svoji pozici k ústavní smlouvě, protože je to první téma německého předsednictví. Dokonce kdybyste to sledovali, tak byste zjistili, že dnes se říká, že to české předsednictví v roce 2009, že to vypadá, že ten problém dokonce vyvrcholí! A my jako předsednická země mlčíme. To je výborná příprava! To je skutečně výborná ukázka toho, jak skvěle vnímáme, o co dnes v Evropě jde.
Já vám řeknu, když jsme vstupovali do EU, tak jsem doufal, že tam jdeme jako země, která tam chce také představit názor na Evropu, chce o něm mluvit, chce něco hájit a chce něčím Evropě přispět. Dnes, když čtu tento program, tak vidím, že jsme se spokojili s takovou velmi skromnou představou o našem členství v Evropě: Nebudeme se k ničemu moc vyjadřovat, hlavně ne k ničemu zásadnímu, budeme se držet zpátky, nebudeme se vyklánět z okna, počkáme, jak to celé dopadne. Já tvrdím, že jestli se takto budou chovat nové členské státy, tak tím potvrdíme tu nedůvěru, která se k nám cítí. To je prostě něco, co potvrzuje ten pocit, že východní a střední Evropa není schopna Evropské unii přispět v tom odpovídání na základní otázky doby a rozhodování o tom, jak bude vypadat budoucí EU. Protože to není něco, co je rozhodnuté, to není něco, co je jasné. A jaká bude zítřejší Evropa, jestli bude něco znamenat ve světě, to také není jasné. To je scénář, který také nemusí dopadnout dobře.
Dnes to záleží na nás a mělo by to být vidět, že to víme, že se nás to týká. Na tomto textu to vidět není! Já mám prostě pocit, že na tomto typu textu ČR ukazuje, že je spíš zemí, která bude mít problémy s izolací, s marginalizací své pozice. Je to takový ten inferiorní - stáváme se nedůležitou zemí v Evropě, pokud nejsme schopni mluvit k těm hlavním věcem, které jsou součástí evropské debaty. A to je chyba, která mně připadá strategicky zásadní! Řada věcí se dá změnit, ale to, že dnes se rozhoduje o tom, jak důstojné bude naše postavení v Evropě, jakou roli v ní budeme hrát, to je podle mě křižovatka, která je možná pro budoucí vývoj ČR zcela zásadní. A já se bojím, že tato vláda na ni není schopna odpovědět tak, aby ta role odpovídala tradici a možnostem této země!
Děkuji. (Potlesk ČSSD.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Urban, připraví se pan poslanec Svoboda Miroslav. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Milan Urban: Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně, kolegové. Já, když jsem si přečetl pasáž vládního prohlášení, která se týká energetiky, tak jsem to původně považoval za zlý sen. Ale tím, že dnes projednáváme toto vládní prohlášení, tak mám velkou obavu, že se tento zlý sen stává realitou pro ČR. Myslel jsem, že chceme kráčet k moderní společnosti, nikoliv do neznáma, třeba i do středověku.
To vládní prohlášení v pasáži, která se týká energetiky, jako by psal někdo v zahraničí, jako by ho psal někdo na jih od našich hranic. Je to prohlášení, které je ekonomicky naivní a nesmírně nezodpovědné. A to nemluvím a nechci mluvit o tom, jakým slovem doprovázejí energetickou politiku ústně někteří členové této vlády. Dokonce v zahraničních novinách - to jsme si všichni mohli přečíst.
Je to záměr, který výrazným způsobem omezuje, v podstatě likviduje výrobu elektrické energie z uhlí v ČR; je to záměr, který zastavuje investice do jaderného programu, a pokud bych vycházel z těch doprovodných slov, tak v podstatě by měl i zastavit stávající jaderný program. Uhlí budiž, ale zrušit uhlí a zrušit jádro, obojí nelze a já se pokusím vysvětlit proč.
Ale než se k tomu dostanu, ještě bych se chtěl vyjádřit k jedné věci, která je v tomto vládním prohlášení také napsána, o které se moc veřejně zatím nepolemizovalo.
***