(17.50 hodin)
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, tento návrh Poslanecká sněmovna už projednávala v dřívějších obdobích. Shodně formulovaný návrh na doplnění ústavy předložil Senát již v roce 2001, byl to sněmovní tisk 1134, třetí volební období Poslanecké sněmovny, a v roce 2005 sněmovní tisk 1130, čtvrté volební období Poslanecké sněmovny. V obou případech Senát neuspěl, když Poslanecká sněmovna první předlohu zamítla již v prvním čtení, tehdy to byla součást širší novely ústavy, kterou předkládal Senát, a druhou, nijak se nelišící od současného tisku 16, vrátila Senátu k dopracování. V tomto smyslu musím konstatovat, že Senát již potřetí se pokouší prosadit stejný návrh, s nímž ve dvou předchozích obdobích v Poslanecké sněmovně neuspěl, a přitom Senát nikterak nereflektuje na kritiku jeho předloh a příčiny jejich odmítnutí. To je konstatování faktů.
Jinak bych rád, kdyby členové Poslanecké sněmovny se zamysleli nad celou řadou vážných legislativních připomínek k tomuto návrhu, které uvádí vláda ve svém stanovisku, a vzali je v úvahu v rámci diskuse, až se budou k tomuto návrhu vyjadřovat.
Tolik stanovisko zpravodaje, s tím, že zpravodaj sám se hlásí se svým stanoviskem do obecné rozpravy.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám dvě písemné přihlášky, ale prosím, abyste si zkontrolovali, zda se někdo nehlásil, protože tady je asi nějak spleteno číslování přihlášek - pan kolega Rath, pan místopředseda Zaorálek. To jsou ty dvě písemné přihlášky. Hlásí se také pan zpravodaj. Registruji přihlášku pana kolegy Bursíka.
Nejprve tedy slovo pan zpravodaj v obecné rozpravě. Prosím, pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážení kolegové, bylo by asi vhodné, kdybychom v rámci této obecné rozpravy se zamysleli nad obecnějšími otázkami vztahu Poslanecké sněmovny k ústavě, k tomu, jak se k ústavě chováme, jak ji vykládáme, jak ji respektujeme, případně nerespektujeme. To je myslím otázka vážná, a dovolte mi, abych tu udělal určitou historickou reminiscenci, určitý historický exkurs, který je zvlášť určen kolegům z ODS i z KDU-ČSL, protože někdejší kolegové z Občanské demokratické aliance už tu nejsou.
Obracím se na ně proto, že návrh ústavy v roce 1992, který posléze se stal Ústavou České republiky, byl zpracován především pravicovou většinou v tehdejší vládě i pravicovou většinou v Poslanecké sněmovně. To není žádná výtka, to je konstatování. Já tím neříkám, že tím byla přijata nějaká nedemokratická ústava. Ta ústava potom byla schválena potřebnou ústavní většinou, a v tomto ohledu je to nepochybně demokratická ústava. Ale hovořím o tom proto, že se mi jeví jako jistý paradox, jestliže ty politické síly, ty parlamentní strany, které mají hlavní podíl, a můžeme říci zásluhu, na přijetí základního zákona České republiky, se v současné době tímto ústavním zákonem, touto ústavou, nechtějí řídit a pokoušejí se ji dosti zvláštním způsobem obcházet a po mém soudu i velmi podivně interpretovat. Bohužel do toho musím zahrnout i pana prezidenta republiky, protože jeho přístup k ústavě po mém soudu vybočuje z role prezidenta parlamentní republiky.
V této souvislosti si dovolím také připomenout jediný komplexnější návrh změny ústavy, který byl přijat Poslaneckou sněmovnou v roce 2000 a který zamítl Senát, a to proto, že tento návrh ústavy, který zpracovali a předložili poslanci Občanské demokratické strany a poslanci sociální demokracie v rámci smlouvy o stabilním politickém prostředí České republiky, byl tehdy vykládán velmi účelově jako něco, co směřuje k omezení moci tehdejšího prezidenta republiky Václava Havla, a byl tedy z těchto důvodů jak čtyřkoalicí, která měla v tehdejším Senátu poměrně značný vliv, a většinou médií odmítán.
Já netvrdím, že všechno, co bylo v tomto Poslaneckou sněmovnou přijatém návrhu, bylo dokonalé, ale chci říci, že tehdejší řešení, tehdejší změny platných ústavních předpisů, jak je tehdy Poslanecká sněmovna schválila, byly z hlediska problémů, které dnes řešíme, podstatně lepší, a kdyby byly tehdy přijaty, problémy, které máme dnes, by nebyly. Jsem si vědom toho, že mluvím o něčem, co se neuskutečnilo - musím o tom mluvit v podmíněném způsobu - ale mluvím o tom proto, že to byl návrh, který byl opravdu společně předložen a společně schválen poslanci Občanské demokratické strany a poslanci sociální demokracie.
A po mém soudu… Já už jsem tu otázku kladl v souvislosti se zvláštním, po mém soudu, vztahem poslanců Občanské demokratické strany k těm ústavně předpokládaným - nebudu říkat pokusům, třem možným kolům jednání o jmenování nové vlády po volbách: proč jejich postoj se změnil? Uznávám, že za šest let mají samozřejmě právo na změnu názorů, ale po mém soudu v ústavních otázkách změna názorů relevantní politické strany má být odůvodněná, aby občané věděli, na čem jsou. Změna názorů v ústavních otázkách, to není změna té nebo oné sazby daně, která se samozřejmě může měnit každé volební období, a dokonce i v průběhu volebního období. Ale otázky ústavního řešení důležitých ústavních institucí, to jsou věci, které mají být v parlamentní republice relativně stabilní, protože bez toho nemohou instituce této republiky spolehlivě fungovat, ale bez toho také nemohou mít občané potřebnou důvěru v parlamentní demokracii. Důvěra občanů v parlamentní demokracii musí být založena na jejich víře ve spolehlivé fungování institucí, ne na víře v ty nebo ony představitele politické moci, protože parlamentní demokracie je založena na tom, že fungují instituce bez ohledu na to, kdo momentálně v těchto institucích je.
Proto o těchto otázkách mluvím, protože se mi zdá, že poslanci Občanské demokratické strany ustoupili od svých názorů proto, že Václava Havla na Hradě vystřídal Václav Klaus, který v tomto ohledu se chová mnohem aktivističtěji, než tak činil jeho předchůdce, a to v rozporu se svým slibem, že bude vykonávat svůj úřad v zájmu všech občanů, to znamená nestranicky a nadstranicky, ale i v rozporu se svým prohlášením po složení slibu, že bude prezidentem aktivním, ale nikoliv aktivistickým.
Já vám tady schválně přečtu některé návrhy, které se týkají této problematiky, a to proto, že si myslím, že o těchto otázkách nemůžeme jednat nesystémově, že nemůžeme jednat o momentální navržené úpravě jednoho ustanovení, jednoho článku ústavy, protože ústava se nemůže takovýmto utilitárním konjunkturálním způsobem měnit, ale ke změně ústavy se má přistupovat systémově, tak, aby byly vzaty v úvahu všechny možné vazby a důsledky toho nebo onoho rozhodnutí.
***