(16.50 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Mluvil jsem o devastačním účinku spojeném s rozměrem lidské malosti. Ten druhý je rozměr politické vypočítavosti, která na pomezí ústavy a platných zákonů a někdy i za touto hranicí využívá selektivního výkladu a mnohdy i přímých lží o minulosti v politickém boji.
Dámy a pánové, znovu chci být správně pochopen. Rozhodně nemíním zpochybňovat utrpení a lidské tragédie ani jediného člověka z těch, komu se stala křivda a kdo byl nespravedlivě postižen. Co ale žádám od každého, kdo se chce zabývat historií, nebo dokonce její výklad využívat k politickým cílům, to je respekt k nesporným faktům, k historické pravdě. Můžeme pochopitelně vést debaty o tom, zda bylo v určité historické době správné pracovat v bezpečnostních složkách státu a pomáhat jim při obraně zájmů tohoto státu. Chceme-li ale být objektivní a pravdiví, pak součástí diskuse se musí také stát to, zda bylo správné pracovat v bezpečnostních složkách a spolupracovat s bezpečnostními složkami cizích států proti zájmům republiky. Je možné, a začalo to už v šedesátých letech minulého století, šetřit zneužívání moci, rehabilitovat a odškodňovat skutečné oběti. Nelze ale jedním dechem z politicky účelového zájmu mezi oběti zneužívání moci zařazovat kriminální zločince a pro lépe vypadající čísla započítávat mezi hrozné justiční vraždy popravy úkladných vrahů. Je skutečně možné, jak se to kdysi povedlo České televizi, natočit celý dokument o utrhlé římse chátrajícího domu a vydávat pád té římsy za zločin komunismu. Je možné za zločin komunismu vydávat také těžbu uhlí a sirnatý dým z komínů elektráren. Můžeme se každý druhý den z veřejnoprávních médií dovídat udání, že ten nebo onen byl v KSČ, v Lidových milicích, spolupracoval se Státní bezpečností, rozvědkou a kontrarozvědkou předlistopadového státu. Ke svým udáním mohou mít denunciační štáby pořád dost materiálu. Vždyť členy KSČ, Lidových milicí a dalších politických a státních institucí, a vy to dobře víte, byly v průběhu let miliony občanů Čech, Moravy a Slezska, jsou i mezi dnešními senátory a poslanci. Jediné, co tu obvykle u podobných denunciací chybí, je konkrétní doklad porušení zákonů či nějaké konkrétní viny.
Co chce svým návrhem vlastně Senát institucionalizovat? Obávám se, že podle dikce předloženého návrhu je poctivé zkoumání historie to poslední, o co by šlo. S trochou nadsázky, možná i docela bez ní, podle pánů senátorů veškeré lidské snažení spojené s obdobím let 1945 až 1990, s lidskými touhami po sociálně spravedlivější společnosti v zemi uprostřed Evropy, bylo zločinem. Všichni občané, až na nečetné výjimky typu bratří Mašínů, byli, když ne po celý svůj život, pak alespoň po jeho značnou část zločinci. Tak nám to už dnes servírují některá historickou pamětí nepoznamenaná média a politici.
Dámy a pánové, o uzákonění této zvrácené představy pánů senátorů a o zřízení nové lustrační instituce a uplatňování jejích funkcí by pak zřejmě měli hlasovat a tyto funkce horlivě vykonávat jen zvlášť prověření a speciálně prolustrovaní zločinci. Ne, dámy a pánové, historie ani dnešek nejsou takové, jak nám je představuje senátní většina.
Platí-li, že právní stát se ve výkonu svých funkcí neváže na žádnou ideologii a politickou stranu, pak takový stát nemůže založit ideologickou instituci navrhovaného typu. Pánové senátoři by měli, a to jim vřele doporučuji, své politické zájmy realizovat poněkud demokratičtějšími formami. Mají-li pocit, že touto formou se vyrovnávají se svými vlastními hříchy, ať si svůj vlastní ústav založí a obdaří se v něm navzájem funkcemi - ale za své. Za své. Ubezpečuji je, že na to mají právo, stejně tak jako jiní by měli právo zakládat ústav, který by se zabýval excesy a přirozenými projevy kapitalismu. Jen si nejsem jist, zda by právě jim někdo měl věřit, že jejich demonstrativní pózy a mediální nenávistné výzvy ke křížovým výpravám jsou oprávněné.
Dámy a pánové, řečeno s moudrými: Jsou lidé, kteří mají vždy jasný názor a jednoznačný cíl. Ale je těžké jej dopředu předvídat, když ještě včera měli jiný. Jsou v české společnosti lidé, kteří nikdy nechtěli dělat politiku. A pokud ji dělali v nedávné minulosti, odešli beze všeho prostě žít své každodenní životy. Jsou ale v české politice lidé, kteří převlékají kabáty, nabývají dříve chybějící odvahy a ze stranického boje proti celé pravdě o národní minulosti a z antikomunismu dělají svůj hlavní program. Jsou tu proto, aby cenzurovali lidskou touhu po sociální spravedlnosti, lidské rovnosti a solidární společnosti. O nic jiného tu v případě, o kterém jednáme - alespoň podle mého názoru - nejde.
Dámy a pánové, ne poznat historii, ale černobíle ji vykládat, moci po libosti kriminalizovat a zastrašovat nepohodlnou většinu, která chce žít po svém a odmítá docenit probuzené pány senátory, to je to, oč tu běží. Jen ten, kdo se chce stát směšný s nimi, kdo chce potvrdit, že tento stát není právním státem, může hlasovat pro státní politizaci historického bádání. Chtěl bych věřit, že Sněmovna projeví alespoň tolik rozvahy, že na tuto podivnou hru, která zpochybňuje ústavu i formální apolitičnost státu, nepřistoupí.
Dámy a pánové, kdybyste měli pochybnosti, přečtěte si stanovisko vlády.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Miroslav Kalousek.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, rád bych reagoval na řečnickou otázku pana poslance Grebeníčka, když se ptal - nebylo toho dost? Nebylo a nemůže ani být, protože to ještě ani nezačalo. Tím nemyslím žádné hony na čarodějnice, o to tady nikomu z nás nejde, ale jde o korektní a seriózní vyrovnání s minulostí, které sedmnáct let po listopadu 1989 ještě ani nezačalo. Já tím nejsem nijak frustrován.
Jsou tu historické paralely. Koneckonců seriózní denacifikace ve Spolkové republice Německo také začala až začátkem šedesátých let, když se tehdejší teenageři začali ptát, jak se mě ptá můj syn, jak se to mohlo stát a co ty jsi tenkrát dělal. Pak teprve začala korektní denacifikace. Tak jako tady, musí dojít ke korektnímu a serióznímu vyrovnání s minulostí v zájmu budoucnosti, v zájmu dnešních teenagerů, protože svou budoucností si budeme naprosto jisti teprve v okamžiku, když si budeme jisti také svojí minulostí. K tomu, pevně věřím, poslouží tato navrhovaná instituce. A opět slovy pana kolegy Grebeníčka: rád se pro to stanu směšným spolu se senátory, kteří to navrhují.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)
***