(Jednání pokračovalo v 14.30 hodin.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dámy a pánové, kolegové, je 14 hodin 30 minut. Přeji příjemné odpoledne. Měli bychom se pustit do bodu programu, který z jednacího řádu nyní zahajuji, a to je bod
77.
Ústní interpelace
Ty jsou určeny předsedovi vlády České republiky, vládě České republiky a ostatním členům vlády. Dnes jsme za účasti ověřovatelů vylosovali pořadí poslanců, v němž budou vystupovat a podávat ústní interpelace. Nejprve to bude na předsedu vlády, pana Mirka Topolánka. To bude v čase od 14.30 do 15.15 hodin. Pak v další hodině budou podávány interpelace na členy vlády. Seznamy byste měli mít rozdány v lavicích.
Já bych dal slovo jako prvnímu poslanci Pavlu Hrnčířovi, který byl vylosován na prvním místě a přednesl by svou interpelaci ve věci činnosti Úřadu vlády. Prosím, pane poslanče, máte slovo jako první.
Poslanec Pavel Hrnčíř: Děkuji, vážený pane předsedo. Vážený pane premiére, vážným problémem naší společnosti a jejího hospodářství je velký nárůst byrokracie a neustálý nárůst výdajů státního aparátu. Všichni ekonomičtí odborníci už po řadu let volají po úsporách a ozdravění veřejných financí. Vaši předchůdci se, pane premiére, předháněli ve slibech o snižování počtu pracovníků, občas o tom přijali i usnesení, ale nikdy nic nesplnili. Ba právě naopak. V posledních osmi letech náklady na státní správu rostly a úředníků přibývalo nebývalým tempem. Na sliby občanům České republiky, ale i na závazky vůči Evropské unii se nehledělo. Viditelnou špičkou ledovce byl zejména Úřad vlády. V roce 1998 pracovalo na tomto ctihodném úřadu 315 zaměstnanců. Po vládnutí Miloše Zemana, Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka se vyšplhal každoročním nárůstem až na 565 pracovníků. Za osm let to byl nárůst o 80 %. To jsou údaje ze státního závěrečného účtu. To byl, dámy a pánové, špatný příklad šéfa svým podřízeným ministrům. Však to také podobně podle toho na ministerstvech vypadalo.
Vážený pane premiére, budete pokračovat v nastoleném trendu vašich předchůdců, anebo se pokusíte tento nezdravý jev nějak změnit? Stihl jste za dobu vaší vlády už něco v tomto smyslu udělat?
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Vyslechli jsme interpelaci. Prosím premiéra Mirka Topolánka, aby využil svých pěti minut, které má k odpovědi na tuto interpelaci.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, mám dva hendikepy. Jeden, že je to má první interpelace, navíc jako odstupujícího premiéra. Ten druhý je, že nejsem úplně zdravotně v pořádku. Omluvte prosím moji indispozici.
Ten problém má samozřejmě trochu širší souvislosti a souvisí obecně s narůstáním počtu zaměstnanců ve státní a veřejné správě, speciálně na centrálních úřadech. Ty minulé vlády se zavázaly, že budou snižovat ročně počty zaměstnanců o tři procenta, nicméně nikdy k tomu nedošlo. Možná si nikdo nevšiml, ale my jsme v rámci dnešního schválení rozpočtu schvalovali některé změny, které v tom rozpočtu byly udělány právě proto, že jsme šetřili na běžných výdajích centrálních úřadů, mimochodem tím, že jsme zmrazili běžné výdaje těchto centrálních úřadů na úrovni roku 2006, což při současném vyjednání 5% nárůstu platů znamená, že na každém centrálním úřadu bude muset dojít k systémovým změnám, a to nejenom restrukturalizací počtu zaměstnanců, případně k personálním auditům, které to umožní.
My jsme na Úřad vlády přišli v situaci, jak jste uvedl, kdy tam bylo těch téměř 560 zaměstnanců, k čemuž docházelo za všech minulých vlád, protože se část agendy začala duplicitně přesouvat z ministerstev na Úřad vlády a vytvářela se jakási stínová ministerstva a stínové orgány, které měly vlastně centralizovat to řízení z Úřadu vlády, což nepokládáme za šťastné.
Pokud je třeba nutit někoho k tomu, aby prováděl personální audity a prováděl případné snižování počtu pracovníků, tak je třeba začít samozřejmě u sebe. My jsme zrušili některé orgány, které vznikaly překotně v té poslední době, dokonce Rada vlády pro družstevnictví až po volbách v letošním červnu. Zrušili jsme fakticky orgány dva, s tím, že jsou řešeny jiným způsobem, a to je Rada vlády pro družstevnictví a Rada vlády pro rozvoj lidských zdrojů. Na jiné resorty jsme převedli sekretariáty Rady hospodářské a sociální dohody, museli jsme v tom smyslu měnit statut tripartity, na Ministerstvo práce a sociálních věcí, Radu pro výzkum a vývoj na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy s tím, že to je rada vlády a bude vedena předsedou vlády, Hospodářskou radu vlády na Ministerstvo průmyslu a obchodu a Radu vlády pro trvale udržitelný rozvoj na Ministerstvo životního prostředí. Budou daleko lépe využity odborné kapacity resortu, přičemž statut, že to je rada vlády, zůstává. Dále převádíme problematiku vzdělávání a řízení lidských zdrojů ve správních úřadech a problematiku reformy regulace na Ministerstvo vnitra, kam logicky patří. A informování o evropských záležitostech, které souvisí s budovanými eurocentry po celé republice, na Ministerstvo pro místní rozvoj.
Zrušení, případně převedení některých těch poradních orgánů neznamená, že bychom pokládali tu problematiku za méně důležitou než jiné vlády. Je třeba udržovat aparát a samozřejmě odborné zázemí těchto orgánů, nicméně to, že se převede na odborné ministerstvo, vede spíše ke zlepšení té práce a k nedublování kapacit. Na Úřadu vlády zůstane problematika lidských práv včetně vládního zmocněnce, národnostní menšiny, problematika zdravotně postižených a nestátních neziskových organizací, stejně jako protidrogová politika.
Byla zrušena v této souvislosti celá řada funkčních míst a fakticky jsme snížili nebo plánujeme v roce 2007 snížení počtu zaměstnanců o 93, z toho je delimitace na jiné resorty, jak už jsem uvedl, zhruba 43 osob a reálné snížení je zhruba 50 osob. Možná se někdo domnívá, že ty změny mohly být daleko razantnější, ale my jsme razantní změny dělat nechtěli a myslíme si, že toto pozvolné, postupné vracení té problematiky zpět na resorty je daleko šťastnějším řešením.
Pro úplnost uvedu, že nový návrh rozpočtu Úřadu vlády na rok 2007 po těch několika týdnech práce je o 30 milionů nižší, než bylo v původně navrhovaném rozpočtu vlády minulé.
Obecně k tomu mohu říci, že není přece cílem pouze snižovat počty lidí, ale musí to jít ruku v ruce s audity činností, to znamená procesními audity těch jednotlivých centrálních úřadů, a redukcí agendy, která samozřejmě vyplývá z legislativního auditu.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pardon, pane premiére, čas. Omlouvám se. Čas.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Chci říci, že se tím míníme zabývat, ale nevidím v tom nic radikálního. Je to vždy o diskusi s těmi ministerstvy a je to o diskusi o tom, kam ta agenda patří. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Ptám se pana poslance Hrnčíře, jestli ještě využije svou minutu, kterou má k dispozici na doplňující otázku. Prosím.
Poslanec Pavel Hrnčíř: Vážený pane premiére, z toho, co jste zde veřejně řekl, já jsem naopak příjemně překvapen. (Smích a potlesk z levé části sněmovny.) Za tak krátkou dobu necelých dvou měsíců jste provedl výrazně kladné výsledky (Předsedající: Klid! Klid!), které považuji ne za radikální, ale za pozoruhodné. Vaši předchůdci nám celou dobu tvrdili, že všechny ty poradní orgány, rady a sekce velmi naléhavě potřebují a potřebovali.
Naopak já mám dojem, vážený pane premiére, zda vámi provedené organizační změny a úspory nemohou nějak omezit působnost Úřadu vlády, neboť Českou republiku čekají velké úkoly, a to příprava na budoucí předsednictví v Evropské unii, za které jste vy sám osobně zodpovědný. Vážený pane premiére, jak bude zajištěna tato důležitá agenda vašeho úřadu?
***