(14.40 hodin)
(pokračuje Filip)
Ale vraťme se k programu. Musím souhlasit s paní kolegyní Parkanovou, že program je poznamenán jak jednáním o vytvoření trojkoalice, tak vyjednáváním se sociální demokracií, v tomto ohledu se s ní zcela shoduji; a je evidentní, že program vlády je nesourodým kompromisem toho, čeho vláda chtěla dosáhnout. Je více proevropský než modrá šance i než ODS deklarovala kdykoliv předtím. Ale, žel, je také výrazně proamerický, a je tedy poplatný současnému tlaku USA na to, abychom tady vybudovali základny. A ptám se tedy, kde ve skutečnosti vláda stojí - je proevropská, nebo není proevropská, nebo jsou to jen slova a za slovy nebudou následovat činy? A to je otázka, která podle mého soudu stojí za vzpomenutí, protože se dotýká onoho druhého parametru, a to je důvěryhodnosti.
Například mohu mluvit o tom, co řekl pan premiér: jestli budeme hlasovat proti vládě, protože nechceme, aby se odstranilo korupční prostředí. Ale my chceme, aby se odstranilo korupční prostředí. My jsme navrhli zákon o majetkových přiznáních a je otázkou, proč pro něj jako pro konkrétní krok tehdy ODS nehlasovala a proč ho nemá tato vláda ani ve svém programu, byť např. v podobě, kterou si představuje sama ODS.
Mohl bych mluvit i o jiných rozporech mezi slovy a činy, například o otevřené občanské společnosti, o preambuli vládního prohlášení, a musel bych se tedy zeptat na současné kroky vlády, která zruší Radu pro lidské zdroje nebo Radu pro družstevnictví. Já chápu, že Rada pro družstevnictví může být pro občanské demokraty nepřijatelná, ale Rada vlády pro lidské zdroje znamená, že ve skutečnosti nemáme zájem na tom, abychom vytvářeli tlak na další vzdělávání, na rozvoj vědy a podobné záležitosti. Zaujal mě ve vládním prohlášení i rozpor mezi jednotlivými částmi, a to je otázka zachování solidarity, přitom s evidentní sníženou mírou solidarity, zejména v systému zdravotnictví nebo sociální péče.
Řada prohlášení je obecná, a tedy i různě vysvětlitelná. A tady se dostávám ke druhému parametru, a to je důvěryhodnost. Já bych byl rád, kdyby vláda České republiky se skutečně pokusila odstranit jakoukoliv diskriminaci, podotýkám jakoukoliv formu diskriminace, protože ve vládním prohlášení toto sousloví je - ale kde jsou potom ona veřejná a neveřejná jednání se zástupci všech politických stran? Mrzí mě, že taková jednání se musí vést, protože by bylo velmi, ale velmi prospěšné pro celou českou společnost, kdybychom mohli jako politické strany zastoupené v Poslanecké sněmovně vést pouze otevřená jednání, otevřeně říkat občanům, jaké jsou naše názory a jaké jsou naše návrhy na řešení. Je samozřejmě pravda to, co říkal pan premiér, že i způsoby řešení jsou pro jednotlivé politické strany odlišné. Nakonec proto vznikly politické strany, že určovaly nějakým způsobem směr řešení jednotlivých problémů ve společnosti, protože samotný problém pojmenovat nestačí.
Nyní mi dovolte se bavit o důvěryhodnosti z jiného pohledu, a to je otázka předložených dvou materiálů. Vláda České republiky předložila zároveň se svým vládním prohlášením i návrh státního rozpočtu. A pokud se mám podívat na slova vládního prohlášení a na finanční zajištění těchto slov, tak musím říci, že zase příliš důvěryhodnosti v těchto dvou dokumentech není, protože rozpočet vyvolává zásadní tlak na strukturální změny v neprospěch zaměstnanců, ale i drobných živnostníků, a obsahuje nerealistické úvahy o změnách v charakteru daně z přidané hodnoty. Evidentně přitom, jak se vyvíjí situace, tento postup, který vláda navrhuje ve svém programovém prohlášení, není možný už z pohledu námi uzavřených mezinárodních smluv minimálně v rámci Evropské unie.
Co mně chybí pro to, abych měl důvěru v členy vlády a ve vládu jako celek, to jsou opatření k překonání vleklé politické krize. Připomínám, že dnes jsme čtyři měsíce po volbách a teprve poprvé jsme v situaci, kdy máme ústavně konformní krok pro vyjádření alespoň prvního pokusu o důvěru této vlády. Politická krize se dál prohlubuje. Roste nevraživost mezi lidmi, osobní útoky nepřestaly po volbách, ať už na jednotlivce nebo i na politické strany. Otevřeně se hlásá popírání práva na vlastní názor, ač je to v rozporu s ústavou, a to dokonce ve veřejnoprávních médiích. A z politické krize, která se spíše prohlubuje, než by se měnila k lepšímu, tak samozřejmě vyplývá i obava z krize ekonomické, ze ztráty dynamiky růstu hrubého domácího produktu, ze ztráty možných šancí našeho průmyslu, našeho zemědělství, ale vůbec výkonu naší ekonomiky vůči Evropské unii a vůči světu. A z toho také vyplývá i obava z nové společenské krize, kdy by k překonání rozporů bylo zapotřebí mnohem složitějších kroků.
Vím, jak složitým způsobem výsledek voleb překonávají v Maďarsku, a musím říci, že jsem velmi smutný, že v Evropě není dostatek politické kultury k tomu, abychom byli schopni živě a možná i vášnivě diskutovat o způsobech řešení a přitom byli schopni neurážet jeden druhého, nesnižovat se k osobním útokům a pokoušet se řešit jednotlivé problémy, které naši společnost trápí.
Nechtěl jsem prodlužovat dnešní jednání a myslím, že Pavel Kováčik procedurálně navrhl, že by stačilo za každý klub jedno vystoupení. Klub KSČM se toho přidrží až do té doby, než vznikne diskuse, která bude už nekontrolovatelná. Potom už se samozřejmě vyjádříme k jednotlivým kapitolám. I já tedy nebudu prodlužovat nějakým způsobem své vystoupení a stanovisko klubu KSČM, které přednáším. Nemluvím pouze za sebe. My se samozřejmě hodláme podílet na těch návrzích, které vláda předkládá, to znamená případná novela ústavy, posílení prvku poměrného zastoupení tak, aby nebylo ubližováno ani malým politickým stranám, ale aby také nebyl nákrok na to, že místo vyjednávání se bude problém řešit silou, např. jakéhosi zlepšeného mandátu pro vítěze.
Co je otázkou důvěryhodnosti. Kdyby vláda takto sestavená získala důvěru, a kolegyně Parkanová to tady řekla, tak samozřejmě není žádný ústavní krok k tomu, aby ji jiná část Sněmovny odvolala. A to je otázka důvěryhodnosti. Já samozřejmě mohu osobně věřit panu premiéru Topolánkovi, že on svůj závazek po devíti měsících složit funkci by chtěl dodržet, ovšem nevím, jestli mám mít stejnou důvěru i k jiným členům vlády, protože jejich jednotlivé kroky, sliby, ale i potom konkrétní postupy jsem v této Poslanecké sněmovně už zažil a nemám stejný pocit, jako bych měl např. u jiných z této politické strany. A věřte mi nebo ne, že pro otázku důvěryhodnosti je tady nejdůležitější, jestli se na takové vládě, byť s dočasným mandátem, podílí jedna politická strana, nebo více politických stran, případně všechny politické strany v této Sněmovně.
***