(12.20 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Jakým právem se tu říká, že sto jedněch hlasů má větší váhu než sto jiných hlasů? Co to znamená? Copak občané jako voliči nemají ústavní princip rovnosti? Čím se to liší? Kdo o tom rozhoduje? Takže buď budeme respektovat tyto ústavní hodnoty, nebo ne.
Já už jsem v minulosti, v minulém období, kritizoval předsedu jedné parlamentní strany, který o jiné parlamentní straně mluví jako o zločinecké organizaci. To není osobní nebo politický spor těchto dvou, dejme tomu, stran nebo postoj této strany, ale to je znevážení toho, co je formulováno v ústavě a v našich zákonech. Hlas voličů má stejnou váhu, a jestliže sem voliči někoho pošlou, pak ho respektujme jako představitele té voličské síly, kterou ve volbách dostal. Veďme s nimi spor politický, ale nesnažme se je diskreditovat tímto způsobem. Tím diskreditujeme především sebe a diskreditujeme nás všechny.
Takže pokud si nepoložíme tyto otázky, pokud ODS jako strana, která vyhrála volby, nebo byla nejsilnější - to, že volby vyhrála, ještě neznamená, že může vyhrát vládu, to jsou dvě různé věci - tak pokud nebudeme respektovat to, že je tu tato zvláštní situace, pak skutečně občanům budeme dávat podivné svědectví o naší schopnosti situaci řešit.
Země je v hospodářském rozkvětu, jaký dlouho nezažila, pokud vůbec. V zemi je sociální smír a není tu žádná politická krize ve smyslu politických napětí mezi lidmi. Občané využili volebního práva a nějak svými hlasy rozhodli. A že rozhodli to, že je to sto na sto; to není žádný debakl, to se prostě v demokracii stává a záleží na odpovědnosti politiků, aby tuto situaci vyřešili. Dokonce bychom mohli říci, že nám to dává jistou možnost, kterou jsme až dosud neměli, protože i většina jednoho hlasu někdy vede k falešným závěrům o tom, co všechno mohu s tou většinou dělat - myslím, že v minulém období jsme se přesvědčili, že to není šťastná pozice a šťastná politika - že tato rovnost hlasů nám dává příležitost prokázat občanům, že jsme se poučili, že jsme si vědomi toho, že i společnost je určitým způsobem rozdělena, ale je-li rozdělena tak, jak je rozdělena, pak to znamená, že nemůže nějaká náhodná většina vnucovat té druhé polovině, která má stejnou váhu, něco, co tato druhá polovina zásadně nechce.
Čili jestliže tu máme za těch 16 let vybudovány základy nejenom demokratického právního státu, ale i demokratického právního státu jako státu sociálního, potom si toho važme a neohrožujme je neodůvodněnými experimenty, které do společnosti vnesou opravdu nejenom sociální, ale mohly by do ní vnést i politický neklid, na který by právě vzhledem k tomu, že politické elity nemají dostatečnou důvěryhodnost, mohly parazitovat velmi podivné elementy, které se občas v ulicích objeví. Čili záleží na tom, jak se my budeme chovat a zda z této situace vyvodíme pozitivní závěry, anebo si budeme myslet, že podivnými cestami budeme tuto situaci měnit.
Chtěl bych říci, že považuji za naprosto nepřípustné takové chování, jaké projevil poslanec Vidím, jestliže čtyři dny před volbami svolal výbor, aby ovlivnil výsledky voleb. To je, myslím, jasné každému, že to bylo neprofesionální chování, když to nebudu nazývat jinak, které je v rozporu s elementárními principy fungování parlamentní demokracie. Chceme-li se poučit a chceme-li opravdu začít znovu, protože znovu začít musíme, jsme tu nově zvoleni a začínáme znovu, tak bychom měli také vyvodit jistá poučení z toho, jak jsme se dosud chovali, proč nám občané nevěří, přestože nám dali svou 65procentní účastí ve volbách neobyčejnou, řekl bych bianco směnku na to, že tuto důvěru nezklameme.
To byla má obecná slova, která souvisejí s tím, koho máme volit i do funkce předsedy. Myslím, že by bylo dobře nad tím přemýšlet. Děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců.)
Předsedající Lubomír Zaorálek: Dámy a pánové, mě tady někdo oslovil a já jsem nestihl sledovat pana poslance Kalouska, který mě vyzval, abych nějak korigoval řečníky tematicky a časově. Dovolte mi, abych vaší pozornosti doporučil § 67, abyste ho pozorně sledovali, protože podle tohoto paragrafu já nemohu, pokud někdo má přednostní právo vystoupit, ho nějak omezovat ani tematicky, ani časově.
Teď se do rozpravy přihlásili další řečníci, ale hlásil se pan poslanec Tlustý a ten je zrovna z těch, které omezit nemohu. Já chápu, že pan ministr je řádně přihlášen písemně, takže pokud se pan Tlustý hlásí v této chvíli jako předseda klubu, tak… Přednost má pan ministr, pan Tlustý vzápětí vystoupí. Prosím, máte slovo.
Ministr zdravotnictví ČR David Rath: Pane předsedající, pane ministerský předsedo, dámy a pánové. Máme po volbách a nutno konstatovat, že vítězům stojí za to a má se poblahopřát. A to i v případě, že ten rozdíl není velký, tedy 3 %, v absolutním vyjádření nějakých 150 000 hlasů, a i v případě, kdy ten výsledek byl dosažen ne úplně čistými, fér, rovnými prostředky. Prostě použití policie v předvolební kampani pár dní před parlamentními volbami a divadla, které s policií za zády zinscenoval pan Vidím a pan Langer, tak skutečně nepatří do vyspělé demokratické země a posouvá nás někam mimo standardní Evropu. Tito pánové nepochybně tímto svým krokem způsobili škodu sociální demokracii, a můžeme jenom diskutovat kolik - půl procenta, procento, tři procenta… Udělali nám ostudu v zahraničí, ale samozřejmě udělali ostudu i policejnímu sboru, který je od této chvíle diskvalifikován, každý jej bude zpochybňovat, že zasahoval do politiky, že zneužíval svého postavení k zásahům do politiky, že pánové dovolili, aby hypotézy, aby nepravdy, aby spekulace, aby náhodně sebrané informace charakteru "jedna paní povídala" se staly předmětem zájmu všech médií. Nutno konstatovat, že toto je výsledek jejich snažení.
Vítězi také sluší velkorysost. ODS ovšem má pocit, že velkorysost prostě do politiky nepatří, a chce vše. Mají prezidenta republiky, kterého samozřejmě nikdo už dávno nepodezírá, že to myslel vážně, že bude nadstranickým prezidentem. On to tričko ODS nikdy neodložil a jednoznačně s touto stranou hraje a jde jí na ruku. Jeho názory jsou jako tekutina, každý den zaujímají tvar podle nádoby, do které je nalije. Jednou nejmenuje menšinovou vládu, protože přece je potřeba stability v České republice, je potřeba minimálně 101 podpisů. Podruhé klidně menšinovou vládu jmenuje. Jednou varuje, třeba před volbami, před nebezpečím, že komunistické hlasy mohou držet nějakou vládu. Podruhé pokorně přichází do klubu KSČM, zda by mu nějaký hlas KSČM nedala.
***