(11.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Slíbili jsme na svou čest, že svůj mandát budeme vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Ta přísaha je koncipována pro politiky, ale zejména pro státníky, protože politiků je hodně, ale jen někteří jsou nebo se mohou stát státníky. Je to jako ve slavné replice Jana Wericha - dovolím si ocitovat: Jó klaunů, klaunů, těch je málo, ale šašků, šašků, těch je.
Přál bych si, abychom nebyli šašky, ale měli tu sílu a z politiků vyrostli ve státníky, přestali se přetlačovat, zda mají mít navrch individuální zájmy jednotlivců. Protože řada z těch, kteří jsou dnes voliteli, sem přišla, žel, se svým osobním zájmem. Jiní sem přišli se stranickými zájmy. Mrzí mě to a přál bych si, abychom překonali jak individuální, tak úzké stranické zájmy, protože řada zde sedících politiků povýšila stranický zájem nad zájem státu a přejí si, aby co nejrychleji, nejpozději hned, se oni právě stali ministry nebo obdrželi ten či onen post. To ale nemůže být předmětem politiky, protože politika je hlavně služba lidu.
Ve skutečnosti při volbě prezidenta musí každý z volitelů, poslanci i senátoři, vidět alespoň to hlavní, co se bude dít v horizontu pěti let, jak dál pokročí evropská integrace, co bude hlavní silou globalizujícího se světa, zda bude přetrvávat, nebo dokonce posilovat jednopolární svět ovládaný supervelmocí za oceánem, nebo dojde k postupnému vytváření pevných bodů vícepolárního světa, včetně toho, jaké místo zaujme Česká republika a Evropa - záměrně neříkám Evropská unie - v tomto světě. Tedy zda budeme jen satelitem Spojených států amerických, nebo se pokusíme najít své místo a budeme kultivovat světové společenství z pozice své více než dvoutisícileté historie. Bude záviset na tom, zda přijmeme roli poučeného, lidská práva a civilizační hodnoty prosazujícího pólu světového společenství, nebo jen budeme přisluhovat politice síly a řešení lidských problémů vojenským zásahem. To je otázka, kterou si musí položit každý ze zde sedících kandidátů, a musí na ni také poctivě odpovědět, aby lidé věděli, že je jejich prezidentem, že je prezidentem suverénního lidu.
Budeme si muset také odpovědět, jaká nás čeká energetická bezpečnost v České republice. Zda půjde o vlastní a evropské rozhodnutí, zda Česká republika energetické zdroje získá z Ruska a střední Asie, nebo z arabského světa a Blízkého východu plného výbušných politických sporů, protože z USA potřebné zdroje nedovezeme už proto, že je Amerika sama dováží. K tomu bychom měli mít prezidenta, který je schopen se vžít do potřeb řadového občana našeho státu a ostatních obyvatel Evropy, který by z tohoto hlediska hledal průsečík politických sil, aniž by je zbytečně tříštil a neustále hledal v minulosti vnitřního nepřítele.
V celém uplynulém roce se diskutovala řada jmen a místo toho, abychom generovali z českého politického prostředí vhodného kandidáta, poslední tři měsíce to v médiích vypadalo tak, že občané nemají žádnou jinou volbu než stávajícího prezidenta pana Václava Klause nebo pana Jana Švejnara. Prosím, nenechme se jako politici zahnat do schematismu, který je snad dobrý jen pro mediokracii. Uvažujme svobodně a s nadhledem.
Abychom rozšířili prostor, tak jsme přišli s jinou nabídkou. Nominovali jsme ženu - Janu Bobošíkovou můžete nenávidět, můžete ji uctívat, může u vás vzbuzovat sympatie, nebo negativní reakce - ženu, která má pevný názor. Jediné, co o ní nemůžete říci, je, že je vám lhostejná, že o ní nic nevíte nebo že nejde za svým cílem. Je schopná se postavit proti proudu, neplave na populární vlně mezi špinavou pěnou vítězů po bitvě. Prostě bojuje, argumentuje, trpělivě přijímá nebo odmítá argumenty a nebojí se veřejné diskuse. Není vykladačem starých pravd ani netrpí syndromem monologů či dialogu hluchých. Vrátila do volby rozměr věcných témat, jako je úcta k práci, k rodině, perspektivě a k podílu rozhodování na věcech veřejných.
Protestoval jsem, když v sobotu minulý týden po skončení první neúspěšné volby byl stanoven termín druhé volby na dnešek. Termín, který je na samotné hraně ústavnosti. Dovolím si vám připomenout, že jen mezi jednotlivými koly jedné volby může být rozdíl až 14 dnů. My však z pochybných důvodů konáme volbu o třech kolech v jednom nebo ve dvou dnech a další volbu v tak krátkém termínu, který neumožňuje skutečně politické jednání. Přitom si tady na tomto místě musím připomenout téměř sedm měsíců po volbách v roce 2006, než jsme dospěli k vládě, která získala důvěru. Nepřipadá vám to trochu směšné nebo účelové? Nevytvořit prostor pro skutečný dialog a rozhlédnutí se po české kotlině po osobnostech, které by mohly zastávat nejvyšší ústavní funkci?
Byl jsem v sobotu jediný, který nechtěl dnešní termín. Ale umím prohrávat a i v takto krátkém termínu jsme dokázali předložit jinou alternativu a vrátit diskusi alespoň na těch několik dní do věcných témat, která jsme jako kritéria zveřejnili v loňském roce.
Nemám v úmyslu tady přednášet dalekosáhlý projekt, jen jsem chtěl poznamenat, že hlasy zákonodárců nejsou ke koupi. Neděláme koňské handly v politice. Snažíme se držet skutečných zájmů občanů naší vlasti, chcete-li slovy ústavního slibu - v zájmu lidu této země. Tento zájem je skutečně k udržení naší suverenity a její nepošlapání cizí vojenskou základnou. Tento zájem je v ochraně slabých, postižených nelidskou ekonomickou reformou a v možnosti rozhodovat častěji o věcech veřejných než jen ve volbách. Proto jsme do této volby požádali Janu Bobošíkovou, aby před vás předstoupila.
Vážím si všech třech kandidátů, vážím si jich proto, že dokáží předstoupit před nás volitele a říci nám svoji vizi. Prosím, podle naší společné vize se rozhodněme. Rozhodněme se tak, abychom byli schopni odpovědět poctivě těm občanům České republiky, kteří si nepřejí, aby tady byla cizí vojenská základna, a vláda přesto o ní dál jedná. Rozhodněme se tak, abychom byli schopni se kdykoli ohlédnout zpátky do očí vlastním občanům, našim voličům. Děkuji vám. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka Paukrtová, připraví se pan poslanec Grebeníček. Prosím, paní senátorko, máte slovo.
Senátorka Soňa Paukrtová: Vážený pane předsedající, vážený pane prezidente, vážení prezidentští kandidáti, vážení zákonodárci, během nedlouhé historie našeho státu jsme se již mnohokrát přesvědčili, co znamená osobnost prezidenta v osudu naší země. Jeho význam ukazuje nejen naše moderní historie, ale i politická bitva, která se rozpoutala v souvislosti s jeho letošní volbou.
Nastávající prezidentské období bude v mnoha ohledech výjimečné. Je totiž třeba rozhodnout zcela zásadní otázky a ty ovlivní život občanů, kteří stále ještě vkládají svoji naději do zvolených zákonodárců. K prosazení těchto zásadních změn bude potřeba získat širokou podporu rozhodujících politických sil i veřejnosti. Zde bude sjednocující role českého prezidenta rozhodující. Jsem si jista, že Jan Švejnar je pro tuto úlohu více než připraven, a vím, že ji splní bezezbytku.
***