(14.40 hodin)
(pokračuje Eybert)
Přesto však obsahuje podle jeho mínění některé věci, které zvyšují nadmíru nezbytně nutnou administrativu a tím i náklady spojené s ní.
Návrh zákona je dle většiny Senátu Parlamentu laděn více pro velké společnosti, které se na trhu pohybují. Tyto subjekty sice zásobují vodou a likvidují odpadní vody od nadpoloviční většiny občanů České republiky, nicméně z celkového počtu provozovatelů vodovodů a kanalizací tvoří velmi malé procento. V České republice je na 3200 vodovodů a ještě více kanalizací, a tak ustanovení tohoto zákona dopadá zbytečnou další administrativou na řadu malých provozovatelů a vede ke zvýšení nákladů, které jsou s tím spojeny a které by se v důsledku odrazily v navyšování ceny vodného a stočného, zejména u menších vodovodů. Některá ustanovení zákona tak byla nastavována nerovností původních společníků investic oproti přistoupivším společníkům po dokončení investice a to se nám také zdálo, že není vhodné; že opačný postup, kdy stávající vlastníci určité investice jsou nevstřícní k tomu, kdo by chtěl k investici přistoupit, je také možný, nicméně vlastnické právo jsme chápali jako vyšší a nadřazenější.
Dále Senát Parlamentu České republiky upravil některá technická ustanovení na kontrolu vodoměrů u Českého metrologického úřadu na místě v nemovitosti. Jde podle jeho mínění o nadbytečnou záležitost, neboť přeměření v koncesovaných zkušebnách považuje za dostatečné. Ostatně chyby v měření vodovodů nebo dodané vody jsou převážně chybami při odečtech, přepisem, poškozením vodoměru, které stejně vedlo k jeho naprosté nefunkčnosti.
Senát také vypustil ustanovení, které vyžadovalo souhlas odběratele se způsobem stanovení odběru množství vody jiným způsobem než měřením vodoměrem. Je to pořád velké množství odběratelů, kteří nemají svou nemovitost připravenou k osazení vodoměru. Nemají sklep, nepostavili vodoměrnou šachtu atd. Dodavatel jim nemůže zasáhnout do jejich nemovitosti. Jsou poctiví v placení vodného a stočného a nejde jim vodu prostě zavřít a vodou je nezásobovat. Pokud by však nesouhlasili s výpočtem dle platné tabulky stanovené objemy odběru na občana, na zahradu, na vybavení domácnosti apod., byl by dodavatel v postavení, kdy by záleželo pouze na odběrateli, kolik a za co chce zaplatit.
Zde je však na adresu Ministerstva zemědělství třeba říci, že ona tabulka, dle které se určuje spotřeba, je již zastaralá a potřebovala by novelizaci současných průměrných spotřeb občanů podle dnešní situace.
Dále Senát vypustil navrhovanou povinnost vlastníků vodovodů a kanalizací Ministerstvu zemědělství poskytovat údaje o stavu vodovodů a kanalizací. Jednak konstatoval, že všechny údaje o svých vodovodech a kanalizacích státu již několikrát poskytli, a to jak stavebním úřadům při povolování vodohospodářských děl, tak při jejich kolaudaci, při tvorbě plánů rozvoje vodovodů a kanalizací nejprve okresních, posléze krajských. Senát také konstatoval, že vývoj stavu vodovodů, které jsou již v provozu, se v podstatě nemění, pokud nejsou nová díla přidávána nebo stará díla rekolaudována. O všech těchto krocích pak státní správa prostřednictvím stavebních a vodohospodářských úřadů všechny informace dostává. To, že si je neumí předat, není vinou provozovatelů a vlastníků vodovodů a kanalizací, a neměl by je tedy stát znovu dále zatěžovat. Nechť si to vyřeší ve své kompetenci a nezjednodušuje si situaci na úkor provozovatelů vodovodů. Chce-li však vlastník, provozovatel vodovodu a kanalizace něco po státu, např. dotaci, může si stát zastoupený Ministerstvem zemědělství smluvně vymínit i dodání relevantních dat v sítích vodovodů a kanalizací.
Největším objemem byrokracie, kterou by tato novela přinesla vlastníkům a provozovatelům vodovodů a kanalizací, by byla povinnost zpracovávat a také realizovat plán financování vodovodů a kanalizací nejméně na deset let. Chápu sice dobrý úmysl Ministerstva zemědělství, ale pokusím se vám vysvětlit dopad na většinu vlastníků provozovatelů těchto sítí. (Protesty v sále, velký hluk.) Velká řada sítí byla postavena před rokem 1990 za úplně jiných cenových hladin, než které platí dnes. Řada z nich je dokonce postavena ještě před rokem 1940. Nejenže jsou již většinou odepsány a odpisy z nich jsou minimální nebo nulové, ale i přehodnocení ceny tomu moc nenapomůže. Řada těchto sítí byla také postavena zcela jinými postupy. Obce je stavěly brigádnicky v akcích Z, do účetnictví se tak dostávaly v hodnotě pouze materiálu, který měl opět v té době úplně jinou cenu, než má dnes. Dřívější komunikace, do kterých se vodovody a kanalizace většinou ukládají, byly před lety v obcích prašné, dnes jsou asfaltové, a tak při obnově vodovodu či kanalizace musíte počítat s výrazně vyššími náklady, než byly ty, za které byly pořízeny. A pokud silnice přes první výstavbou vodovodu již byla asfaltová, byla pořízena také v úplně jiné cenové hladině. Prostě tím chci říci, že odpisy jsou v těchto případech zcela bagatelní záležitostí a navíc obce a města neodepisují svůj majetek, ale vedou ho v účetních pořizovaných hodnotách. Má-li dojít k celkové změně a mají-li obce a města odpisovat, musí dojít k celkové změně ve financování a fungování měst a obcí. V jiných částech obecního hospodaření by naplnění odpisových částek v současné době znamenalo snížení prostředků na provoz a nebylo by prakticky ani možné, aby všechny funkce, které obce a města vykonávají, byly zachovány při současné úrovni financování obcí a měst. (V sále je neustále velký hluk.)
Senát také vypustil opakovanou povinnost pro fyzické a právnické osoby žádat o schválení kanalizačního řadu -
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pardon, pane senátore, prosím Sněmovnu o klid a vás, jestli byste zvážil délku svého vystoupení. Prosím.
Senátor Pavel Eybert: Již budu končit. Úpravou, která byla v Senátu podpořena nejvíce, téměř stoprocentně, bylo vypuštění nesouvisející novely zákona o České konsolidační agentuře, kdy bylo měněno pojistné ze škodního na pojistné obnosové. Jednak Senát kritizoval připojení této novely do zcela nesouvisejícího zákona, tak jak jste o tom tady dnes už hovořili, a hlavně se obával následků, které by mohly vzniknout při jeho aplikaci.
Závěrem ještě zmíním, že Senát Parlamentu České republiky v textu změnil řadu drobných, spíše legislativních chyb, číslování, označování a odkazů.
Celkově se dá říci, že Senát nabyl přesvědčení, že zákon, tak jak byl předložen, byl připravován hlavně z hlediska velkých provozovatelů, velkých vlastníků vodovodů a kanalizací. Jak jsem již uvedl, těch je jenom několik desítek. Drobných provozů, které provozují a vlastní obce, je přes 3000. Pro vysokou nákladovost na jeden metr krychlový dodané vody i čištěné je potom velký náklad na cenu.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak jsme se dohodli. Ptám se, jestli ještě někdo další chce? Prosím, pan poslanec Kala je další přihlášený do obecné rozpravy. (Neustálý velký hluk.)
Poslanec Miloslav Kala: Přátelé, já vás dlouho nezdržím, ale pan ministr Mládek upozornil na pozměňovací návrh, který se týká České konsolidační agentury a který předložil pan kolega Josef Bíža a který zakládá možnost pojištění pro členy dozorčí rady České konsolidační agentury. Považuji za nutné se zde vyjádřit v tom smyslu, že dozorčí rada České konsolidační agentury se v minulosti zabývala takovouto formou skrytého odměňování a rozhodla se o tom, že nebude takovouto formu využívat. Odmítla dokonce i materiál, který navrhoval využít možnosti pojištění zodpovědnosti členů dozorčí rady. Proto předpokládám, že přijetí tohoto zákona nic nezmění na našem rozhodnutí a tento institut nebude nadále využíván. Děkuji.
***