(18.50 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Já se obávám, že pan předseda Tlustý má určitý střet zájmů, o kterém zapomněl Poslaneckou sněmovnu informovat. Pan předseda Tlustý byl na začátku devadesátých let náměstkem ministra zemědělství. Pan předseda Tlustý zastával určité funkce ve statutárních orgánech Plzeňských pivovarů. Tyto Plzeňské pivovary se staly koneckonců předmětem transakce České pivo. Tato transakce České pivo je přirozeně vyšetřována orgány Policie České republiky. Tato transakce je také předmětem žaloby mezi jedním soukromým subjektem a jiným soukromým subjektem. Výnos z této žaloby ovšem podle dohod v začátku tohoto desetiletí poplyne České republice. Já se ptám, jestli zde není konflikt zájmu, jestliže člověk, který se v minulosti podílel na rozhodováních, která předcházela privatizaci, která koneckonců potom měla své finále v realizaci kauzy České pivo, která je dnes předmětem šetření Policie České republiky a je součástí obchodního sporu, jehož výnos, když bude kladný, bude náležet České republice, zda tady není konflikt zájmů, o kterém by měla být Poslanecká sněmovna informována.
Máme zde člověka, který v té době se podílel na rozhodovacích procesech, které souvisely s činností Investiční a Poštovní banky. (Výkřik zprava: To je lež!) Ano, máme zde člověka, který se podílel na práci vyšetřovací komise, která vyšetřovala pád Investiční a Poštovní banky. Máme zde člověka, který je řadu let členem dozorčí rady České konsolidační agentury, kam byly převedeny staré dluhy Investiční a Poštovní banky. Máme zde člověka, který seděl v dozorčí radě ČKA, když se tam rozhodovalo o privatizaci Unipetrolu, a tentýž člověk seděl i ve vyšetřovací komisi, která vyšetřovala privatizaci Unipetrolu.
Já si myslím, že ten člověk je renesanční osobnost, že všechno tohle zvládne. Jen se obávám, že ta nit té vazby na různé minulé privatizační poradce v souvislosti s privatizací a záměrem privatizovat Plzeňské pivovary na subjekty, které poté byly investory v Investiční a Poštovní bance, tak zde může zakládat určité podezření ze střetu zájmů. A já si myslím, že pan předseda Tlustý by na toto podezření měl reagovat a měl by je této Poslanecké sněmovně vyvrátit, pokud tato podezření nejsou pravdivá a on v dozorčí radě se vždy choval nestranně a tak, jak by se člen dozorčí rady měl chovat.
Já bych tomu rád věřil. Já jsem zde pouze zmínil fakta, která když zřetězíme a poskládáme si je v čase, tak tvoří zajímavou nit. Ta nit má několik míst a ta nit šla koneckonců i touto Poslaneckou sněmovnou v době, kdy se řešila kauza Investiční a Poštovní banky. Je to skutečně velmi zvláštní, protože na konci té nitě je potom obvinění, které je falešné a nepravdivé a které se koneckonců týká také úvěrů, které byly v minulosti převedeny z IPB na ČSOB a potom následně z ČSOB a na Českou konsolidační agenturu.
Já si myslím, že to jsou věci, o kterých bychom nepochybně tady měli také diskutovat. Pokud se zde diskutuje o takzvané kauze jedenácti miliard pohledávek, tak by se zde mělo také diskutovat o historii, jak tyto pohledávky vznikly, kdy a jak byly převedeny do České konsolidační agentury, jakým způsobem s nimi bylo nakládáno. Kdo v té době, kdy byly převedeny, byl předsedou dozorčí rady České konsolidační agentury, a podobně. To si myslím, že jsou záležitosti, které nepochybně by měly být předmětem jednání této Poslanecké sněmovny.
Já bych chtěl věřit tomu, že pan předseda Tlustý si vždy počínal čestně, nestranně, tak jak by si člen dozorčí rady měl počínat. A myslím si, že pokud o tom dokáže přesvědčit tuto Poslaneckou sněmovnu, tak tomu koneckonců Poslanecká sněmovna může věřit. Ale myslím si, že do budoucna by bylo jistější, pokud by v dozorčí radě České konsolidační agentury byli lidé, u kterých nemůže být ani stín podezření, že by s těmi historickými událostmi, které dnes ovlivňují činnost České konsolidační agentury, byli nějakým způsobem spojeni svojí minulou pracovní činností nebo svými minulými aktivitami.
Čili tolik velmi stručně k této kauze, která zde byla otevřena způsobem, který já pokládám za nešťastný pro český stát. A myslím si, že pokud ta kauza tady jednou byla otevřena, tak je potřeba o ní diskutovat naplno, otevřeně, na základě znalosti všech faktů. Ale ještě jednou bych chtěl požádat o to, abychom se vyjadřovali s ohledem na zájmy České republiky a touto diskusí v žádném případě nepoškodili zájem České republiky s ohledem na to, že zde hrozí potenciál určitého množství arbitrážních sporů mezi Českou republikou, jejími entitami a některými jinými právními subjekty.
Já si myslím, že je důležité, aby Poslanecká sněmovna byla informována plně, aby byla informována kompetentně, aby zde zaznělo vše, co se týká této kauzy, těchto pohledávek, těch řešení, která byla různě diskutována, postupně opouštěna.
Chtěl bych tady jasně konstatovat: Neexistuje žádná kauza jedenáct miliard za jednu korunu. Nikdy takováto konstrukce nebyla zvažována. Vždy byla zvažována transakce, která by souvisela s tím, že by stát neinkasoval jednu korunu, ale inkasoval by výnos z realizace těchto pohledávek, ale nikoliv jako samostatnou operaci. Tato transakce, pokud byla zvažována, byla zvažována vždy v kontextu s jinými opatřeními, s jinými závazky toho subjektu, který by takovéto pohledávky získal. Byla diskutována v kontextu jiných arbitráží, které Česká republika vede s jinými subjekty. Čili je tady potřeba si uvědomit, že takovýto způsob transakce byl zvažován vždy s ohledem na rozpočtové a veřejné zájmy České republiky. Myslím si, že Ministerstvo financí nemohlo zavírat oči nad tím, že se zde rodí potenciál pro spory mezi státem a jinými subjekty, tak jak možná se snaží tyto oči zavírat někteří lidé v České konsolidační agentuře, neboť jestliže si vyřeší problém Česká konsolidační agentura, neznamená to, že je vyřešen problém celé České republiky.
Mne to mrzí, já bych byl daleko radši, kdyby ty smlouvy nemusely být na začátku této dekády uzavírány, kdyby zde nedošlo k pádu Investiční a Poštovní banky, kdyby nebylo potřeba poté poskytnout určité garance, převádět tyto pohledávky do České konsolidační agentury, kdybychom zde měli prosperující a bohatou Investiční a Poštovní banku. (Hlasy z lavic poslanců ODS.) Bohužel k tomu nedošlo. Tato banka padla. Bylo potřeba přijmout řešení, o kterém jsem se zde zmiňoval. Byly uzavřeny v letech 2000 až 2002 komplexy smluv a my dnes se musíme pohybovat ve světě, který je ovlivněn těmito smlouvami, které byly v minulosti podepsány. Možná by byl svět lepší bez těchto smluv, možná by byla jednodušší situace pro ministra financí, pro kteréhokoliv příštího ministra financí, protože tato kauza bohužel sleduje a bude pronásledovat Českou republiku pravděpodobně ještě řadu dlouhých let. Ale myslím si, že je skutečně důležité, abychom vnímali tyto věci v celkovém kontextu.
Pokud bychom neměli pád Investiční a Poštovní banky, možná pokud bychom neměli její předchozí chybnou privatizaci, možná pokud bychom neměli trestnou činnost, která byla v souvislosti s činnosti IPB vyvíjena, tak bychom zde neměli tyto problémy.
***