(15.20 hodin)
(pokračuje Benda)

Přesto po dlouhé rozpravě hlasování ve výboru dopadalo naprosto jednoznačně 8 : 6, 8 : 6. Koalice ČSSD : KSČM nebo KSČM : ČSSD, jak ji chceme nazývat, je prostě rozhodnuta touto Sněmovnou protlačit zákoník práce v této podobě za každou cenu a zavděčit se odborovým bosům. O nic jiného v tuto chvíli nejde. Zákoník nepřináší žádné výhody pro zaměstnance, nepřináší žádné výhody, ba dokonce spoustu škod pro zaměstnavatele. Jde o to, zavděčit se odborným bosům a odškrtnout si splněný úkol - schválili jsme zákoník práce. Já to pokládám za naprosto nesmyslné.

Pan profesor Jičínský mluvil v předchozí řeči o tom, že nemáme používat silná slova, a mluvil o projednávání trestního zákoníku. Já nevím, kdo si vzpomíná, jakým způsobem tato Sněmovna projednávala tento kodex, jak dlouho zde tento kodex ležel, kolikrát na něm ústavněprávní výbor pracoval, kolik jsme k tomu měli odborných seminářů, než jsme se dobrali ke znění, které v této Sněmovně bylo většinově přijato. Zákoníku práce, jehož vývoj už popisovala paní poslankyně Páralová, tj. že vláda porušila napřed svá vnitřní usnesení, posléze vnitřní koaliční dohody, posléze smetla jednoho partnera z tripartity a přes stanovisko Legislativní rady vládní návrh zákona prorvala - a já jiné slovo neumím použít - do Sněmovny a ve Sněmovně probíhá jednání, jak Senát svolá veřejné slyšení, na kterém celá odborná veřejnost řekne, že tímto způsobem se zákoník práce nedá schvalovat. Že schvalovat kodex, ve kterém nevypořádám zásadní připomínky k záměru, ve kterém poruším své vlastní usnesení, kdy jsem řekl, že bude návaznost na občanský zákoník, a posléze tuto návaznost škrtnu a začnu přepisovat jednotlivé paragrafy ze stávajícího občanského zákoníku, a nyní bych vám mohl ukazovat, do jakých nesmyslů dojdu. Samozřejmě, pokud mám dva zákony, které mi určují status osoby, tak dojdu do absurdit, že šestnáctiletá osoba, která se oženila, může být vlastníkem podniku, může uzavírat cokoliv dalšího, ale podle zákoníku práce nemůže uzavírat pracovní smlouvu. Bude ji muset za ni uzavírat zřejmě nějaký zmocněnec. Takových nesmyslů bychom určitě našli mnohem víc.

Celá tato odborná veřejnost řekne: prosím vás, nedělejte to, je to nesmysl. Mohu citovat jenom jednotlivé autority, u kterých bych předpokládal, že je respektujeme. Lubomír Drápal, Nejvyšší soud České republiky. "Představa, že pracovní právo se obejde bez subsidiarity občanského zákoníku je prostě absurdní, jako je absurdní současná úprava, která se tváří, že upravuje komplexně pracovněprávní vztahy. Neupravuje, nikdy neupravovala, a určitá rovina subsidiarity občanského práva tam je, byť ne právně, tak fakticky určitě. Delegace, tak jak byla pojata v návrhu zákoníku práce odkazem na konkrétní ustanovení občanského zákoníku, má navíc tu nevýhodu, že konkrétní znění předpisu z jiné právní oblasti zasazuje do kontextu pracovněprávní úpravy, čímž vede ke stejnému efektu, jako kdyby ona ustanovení byla do zákoníku práce opsána, a tím nutí aplikovat každého, kdo se s tímto právem setká v jiné podobě než v občanském zákoníku. A tím se míjí účelem efekt, aby určité oblasti právního života byly ve všech právních vztazích posuzovány jednotně."

Druhou autoritu, kterou se pokusím ocitovat, je pan profesor Galvas z Fakulty pracovního práva z Právnické fakulty Masarykovy univerzity. "Padla tu slova o vazbě nového zákoníku práce na nový občanský zákoník atd., že si nikdo nebude kupovat nový občanský zákoník, a už to tady byl takovýto přístup kritizován. Ale prosím vás, nový zákoník práce je složitější než starý zákoník práce. Už teď patří pracovní právo k právním odvětvím, které je v poslední době porušováno snad nejvíc, hned po dopravních předpisech. Někteří to právo neznají, někteří ho znají a porušují, někteří vědomě, někteří nevědomě. A tím novým, podstatně složitějším zákoníkem práce se situace zlepší? Já se obávám, že nikoliv."

Tolik dvě citace z právnických autorit.

Poté proběhne ústavněprávní výbor, tak jak jsem vám ho už popisoval. Návrh je opravdu s bolševickou upřímností prohlasován v původním znění a dorazí do Poslanecké sněmovny, kde nás ujistí pan ministr práce a sociálních věcí a místopředseda vlády, že se nebudeme zabývat návrhy poslanců, kteří mu neslíbí, že pro zákoník budou hlasovat. Takovou absurditu jsem snad od tohoto mikrofonu ještě neslyšel. Zřejmě si pan ministr myslí, že má vládní místo pronajaté navždy. Já ho ujišťuji, že tomu tak být nemusí, a pevně doufám, že po volbách ani nebude. A jestli tato slova nevezme zpět, tak já ho upozorňuji, že propříště budu vždy razit ve všech budoucích koalicích, abychom alespoň k němu přistupovali stejným způsobem. Toto jsou metody, které do Poslanecké sněmovny nepatří. Každý poslanec má právo předkládat pozměňovací návrhy.

A přestaňte se zaštiťovat tím, že tady máte s komunisty dostatečnou většinu. Já o ní nepochybuji, všichni o ní víme, všichni ji respektujeme, ale nevím, proč byste na to měli být obzvlášť hrdí, a nevím proč nastupujete do těchto metod likvidace opozice vyhrožování opozici. Jestli si myslíte, že se vám nevrátí, já vás ujišťuji, že se vám v neblahém vrátí.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Pan profesor Zdeněk Jičínský. Máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, to, co řekl ministr práce a sociálních věcí, se tu dostávalo do velmi dramatických poloh, ačkoliv si myslím, že šlo z jeho strany o velmi věcné stanovisko, chceme-li dosáhnout přijetí zákona, který neztratí určitou vnitřní konzistenci. Já chápu, že v této rozpravě se mísí přístupy různého druhu, a každý složitý zákon, a tím spíše kodex, a tady jde o pracovní zákoník, je komplexem, k němuž lze mít z nejrůznějších hledisek x výhrad.

Já jsem se také zúčastnil ne posledního jednání odborné veřejnosti, které tu bylo vzpomínáno, ale nejrůznějších vědeckých konferencí, takže samozřejmě vím, že na vědeckých konferencích - a odborné slyšení v Senátu mohu s jistou dávkou eufemismu považovat za vědeckou konferenci - se přece jenom nese určitým zvláštním způsobem projednávání. A ti, kdo tam vystupují, se snaží zdůraznit svůj osobní individuální postoj, individuální přínos k věci. My tady jsme jako zákonodárci v situaci, že musíme - nebo nemusíme, to je jiná věc - nějaký návrh zákona, v tomto případě zákoník, posuzovat ze širších sociálně-politických hledisek, zda je, nebo není potřebný. V tomto směru samozřejmě ne všechny názory - a opakuji opět, odborná veřejnost tady není jednotná, i v této věci jsou názory rozličné, protože část odborné veřejnosti vůbec zákoník práce za potřebný nepovažuje, považuje jej za součást obecné občanskoprávní úpravy, takže i takovéto názory jsou. Čili jde o to, že musíme názory odborné veřejnosti znát, ale musíme dokázat se s nimi vyrovnat.

Jinak připomínám kolegovi Bendovi, že odborná veřejnost má řadu výhrad k platné ústavě, ale ani v ústavní komisi, ani v této Sněmovně jsme se až dosud na žádné změně, jakkoliv její potřebnost je z odborné veřejnosti je dokládána a poměrně přesvědčivě prokazována, nedokázali shodnout. Všechny tyto argumenty mají jenom relativní význam.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP