(Jednání pokračovalo v 10.50 hodin.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Kolegyně a kolegové, omlouvám se za drobné zdržení, které bylo způsobeno delším jednáním grémia, než jsme původně předpokládali. Nicméně domnívám se, že pět minut z pohledu věčnosti je zanedbatelný časový úsek.
Budeme se věnovat dalším bodům, tak jsem je avizoval na úvod dnešního jednání, tedy bodu č. 44 a následně bodu č. 52, bodu č. 90 a dalším návrhům zákonů v prvním čtení.
Zahajuji projednávání bodu
44.
Vládní návrh zákona o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách
a souvisejících činnostech a o změně některých souvisejících zákonů
/sněmovní tisk 1071/ - druhé čtení
Z pověření vlády návrh zákona uvede ministryně školství, mládeže a tělovýchovy paní Petra Buzková. Prosím, paní ministryně.
Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petra Buzková: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vzhledem k tomu, že k tomuto návrhu proběhla velice rozsáhlá diskuse při prvním čtení, myslím si, že druhé čtení můžeme nechat spíše technickým záležitostem.
Předpokládám, že stanovisko garančního výboru uvede jeho zpravodaj. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní ministryně. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Jeho usnesení bylo rozdáno jako sněmovní tisk 1071/1. Prosím zpravodaje tohoto výboru pana kolegu Jozefa Kochana, aby se ujal slova a informoval nás o jednání výboru.
Poslanec Jozef Kochan: Vážený pane místopředsedo, výbor pro sociální politiku a zdravotnictví svým usnesením č. 307 k vládnímu návrhu zákona o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech a o změně některých souvisejících zákonů, sněmovní tisk 1071, přijal následující usnesení:
Po odůvodnění náměstka ministryně školství, mládeže a tělovýchovy pana Petra Koláře a zpravodajské zprávě poslance Jozefa Kochana a po rozpravě výbor pro sociální politiku a zdravotnictví
1. doporučuje Poslanecké sněmovně, aby vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech a o změně některých souvisejících zákonů,
2. zmocňuje zpravodaje výboru, aby se stanoviskem výboru seznámil schůzi Poslanecké sněmovny a ve spolupráci s legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedl příslušné legislativně technické úpravy.
To je zpravodajská zpráva k usnesení výboru.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan kolega Říha.
Poslanec Vladimír Říha: Vážený pane místopředsedo, paní ministryně, pane místopředsedo vlády, dámy a pánové. Paní ministryně má pravdu v tom, že k tomuto tématu proběhl seminář, bohužel termín byl takový, že zrovna náš celý klub byl na výjezdním zasedání a nemohl se ho zúčastnit, a proto jsme k tomu vedli rozpravu i na výboru, a já musím trochu oponovat tvrzení, že se jedná o zákon technický, protože si myslím, že je to velmi zásadní materie. Rozdělil bych svůj komentář do dvou oddílů. Za prvé je to k vlastnímu tématu zákona, to znamená k legislativní úpravě práce s lidskými embryonálními buňkami. To je jeden problém. Druhý problém potom je, že tento zákon obsahuje novelu zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a nově formuluje paragrafy, které se týkají asistované reprodukce.
Nyní nejprve k první části. Zdánlivě je to opravdu technický problém. Prostě existují tady tzv. nadbytečná embrya, která jsou uchovávána v tekutém dusíku, která nebyla použita pro fertilizaci in vitro, tedy nebyla použita k implantaci, která jsou skladována naneurčito, nemáme žádným předpisem ošetřeno jejich další skladování nebo použití. A nabízí se tedy, že by tyto počínající lidské životy mohly být využity pro výzkum, který dejme tomu by měl směřovat k nalezení nových terapeutických metod.
A tady jsme u filozofického problému, zda vůbec je možné, zda je to správné, aby člověk byl používán jako nástroj. Můžete namítnout, že je věcí diskuse, kdy začíná lidský život. Tato diskuse jistě probíhá na odborných fórech trvale a jsou názory různé i u renomovaných odborníků, protože jsou různá kritéria, ať už od fyzických pohybů nebo duševní činnosti. Nicméně musím říci, že já se kloním ke kritériu, které je charakterizováno geneticky, které charakterizuje ve svém stanovisku i Evropská společnost pro lidskou reprodukci a embryologii. A ztotožňuji se s názorem jednoho z našich předních odborníků v embryologii pana docenta Hacha, který říká:
"Sled vývojových pochodů lidského jedince není možné dělit na předlidské a skutečně lidské období jen podle arbitrárních vnějších či funkčních kritérií, která nepostihují zákonitost vývoje od jednoduchého ke složitějšímu, ale snaží se dokazovat, že člověčenství embrya je vázáno na pofidérní funkční kvality nezávislé na dosaženém stupni vývoje. Například proč by měl první projev mozkové aktivity polidštit jakýsi shluk buněk, který se náhodou dostal právě do lidské dělohy. Přitom se nikdo neodvážil tvrdit, že porozený anencefalik, jemuž centrální nervová soustava vůbec nefunguje, není člověk, byť abnormálně vyvinutý. Normálně se vyvíjející rané embryo podle stejných lidí člověk ale není. Přínos samčího jádra je pro vznik embrya rozhodující, protože jen tak může vajíčko dokončit meiózu. Je tedy možné okamžik průniku do vajíčka, ať již přirozeného nebo manipulovaného, považovat za začátek existence vajíčka v procesu oplození, tedy svým způsobem za začátek vývoje embrya."
Pokud tedy vycházím z tohoto stanoviska, že lidský život začíná v okamžiku spojení těchto dvou zárodečných buněk, potom si musím klást otázku, zda tento člověk si zaslouží úplné ochrany jako člověk v kterémkoli jiném stadiu vývoje.
A když se podíváme i do historie, jak se na tento problém dívali různí filozofové, a vezmeme si postoj Immanuela Kanta, který říká: To, co má cenu, je to, na jehož místo může být dosazeno také něco jiného jako ekvivalent. To, co je oproti tomu nutné povýšit nad každou cenu, a proto nedovoluje žádný ekvivalent, to je důstojnost. Kant říká, že člověk je účel o sobě. Člověk nesmí být výlučně používán jako prostředek pro jiné účely. Mít důstojnost znamená být účelem sám o sobě. Formulaci "účelu o sobě" můžeme chápat jako filozofické odůvodnění lidské důstojnosti i lidských práv.
Z tohoto hlediska se pak nemohu ztotožnit s tím postojem, že by počínající lidský život měl být použit jako prostředek, byť potenciálně prostředek k nějakým dobrým budoucím cílům.
***