Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2002 – 2006

(18.40 hodin)
(pokračuje Kasal)

Takže jak panu poslanci Kalovi, tak panu poslanci Františku Benešovi děkuji a končím projednávání tohoto bodu v prvém čtení.

Posledním bodem, kterému se dnes budeme věnovat je

Návrh podle § 90. Ale toto konstatování už patří minulosti, protože jsem právě obdržel řádně podepsaný tisk - listy od poslaneckého klubu ODS, kde tento klub podává veto proti projednávání podle § 90 odst. 2. Takže upozorňuji, že se budeme řídit podle standardního procesu, a prosím, aby se slova ujal ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, dovolte, abych předložil Sněmovně návrh zákona, jehož jediným účelem je transformovat do českého právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2003/41, o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi. Schválení této směrnice v roce 2003 představovalo jeden z kroků, které byly považovány za potřebné pro sjednocení vnitřního trhu finančních služeb rámci Evropské unie.

Obsahem směrnice je regulace přístupu k činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a výkonu jejich činnosti tak, aby tyto instituce mohly působit podle zásad jednotného vnitřního trhu Evropské unie. Instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění jsou poskytovatelé finančních služeb, kteří mají značnou odpovědnost za poskytování důchodových dávek ze zaměstnaneckého penzijního pojištění, a proto by měli splňovat určité minimální normy obezřetnosti pro své činnosti a podmínky provozu. Směrnice upravuje tyto minimální normy a členské státy Evropské unie je měly promítnout do svých národních předpisů do 23. září 2005.

Zaměstnanecké penzijní pojištění z hlediska systematiky organizace soustav důchodového zabezpečení patří do takzvaného druhého pilíře důchodového systému. První pilíř je vymezován jako základní, všeobecný a povinný. Třetí pilíř je doplňkový, dobrovolný a založený na individuálním vztahu účastníka a penzijní nebo pojišťovací instituce. Druhý pilíř je organizován zaměstnavateli, kteří platí příspěvky ve prospěch svých zaměstnanců, aby jim byla v budoucnu poskytována z tohoto zaměstnaneckého doplňkového systému penze nebo jiná dávka. V České republice tato třípilířová soustava není. Třetí pilíř představuje v České republice penzijní připojištění se státním příspěvkem podle zákona č. 42/1994 Sb. a životní pojištění podle zákona č. 363/1999 Sb., v jejichž rámci mohou být uzavírány různé formy pojistných produktů týkající se důchodového pojištění. Druhý pilíř však v České republice schází.

Chtěl bych jen připomenout, že návrh na zavedení tohoto druhého pilíře v roce 2001 neprošel v Poslanecké sněmovně, nebyla k tomu politická vůle a další pokus již nebyl učiněn. V České republice tak vznikla specifická situace, kdy se má transponovat směrnice o systému, který není zaveden, a byla proto nejprve posuzována otázka, zda je vůbec nutné a možné směrnici do českého právního řádu transponovat.

Jedním z principů směrnice je, že umožňuje činnost institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění povolených ve státě svého sídla, to je takzvaným domovským státem, na území ostatních členských států. To je na území takzvaných hostitelských států. Hostitelským státem je z pohledu směrnice i Česká republika, a proto je nutné aspoň v tomto směru na směrnici reagovat.

Nutnost transpozice směrnice v České republice byla potvrzena i konzultacemi, které loni proběhly v rámci Evropské komise. Tyto konzultace přinesly jednoznačný závěr, že Česká republika jako členský stát Evropské unie musí umožnit činnost zahraničních institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění v České republice a dostát tak povinnosti členského státu respektovat zásady fungování jednotného vnitřního trhu Evropské unie i v oblasti zaměstnaneckého penzijního pojištění. Na druhé straně však směrnice nemůže být důvodem pro zavedení druhého pilíře v členském státě, neboť podle článku 137 odst. 4 Smlouvy o založení Evropského společenství je právem členských států rozhodovat o základních zásadách svého systému sociálního zabezpečení. Tedy též o úloze každého ze tří pilířů důchodového systému. To ostatně v odst. 9 preambule konstatuje též směrnice.

Chtěl bych zdůraznit, že navrhovaný zákon neznamená zavedení druhého pilíře v České republice, to je vznik a činnost institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění podle českých právních předpisů. Ze směrnice však plyne, že instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění povolené v jednom členském státě mohou působit na území jiných členských států Evropské unie a že podniky sídlící v těchto jiných členských státech mohou platit těmto institucím příspěvky na penzijní pojištění svých zaměstnanců. Ty instituce však musí při této přeshraniční činnosti respektovat právní předpisy státu, v němž vyvíjejí tuto přeshraniční činnost, které se týkají zaměstnaneckého penzijního pojištění.

Navrhovaný zákon proto reaguje jen na ta ustanovení směrnice, která se týkají činnosti institucí v hostitelských státech, tedy zejména na článek 20 směrnice. V návrhu zákona tudíž nejsou a ani nemohou být promítnuta ta ustanovení směrnice, která se týkají domovských států, to je států, v nichž instituce byla podle právních předpisů tohoto státu povolena a na jehož území má své sídlo, vyvíjí svou činnost a podléhá dohledu ze strany příslušných orgánů domovského státu.

Transpozice směrnice měla být provedena do 23. září 2005. Tento termín nebyl tedy splněn. Důvodem je vzniklá situace, kdy se má v České republice podle požadavků směrnice upravit systém, který u nás není zaveden a kdy bylo potřebné nejprve vyjasnit základní přístupy ke směrnici a nalézt odpovídající metodu transpozice. Česká republika není přitom v prodlení sama. K příslušnému datu byla směrnice transponována jen v devíti státech, což též svědčí o náročnosti úkolu. Přitom až na několik výjimek je ve všech členských státech druhý pilíř zaveden. Ve státech, kde nebyla směrnice včas transponována, probíhá tak jako v České republice příslušný legislativní proces a počet států, které směrnici dosud netransponovaly, se tak bude zmenšovat.

Postup transpozice sleduje Evropská komise, která také v prosinci 2005 již zaslala České republice takzvané formální upozornění, čímž byla zahájena první etapa řízení o porušení smlouvy. Otázka přijetí zákona, který se z časových důvodů loni nedostal na pořad listopadové schůze Poslanecké sněmovny, se tak stala vysoce aktuální. Tuto informaci o stavu transpozice berte však prosím jen jako konstatování, nikoli jako výmluvu.

K samotnému obsahu navrhovaného zákona bych chtěl uvést, že v návrhu zákona se především upravují v zájmu ochrany zaměstnanců-účastníků z České republiky základní požadavky na penzijní plány provozované v České republice institucemi zaměstnaneckého penzijního pojištění z ostatních členských států Evropské unie.

***