(14.50 hodin)
(pokračuje Janeček)
Jen bych připomněl, že při nástupu komunistické moci byl použit ten samý mechanismus. Soukromému sektoru se dávaly příkazy, kdy a v jakém objemu má provádět odvody ve prospěch státu. Parametry těchto odvodů byly takového ražení, že soukromý sektor nebyl schopen těmto požadavkům dostát, a byly mu většinou nabídnuty dvě cesty. První - odevzdat svůj podnik státní moci, a druhá, horší - jít do vězení za to, že neplní komunistickou mocí přijaté právní předpisy. Nevím, zda je to podobnost čistě náhodná, nebo zdali je to skutečně něco hlubšího, zdali to popisuje hlubší popis cest naší společnosti.
Další, čtvrtý důvod je, že VZP nedodržela provizorium zdravotně pojistného plánu na rok 2004. Zákon říká, že pokud není schválen zdravotně pojistný plán k 1. 1. toho roku, kdy má fungovat, je povinností ministerstva nařídit tzv. rozpočtové provizorium. Mně se nepodařilo zjistit a dokladovat, že takové provizorium na rok 2004 bylo vydáno. Tím méně se nepodařilo dokladovat, alespoň jsem nesehnal takový dokument, že by navíc mohlo být porušováno. Říkám to proto, abychom věděli, vážení kolegové, vážené kolegyně, co se v naší zemi děje, abychom se potom nedivili.
Dalším, pátým bodem je důvod, že VZP nedodržovala vyhlášku č. 50/2005 Sb. Je to vyhláška, o které se často hovoří. Je to vyhláška, ke které se mnoho kompetentních odborníků vyjadřovalo. Mám tady stanovisko zdravotních pojišťoven, které říkají: znovu zdůrazňujeme, že ministerstvo podle platných zákonů nemá právo vyhlášku dodat. To také v minulém období potvrdila Legislativní rada vlády. Vládní úředníci zpochybňují propočty zdravotních pojišťoven, a přitom nenašli odvahu k tomu, aby prodiskutovali analýzy, které dokazují mnohem vyšší nárůst výdajů než ona stále citovaná 3 %.
Myslím si, že to je jeden ze základních problémů našeho zdravotnictví - že tady existují analýzy, že tady existují fakta. Místo toho, abychom fakta buďto vyvraceli, nebo potvrzovali, místo toho, abychom proti analýzám postavili jiné, kompetentnější analýzy, tak se zabýváme jakousi mediální pěnou, která tu podstatu problému, tj. touhu, obyčejnou, řekl bych možná nízkou lidskou touhu uchopit co nejvíce moci, naprosto zastírá.
Chtěl bych upozornit ještě na jednu věc: Z minulých let je snadno prokazatelné, že prognózy ministerstva nebyly nikdy správné a dopady byly daleko větší, než ministerstvo předpokládalo. Pod těmito větami je podepsán Ing. Gajdáček, výkonný ředitel Svazu zdravotních pojišťoven. Tedy oněch pojišťoven, o kterých se říká, že jakoby s nimi nejsou takové problémy, které mají své kvalitní analytické týmy. Říkám si, proč se tedy alespoň vážně nezabýváme těmito analýzami. Proč říkáme, že situaci vyřešíme tím, že uvalíme nucenou správu a tím dokážeme odchod jednoho ředitele.
Vážené dámy, vážení pánové, jedním z dopadů celého postupu je telefonát, který jsem obdržel několik minut před tímto zasedáním Poslanecké sněmovny. V telefonátu mně sdělovala jedna občanka České republiky ve stáří 27 let, pacientka onkologicky nemocná, že jí lékaři sdělili, že po nových zásazích ministra zdravotnictví si musí doplácet na opinoidy, čili na léky tlumící její bolesti, a to v takovém rozsahu, že jí to její sociální situace neumožňuje.
Vážené dámy, vážení pánové, byl bych velmi rád, abychom si uvědomili, že tento parlament, tento zákonodárný sbor, jinými slovy zákonodárce, rozhodl, jakým způsobem se mají v našem systému řešit různé situace. Jestliže jsme nespokojeni s ředitelem zdravotní pojišťovny, máme o tom přesvědčit správní radu, posléze Poslaneckou sněmovnu a ředitele odvolat. Pokud však k tomuto cíli použijeme nástroj, který zákonodárce neurčil, tak je to použití neoprávněného nástroje, jinými slovy, je to zřejmě zneužití pravomoci veřejného činitele, protože tímto zásahem mohlo dojít k velkým národohospodářským škodám.
Když se podíváme na formální stránku věci, tak je zvláštní, že v zákoně se hovoří, že nucenou správu vyhlašuje ministerstvo, čili měl by to být statutární orgán, zřejmě ministr. Ovšem pod oním rozhodnutím není podepsán ministr zdravotnictví, ale je pod ním podepsán MUDr. Vladimír Dryml, ředitel odboru kontroly. Já jsem nenašel v zákoně č. 551/1991 Sb., o VZP, žádné ustanovení, které by říkalo, že ředitel odboru kontroly má pravomoc uvalit nucenou správu na VZP a jmenovat svého nadřízeného, tedy MUDr. Antonína Pečenku, nuceným správcem. (Potlesk poslanců ODS.) Takové ustanovení jsem nenašel.
Já se tedy ptám. Jsme, nebo nejsme v právním státě? Je možné, že kterýkoliv ředitel odboru může zastavit nebo uvalit nucenou správu na instituci, která rozhoduje o třech čtvrtinách zdravotního pojištění v tomto státě, respektive o 100 miliardách finančních toků? Pokud tomu tak skutečně je, tak žádám někoho, aby to doložil. V zákoně není, že ředitel odboru, ale ministerstvo, čili statutární zástupce.
Ale i kdybychom připustili tuto zvláštní konstrukci, tak bychom museli dojít k názoru, že proti takovémuto rozhodnutí se podává rozklad k ministerské komisi, čili k ministrovi. On podle návrhu této rozkladové komise rozhodne. Jak můžeme věřit v jakoukoliv objektivnost, když pan ministr už v úvodních slovech při uvalení nucené správy řekl, jak rozhodne. Rozhodne podle toho, zdali ředitelka Musílková zůstane, či nezůstane ředitelkou. Jak on bude fungovat jako odvolací orgán, když už předem v prvních dnech řekl, bez toho, že by měl k dispozici onen rozklad, jak se zachová.
Vážené dámy, vážení pánové, já jsem několikrát upozorňoval tuto ctěnou Sněmovnu, že zřejmě selháváme v jedné důležité funkci demokratického parlamentu, tj. selháváme ve funkci, která nám ukládá povinnost kontrolovat vládu České republiky. To není nic proti vládě, to je ve prospěch vlády, protože pokud tuto kontrolu nebudeme provádět, tak pokud jsme právním státem, měly by takovou kontrolu provádět orgány činné v trestním řízení. Já se domnívám, že jim nic jiného nezbude a že tuto kontrolu provádět budou. Myslím si, že tentokrát to bude s pozitivními výsledky.
Děkuji vám za pozornost. Protože jsem stoupencem parlamentní demokracie, tak se nepřipojím k odvolání paní ředitelky Musílkové. Děkuji. (Potlesk poslanců ODS.)
***