(17.40 hodin)
(pokračuje Křeček)
Rád bych se vyjádřil k pozměňovacím návrhům, které podala paní kolegyně Horníková, a já se jí předem omlouvám, protože to budu kritizovat z hlediska právního. Vím, že paní kolegyně Horníková není právník, takže spíš je to kritika těch, kteří návrhy připravovali, než jí samotné. Znovu se jí omlouvám.
Klíčovým bodem návrhu Občanské demokratické strany, paní kolegyně Horníkové, je § 711b v návrhu, totiž výpověď nájemníkovi bez soudu. To znamená, že pronajímatel může dát výpověď bez soudu. Jakési sociální zjemnění této záležitosti je pak uvedeno v odst. 3, kde se říká, že nájemcům, od kterých pro vysoký věk nelze spravedlivě požadovat, aby si zajistili jiné bydlení, lze dát výpověď bez udání důvodu podle odst. 1, pouze pokud písemně odmítnou změnu trvání nájemní smlouvy na dobu určitou, na dobu jejich života.
Kolegyně a kolegové, já se vás ptám: Zná někdo z vás nájemní smlouvu, která trvá po skončení života? Není tomu snad náhodou tak, že každá nájemní smlouva končí uplynutím života? Za těchto okolností nutit osoby starší 70 let, aby uzavíraly smlouvu do konce jejich života, je holý nesmysl. Už pomíjím zcela to, že v právu platí, že pokud je nájemní smlouva uzavřena k události, u níž není jisté, kdy nastane, a samozřejmě ukončení života je, díky bohu, okamžikem, o kterém nikdo z nás nevíme, kdy nastane, tak nájemní smlouva uzavřená po dobu života je smlouvou na dobu neurčitou. Přijetím tohoto návrhu zákona by se Poslanecká sněmovna zesměšnila ještě více, než činí obyčejně, a to už je někdy opravdu co říci.
Chtěl bych vyjádřit přesvědčení, že návrhy paní kolegyně Horníkové jsou návrhy té předkongresové, arogantní, sociálně necitlivé ODS, ale naopak že poslanci ODS nyní po kongresu jako zástupci vstřícné strany, sociálně citlivé, podpoří koaliční návrhy zákona, abychom tak dali najevo alespoň minimální jednotu i vůči zahraničí, vůči občanům v této události, která je velmi citlivá, o níž debata samozřejmě nekončí a bude dále pokračovat. Přece jenom ale deregulaci nějakým způsobem, rozumným způsobem, musíme dnes začít.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Dalším přihlášeným je pan kolega František Beneš.
Poslanec František Beneš: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, já jsem posledně v poloprázdné Sněmovně prohlásil, že padají-li má slova pod stůl, bylo by lepší, kdybych přestal mluvit, ale to jsem nevymyslel já, to jsem opakoval Ptahotepa, ale přesto dnes mám za povinnost tady vystoupit a něco připomenout.
Za prvé chci připomenout, že vy nemáte na výběr pouze vládní návrh zákona. Chci vám připomenout, že máte komplexní pozměňovací návrh, dokonce ve dvou verzích, který jsme vám předložili, a tento návrh vychází ze situace, kdy nikde, a to opakuji, v žádném městě na území České republiky, by za tři roky nájemné nebylo pod nákladovou úrovní, to znamená, nikde by nebylo nutné byty prodávat proto, že majitelé, třeba obce, na nájemníky doplácejí, a nikde by také na území republiky nestouplo nájemné tak jako podle vládního návrhu v Praze nebo v Brně na úroveň, která je pro současné domácnosti nedostupná.
Upozorňuji, a úplně vážně, že pokud přijmete princip stanovení nájemného podle koeficientu CN, který bude určovat Ministerstvo pro místní rozvoj, že konáte protiprávně, protože Ministerstvo pro místní rozvoj nemá cenovou gesci k tomu, aby tento koeficient určovalo. To za prvé.
Za druhé upozorňuji, že soudce sedmé kategorie snadno na podání prvého majitele domu z Prahy dokáže, že jestliže jeho majetek v Kraslicích vynáší 5 % z ceny a majetek v Praze téhož majitele vynáší 2,8 % ročně z ceny, že to je nespravedlivé, a zruší ono ustanovení a onen majitel se bude domáhat na českém státu, aby mu tři roky zpětně doplatil škody, které mu vznikly, a bude mít pravdu.
My vám předkládáme návrh zákona, který toto všechno vylučuje, který je dobrou obranou České republiky proti rozhodnutí štrasburského senátu a který je únosný pro lidi. Řeší nájemné obecně. Ale to jsem tady již několikrát opakoval.
Nyní mi dovolte, abych se zastavil ještě u druhé části, která se týká novely občanského zákoníku. Já bych prosil, aby poslanci, kteří tady byli v minulém období, poslouchali. Tato novela, tak jak byla předložena, je nápadně podobná tisku 682 z roku 2000. Předkladatelé vědí, kdy je identická, a já vám přečtu ze stenozáznamu, jak tato novela skončila ve Sněmovně. Projednávala se ve druhém čtení 18. 5. 2001.
Pan poslanec Stanislav Křeček, zpravodaj ústavněprávního výboru, takto hovořil: "Dvakrát na dvou zasedáních ústavněprávního výboru proběhla obecná rozprava velmi podrobně jsme se tímto zákonem zabývali. Jeho ustanovení však jsou pro většinu, která rozhodla o návrhu na zamítnutí, naprosto nepřijatelná. Zahánějí postavení nájemců a pronajímatelů někam, kde by se postavení nájemců velmi výrazně zhoršila."
Pan poslanec Snítilý uvedl svou řeč takto: "To, co pan navrhovatel zmínil naposled, to znamená § 711, se stalo zádrhelem v projednávání, protože pro většinu výboru pro veřejnou správu je tak, jak je postaven § 711, nepřijatelný. Proto tedy nesouhlas s tímto projednáváním, a proto tedy návrh na zamítnutí ve druhém čtení."
Na základě tohoto podnětu byl tehdy návrh, který je vám dnes předložen, zamítnut. Myslím, že od té doby se nic tak výrazně nezměnilo, a jestli je tady někdo dialektikem, tak byste to měli přiznat nám. My se k takovému světonázoru hlásíme.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Kdo se další hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím, rozpravu končím.
Pan ministr má prostor k závěrečnému slovu.
Ministr pro místní rozvoj ČR Radko Martínek Dámy a pánové, určitě zákon, který teď budeme projednávat, nepatří mezi jednoduché. Nepatří proto, že ti, kterých se dotýká v mnoha směrech, mají zcela rozdílné názory; a hlavně tento zákon se dotýká osudu konkrétních lidí, a proto samozřejmě není vůbec nic jednoduchého se s touto materií vypořádat. Nicméně bych chtěl velmi ocenit, že Poslanecká sněmovna, všechny politické frakce, které se zúčastnily vyjednávání o tomto zákonu, hledaly cestu, jak najít konsensus. V některých případech se to podařilo, v některých případech ne. Některé případy nebylo možné obejít a názory některých nebylo možné akceptovat, tak jak to v takových věcech bývá.
Pokud se týká představy KSČM, tak tam důvod nedohody byl především v tom, že setrvávali nadále v systému tzv. nákladového nájemného, které ovšem bohužel vystavuje řadu oblastí České republiky zbytečnému zdražování, protože v některých místech není potřeba, aby se nájmy měnily. Je to zhruba 60 % z těch sedmi set tisíc bytů, které jsou k dispozici.
***