(22.00 hodin)
(pokračuje Rath)
Možná to je terčem nevůle, protože ono najednou by se zjistilo to, co my víme dávno, že jedna nemocnice nakupuje jídlo za 80 korun na den, jiná za 200 korun na den, že některá stejné velikosti kupuje právní služby za 20 000 měsíčně, jiná, aniž by se soudila nějak mimořádně více, třeba za 2 mil. Pak by se také zjistilo, protože to musí být zveřejňováno, od koho to nakupují. A to bychom se divili, od jakých různých švagrů, manželek a tetiček se možná v těchto nemocnicích obchoduje! Prosím vás, vždyť žijete ve stejném prostředí, jako žiji já. Jistě dovedete obdobných příkladů vyjmenovat celou řadu.
Ale podle mého soudu, ať se nám to nelíbí a připadá nám to nepříjemné, tak v tu chvíli je to přece čestné. Hospodařím-li s veřejnými finančními prostředky, které jsou zdravotní daní, tak je přece správné, abych viděl, na co tyto prostředky vynakládám. A já jako zřizovatel fakultních nemocnic to už po těchto nemocnicích chci, aby toto zveřejňovaly od 1. ledna. A je chyba, že to nebylo děláno už dřív, a je chyba, že to nedělají všechny nemocnice. A já se ptám, proč zřizovatelé, kraje, když to berou a mají pocit, že je všechno v naprostém pořádku, čisté a průhledné a tak jak má být, proč ani oni nevedou své akciové společnosti k tomu, aby tyto věci zveřejňovaly.
Obdobně je to i s kvalitou péče, protože do obchodní společnosti, jak jsem říkal, nikdo nemůže. Tam nemůže přijít Ministerstvo zdravotnictví na kontrolu. Dokonce jsme ten systém nastavili tak absurdně, že kraj, který je stoprocentním vlastníkem akcií, sám tomuto zařízení vydává svoji registraci a sám je jedině oprávněn přes svůj zdravotně-sociální odbor tam provádět také kontrolu. Řekněte mi, který zdravotní rada si troufne jít do této nemocnice praštit tam do stolu. Ano, zažil jsem takového zdravotního radu. Do půl roku zdravotním radou nebyl a byl vyloučen i z ODS, kde byl členem, protože si dovolil kritizovat praktiky v těchto krajských nemocnicích. Bohužel to je také realita. Netvrdím, že všude, ale je to prostě jedna z kazuistik, která také je pravdou.
Myslím si, že se musíme skutečně vrátit na začátek a zamyslet se nad tím, zda to není klišé, říkat, že forma není důležitá. Naopak, forma předurčuje podle mého soudu jednoznačně výsledek. A teď už zakládáme řekněme další osud. Já zde nechci tvrdit, že všechny nemocnice a akciové společnosti do roka, do dvou let, do pěti let lehnou, budou rozkradeny nebo vytunelovány. Některé možná ano, některé možná dokonce budou i prosperovat, ale řekněme si, jestli na tomto lze postavit systém, systém byznysu s veřejnými prostředky.
Ještě bych se rád věnoval jedné věci. U té veřejné neziskové nemocnice je samozřejmě povinnost vše, co vydělá, obratem reinvestovat do svého chodu, do sama sebe. To samozřejmě žádná obchodní společnost nemá. Bylo by to i nelogické. Obchodní společnost, jak jsem zde říkal, je zřízena podle zákona, který říká, že je zde proto, aby tvořila zisk a majitel ten zisk využíval. Je to legitimní. Tudíž zde ale v podstatě máme další obrovskou černou díru na veřejné prostředky, protože místo toho, aby nám zdravotnictví fungovalo na jakýsi volnoběh, to znamená vše, co utratí a vydělá, investovalo do sebe a do zlepšování kvality služeb, tak část toho se dostává někam jinam. Logicky každý majitel se snaží tu část zisku maximalizovat a je to zase naprosto správné a na místě. Je to správné u obchodní společnosti, která soutěží na volném trhu o peníze svých klientů. Tady ovšem my dojíme - nesoutěžíme o peníze, ale dojíme veřejné peníze, nad kterými bdí liknaví úředníci. A úředník nebude nikdy nic jiného než liknavý, protože on nemůže zastoupit toho zákazníka. Je to prostě logické. I sebelepší úředník nemá pozici zákazníka, který to platí sám ze svého. Já jsem zde vysvětloval, že v této pozici pacienti nikdy být nemohou. To prostě z logiky věci takto být postaveni nemohou. Čili když jako vlastník budu maximalizovat zisk, o co víc budu maximalizovat zisk, o to víc budu v podstatě dojit zdravotní pojištění, o to víc finančních prostředků mi bude scházet ve zdravotním pojištění. Je to jednoduchá logika, která dokonce je odzkoušena. On to tady říkal i pan dr. Janeček. On neřekl, že ve Spojených státech, přestože podstatná část nemocnic funguje v neziskovém sektoru, tak je tam i poměrně významný obchodní nebo ziskový sektor a díky tomu většina výkonů ve Spojených státech má v sobě kalkulovaný zisk, což u nás, jak jsem vysvětloval, nemáme. A díky tomu je také zdravotnictví stojí 15 % jejich hrubého domácího produktu, což je nekonečná suma, která s tou naší není vůbec srovnatelná. Když se podíváte na měřitelné výsledky, tak rozhodně ten rozdíl není zdaleka tak markantní.
Teď se vracím k té základní věci. Skutečně si přejeme zde mít veškerou síť nemocnic, celou síť nemocnic v České republice založenou na principu obchodních společností, tedy společností zřízených pro tvorbu zisku, které se budou chovat logicky a legitimně - a teď neberu to, že to někdo bude chtít vykrádat, ale budou se chovat čistě logicky a legitimně, tak jak bych se choval já a řada z vás, kdybychom je vlastnili a provozovali, to znamená snažili bychom se dosáhnout co nejlepší ekonomický výsledek. Ten co nejlepší ekonomický výsledek bychom se samozřejmě snažili dosahovat na úkor zdravotního pojištění. Myslíte si, že stávající výše výběru zdravotního pojištění má šance obstát proti síti obchodních společností, které se chovají tak, aby dostaly z toho pojištění maximum možného na jedné straně a na druhé straně aby na pacientovi a zdravotnících ušetřily také maximum možného? Tím pádem si maximalizují svůj zisk. Myslím, že každý, kdo trošku logicky uvažuje a dovede počítat, spočítá si jednoduše, kam to povede. Samozřejmě to povede k ještě většímu rozvratu zdravotního pojištění.
Vždyť to lze dokumentovat i na té síti EUROMEDNET. A teď je nechci kritizovat, teď vám chci popsat, jak funguje dobře vedená síť nemocnic, soukromých nemocnic, která se snaží maximalizovat svůj zisk. Tak logicky hledají každou skulinu v tom systému, jak co nejvíc finančních prostředků získat ze zdravotního pojištění. Tudíž objeví-li se možnost, že zdravotní pojišťovna, jak jsem teď hovořil o těch úřednících, je samozřejmě ne moc pružná, ne moc orientovaná, tak oni si založí svoji distribuční firmu jako dceřinku, nakupují materiál za určitou částku, dodávají to, resp. prodávají to své síni nemocnic za částku třeba i x-krát vyšší a tyto faktury proplácí zdravotní pojišťovna. Tedy oni nevydělávají a priori na té své nemocnici, ale na své distribuční firmě, která má třeba "stoprocentní" přirážku. První věc - legitimní chování, ale zdravotní pojišťovnu to stojí nekonečně mnoho. To kdybychom povolili, a myslíte si, že já bych to neuměl nařídit ředitelům všech fakultních nemocnic? Samozřejmě bych jim to uměl nařídit a mohl bych jim říci: každý ředitel si založte svoji dceřinku, distribuční firmu, nakupujte v Německu endoprotézu za deset tisíc, prodávejte si ji za dvacet a dvacet účtujte pojišťovně, a dokonce některé nemocnice to dělají, nebudu říkat, jaké další.
***