(11.20 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Kolegyně a kolegové, kdo další se hlásí do rozpravy? Pan kolega Kováčik. Prosím.
Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedající, paní a pánové, poslouchám diskusi, jejímž hlavním obsahem, nebo jedním z hlavních obsahů, je vývoj světových cen energetických médií, situace na trzích, a že tedy nezbývá nic jiného, aby to občan, když už se na to dal, zaplatil, případně obec, když už se na to dala. Musím říci, že po tlaku, který byl vyvíjen ať už ekonomicky nebo politicky, se mi zdá, že se vypouští to hlavní, co je tím problémem, který je skutečně třeba řešit. Je to situace, do které se zejména malé obce vývojem cen dostaly.
Já osobně jsem přesvědčen o tom, že trend k plynofikaci, případně elektrifikaci vytápění byl správný z celospolečenského hlediska nutnosti ochrany životního prostředí, nutnosti zlepšování stavu a kvality ovzduší jak lokálně, tak celostátně. V celospolečenské objednávce zkvalitňování životního prostředí, která byla uplatněna zejména v devadesátých letech, se jaksi zapomnělo na to, co tady třeba připomínal pan kolega Lachnit, že jde o určitý nadstandard, který bude třeba nějakým způsobem uhradit, a to tak, že dlouhodobě. Ona ta motivační dotace, která byla různým způsobem poskytována ať už na pořizování přípojky nebo na cokoliv, co se v průběhu historie vyvíjelo, sice v tom okamžiku motivovala občany, aby se přihlašovali, ale pořád ještě v celém systému nepadalo dostatečně důrazně, že jde o celospolečenskou objednávku, která má a může mít vyšší náklady v průběhu celého jejího plnění, a že tam není to pokračování motivace hmotné a ekonomické, že tam není řečeno, že ochranu životního prostředí i nadále bude objednavatel nějakým způsobem obcím a občanům, kteří si zřídili plyn, dále hradit.
Dostali jsme se do situace, kde obce či jejich sdružení jsou dnes postaveny před fakt, že kritéria, která byla dána a která třeba i postupem času byla objektivizována, snižována, přesto nesplní. A co si budeme povídat - daňová výtěžnost a rozpočtové určení daní těmto obcím leckdy nebude stačit ani na splácení sankcí plynoucích z toho, že nebudou schopny vrátit dotaci.
Ten problém se prostě řešit musí. Problém nákladů, které jdou za celospolečenskou objednávkou, kterou obce a sdružení obcí plní, se prostě vyřešit musí. Je zajímavé, že to je pouze jeden z dalších nákladů, které nejsou zejména malé a velmi malé obce schopny dále nést. V tom smyslu se většina obcí, které v České republice jsou, dostávají do daleko hlubšího a hlubšího deficitu, do daleko hlubší a hlubší deprese financování základního provozu. Pokud se problém nepodaří vyřešit, tak jsem zvědav, jestli se dostaneme k řešení nějakého centrálního nebo generálního krachu malých obcí, a jakým způsobem tyto náklady, které samozřejmě celé společnosti vzniknou, protože obec jaksi zkrachovat nemůže, ta tam je, pořád tam existuje, vyřešíme. Pokud je teď nevyřešíme v souvislosti s plynofikací, budou tyto náklady ještě daleko celospolečensky vyšší, než byly dosud.
Já bych chtěl poprosit - v podrobné rozpravě se pokusím alespoň monitorovat a navrhnout usnesení vedoucí k monitorování té situace - abychom toto všechno brali v úvahu, abychom se snažili pojímat ten problém nikoliv jen jako problém, že nám rostou ceny na světových trzích, a proto se musíme nějakým způsobem přizpůsobit a požádat občana, aby platil. No, požádat - my ho nežádáme, my tím, že neumožníme celospolečenské náklady nést nejenom obcím, tak mu dáváme jasně najevo: občane, budeš platit více a více, protože rostou ceny. Tímto způsobem to přece není možné na bedra občanů dávat.
Chci upozornit, že je ale třeba, aby právě v této souvislosti Poslanecká sněmovna, ale i vláda věnovaly daleko větší pozornost i ostatním problémům financování malých a středních obcí. Kolegyně a kolegové, vy si možná pamatujete, že v uplynulých letech jsme se pokoušeli změnit zákon o rozpočtovém určení výnosu některých daní tak, abychom umožnili drobným obcím alespoň přežívat. Ne úplně se to podařilo a dnes ke všem problémům s běžným financováním běžného provozu řadě obcí přiděláváme ještě problém s financováním dluhu z plynofikace. Prosím, abychom zde byli velmi uvážliví a abychom zde skutečně hledali cestu k nápravě, a nikoliv cestu, jak se řešení tohoto problému vyhnout.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. O slovo nyní požádal pan ministr Urban, paní kolegyně bude muset počkat. Posléze pan kolega Býček.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Milan Urban: Pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, na téma plynofikace obcí, které zde uvedl ministr životního prostředí, se dá, jak se zdá, diskutovat dlouho, a otevírají se nové a nové otázky a nová a nová témata.
Jak registruji, velkou část debaty zabírá problematika rozpočtového určení daní pro obce. Myslím, že to je zajímavé téma, ale na druhé straně také musím konstatovat, že obce nejsou před žádným krachem, jak tady zaznívá, že obce se podílejí na dobré výkonnosti ekonomiky, mají z toho profit ve sdílených daních. Myslím si, že z tohoto pohledu je také třeba vnímat zákon o zachování hmoty a zákon o zachování peněz. Pokud někdo říká, že obcím se má zvýšit podíl sdílených daní, tak zároveň musí říci, že někde se musí tyto prostředky zkrátit. Ti, kteří to navrhují, si zřejmě myslí, že by to měl být státní rozpočet, ale pak je potřeba říci, kde ve státním rozpočtu je třeba tyto prostředky zkrátit a dát je obcím. Prostě pro peníze platí totéž co pro hmotu - jestliže někde přidám, někde musím ubrat. Myslím si, že taková debata možná je, a je to debata, která zřejmě bude v této Poslanecké sněmovně probíhat v dalším volebním období ještě mnohokrát.
Druhá věc je, že tady zaznívají otázky, které se týkají celé koncepce energetiky v České republice. Dovolte mi, abych na to krátce zareagoval.
Česká republika jako jedna z mála vyspělých zemí má dlouhodobou energetickou koncepci do roku 2030.
***