(15.40 hodin)
(pokračuje Páralová)
Bohužel zůstává velký otazník nad důchody lidí, kteří se mnoho let starají o zdravotně postiženého člena rodiny. Je zachován stávající stav, který ale v pořádku není. Lidé, kteří státu šetří nemalé prostředky, dostávají místo důchodu almužnu, protože se jim nezapočítávají roky před rokem 2000. Věřím, že v budoucnu se podaří tuto nespravedlnost napravit, a ODS s tím ve svých plánech počítá.
Moje další, v pořadí třetí pochybnost směřovala k posuzování potřebnosti sociálních služeb, ke způsobu stanovení stupně závislosti podle § 9 navrženého zákona. Pochybnosti se týkaly hlavně duševně nemocných lidí, jejichž potřeby sociálních služeb nejsou v zákoně dostatečně zahrnuty. Tito lidé sice zvládají sebeobsloužení dokonale, ale často potřebují pomoc druhých lidí.
Další pochybnosti vznikly například v případě péče o děti s celiakií a fenylketonurií. V současné době rodič takového dítěte, které vyžaduje zvláštní režim, zvláštní způsob stravování, pobírá příspěvek při péči o osobu blízkou. Podle hodnocení uvedeného v § 9 tento rodič by na tom byl podle nového zákona hůř než podle zákona stávajícího. Navíc by se mu péče o takové dítě nezapočítávala do důchodového pojištění. Proto výbor pozměňovacím návrhem předepsal, aby podrobnosti stanovil prováděcí předpis, a věřme, že se tímto prováděcím předpisem některé problémy, které jsem zmínila, podaří odstranit.
Za čtvrté jsem konstatovala, že není uspokojivě vyřešena ani problematika sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních, ani ošetřovatelská péče v sociálních zařízeních. I na tuto výhradu reagoval výbor pro sociální politiku a zdravotnictví pozměňovacím návrhem. Doufejme, že úpravou navrženou výborem jsme vše dobře postihli. Naším cílem bylo, aby mohlo zdravotní péči poskytovat i zařízení sociálních služeb s pobytovými službami, jde-li o ošetřovatelskou a rehabilitační péči o pojištěnce v nich umístěné, a že naopak i zdravotnická zařízení ústavní péče budou moci poskytovat pobytové sociální služby lidem, kteří již zdravotní péči nevyžadují, ale nejsou schopni se vzhledem ke svému zdravotnímu stavu obejít bez pomoci druhých lidí a momentálně nemají kam jít. Myslím, že to je dobrá zpráva, protože tento problém nás všechny trápí už poměrně dlouhou dobu.
Výhrada číslo pět směřovala k zařazení manželských a rodinných poraden do systému sociálních služeb. Tuto výhradu ministerstvo zatím neakceptovalo. Chtěla jsem znovu předložit pozměňovací návrh v tomto smyslu, nicméně na lavice nám byl rozdán pozměňovací návrh pana poslance Říhy, který mým požadavkům vyhovuje. A pokud máme vyslovit souhlas s návrhem zákona v konečném hlasování, byli bychom rádi, aby byly přijaty návrhy pana poslance Říhy týkající se manželských a rodinných poraden. Doufám, že to nezní jako vydírání.
Další, v pořadí šestá výhrada, kterou jsem přednesla na výboru, se týkala sporného systému inspekce kvality sociálních služeb, protože vylučuje státní dohled. Kraje budou v podstatě kontrolovat samy sebe a svá sociální zařízení. Bylo mi přislíbeno, že ve druhém čtení na plénu bude předložen pozměňovací návrh, který to napraví. Naše pochybnosti však přetrvávají i nadále. Dají se napravit formální chyby, když zákon odkazuje na neexistující paragrafy, i když ve vládním materiálu by k takovým lapsům docházet nemělo. Nedají se však napravit systémové problémy, nedá se změnit navržený systém jednoduchými pozměňovacími návrhy.
Obávám se, že až budeme mít k dispozici vyhlášku, kterou se provádí zákon o sociálních službách, budeme mít ještě zamotanou hlavu.
Není bohužel pravdou, že užití příspěvku na péči umožní uživateli hradit většinovou část nákladů poskytované služby, jak uvádí důvodová zpráva. Kdo si umí alespoň něco spočítat, ví, že náklady na jednu hodinu práce jsou jistě vyšší než 100 korun. Stačí počítat s minimální mzdou, odvody, režijními náklady a maximálním objemem pracovních hodin v měsíci, to znamená 152 hodin po odečtení dovolené. Raději předkladatelům ani nepokládám otázku, jaký by měl být měsíční hrubý příjem pečovatelky.
V návrhu zákona v § 72 bod 4a se předpokládá, že úhrada na péči v domovech seniorů atd. bude ve výši přiznaného příspěvku, který může činit třeba 2 tisíce korun. Více klient za péči nemusí platit. Náklady však mohou být i několikanásobně vyšší. Raději se neptám, kdo uhradí nedoplatky za ubytování a stravu, protože dle návrhu v § 72 bod 3 musí zůstat osobě alespoň 15 % jejího příjmu.
Lze vřele souhlasit s návrhem, a třeba i s doplňujícími návrhy, aby se pečovatelská služba poskytovala bez úhrady rodinám, ve kterých se narodily současně tři nebo více dětí. Ale k tomu A je třeba B - kdo to zaplatí. Věřím, že vyhláška na to odpoví.
Obávám se, že návrh zákona by ve svých důsledcích mohl u části klientů znamenat ukončení pomoci formou pečovatelských služeb a vyvolat snahu obecních úřadů o uznání co nejvíce potřebných osob. Prostor pro nárůst výdajů zohledněn není, protože se v současné době poskytuje zvýšení důchodů na bezmocnost pro 173 tisíc osob a kalkulace nákladů na příspěvek na péči je postaven na 175 tisíc osob. Věřme, že mé obavy jsou zbytečné a že jak Ministerstvo práce a sociálních věcí, tak i Ministerstvo financí vědí co činí, když daly souhlas s tímto zákonem.
Dámy a pánové, navržená účinnost zákona o sociálních službách je 1. ledna 2007. To znamená, že dopady zákona nedopadnou na současnou vládu, takže vláda se této problematice šikovně vyhnula.
Ministerstvo i pan ministr se velmi snažili naše požadavky akceptovat a jsou vloženy do pozměňovacích návrhů výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Pokud budou tyto pozměňovací návrhy přijaty v konečném hlasování, ODS návrh zákona, byť s určitými obavami, podpoří. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Nyní má slovo v obecné rozpravě pan poslanec Jan Klas.
Poslanec Jan Klas: Vážené kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že se do druhého čtení dostává návrh stěžejního zákona pro život občanů se zdravotním postižením, dovoluji si obrátit se na vás s prosbou o pomoc při odstranění závažné chyby v tomto návrhu. Víme, že v tomto zákoně je chyb mnohem víc, ale přesto jsem rád, že se dostal do sněmovny návrh, který umožní díky příspěvku na péči větší autonomii klienta.
Nikdo z nás nechtěl, aby se opakovala historie se zákonem o sociální pomoci a abychom další dlouhá léta žili podle neaktuálních norem. Je třeba se pokusit o nápravu, neponechat v návrhu zákona definici služby osobní asistence tak, aby se z ní stala pouhá doprovodná služba, o níž kdekdo může tvrdit, že je nadstandardní, a tak ji zcela zprovodit ze světa. Pro uživatele, kteří žijí díky osobní asistenci a jichž jsou v současné době desetitisíce, by to byla katastrofa.
Nejsou to však jen uživatelé, ale také poskytovatelé, kteří nesouhlasí s definicí této služby, jež z ní činí podřadný přívěsek pečovatelské služby. Dobré definování služby je velmi závažné a její odlišení od pečovatelské služby je důležité. Nejasné definování těchto služeb v poslední uvedené typologii již nyní způsobilo chaos mezi poskytovateli. Podle definic návrhu by se totiž tyto v praxi velmi odlišné služby nelišily takřka ničím. Je to tím, že definice vůbec nevystihují podstatu služeb, ale pouze chabě a nedostatečně popisují jejich vnější projevy.
Osobní asistenci však nelze jen tak přiřadit libovolnou definici, neboť je to služba ve světě všeobecně známa a rozšířená, ale musí vystihovat zejména následující principy: za prvé není omezena úkony, za druhé poskytovatel do průběhu zasahuje co nejméně, za třetí není omezena na nějakou denní dobu či dny v týdnu, a konečně za čtvrté není vázána na nějaké prostory.
***