(12.30 hodin)
(pokračuje Páralová)
Podívejme se do historie. V roce 1992, kdy se rozhodovalo o zabezpečení odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání v průběhu privatizace, neměl stát příliš z čeho vybírat. Vlastní instituci, která by byla schopna takovou agendu zabezpečit, neměl, a proto se obrátil na komerční sféru. Chybou bylo, že v pojistném sektoru tehdy nebyl dostatek pojišťoven, které by splňovaly náročná kritéria, jako technické vybavení, odbornost, celoplošnou působnost, dispozice příslušnou licencí apod. Jinak by byla tato agenda převedena plně do komerční sféry s uplatněním zákonů trhu. Vzhledem k tomu, že v roce 1992 nebyly podmínky pro povinné smluvní pojištění, ponechal si stát v ruce všechny nástroje pro stanovování podmínek pojištění a určil jen dvě pojišťovny, které začaly vykonávat státní zakázku. Z hlediska dnešní právní úpravy se stát dopustil prohřešku, protože nevyhlásil veřejnou soutěž, z níž by vyšel vítěz, který by byl provozováním pojištění následně pověřen.
Za 13 let se téměř nic nezměnilo a dnes tedy přichází návrh nového zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců, který si klade za cíl převést systém úrazového pojištění ze soukromého sektoru na sektor veřejný. Přitom systém zajišťovaný soukromým sektorem funguje bezproblémově. Agendu by měla nově zajišťovat Česká správa sociálního zabezpečení, tj. státní správa, navíc za cenu značných finančních nákladů v rámci dalšího fungování systému.
Je-li současné úpravě vytýkán nedostatek prevence či nedostatek motivace poškozeného k návratu do pracovního procesu, je jistě možné tyto dílčí nedostatky upravit.
První, co tedy návrhu vytýkám, jsou zbytečné finanční náklady na změnu systému.
Dále zákonu vytýkám, že zvyšuje sankce. Kromě nově zaváděného institutu zvýšení a slevy z pojistného, který má jistý motivační charakter, zavádí návrh institut další, u kterého oproti deklarovanému motivačnímu charakteru převládá spíše charakter sankční. Jedná se o přirážku k pojistnému. Kromě orgánů inspekce práce a ochrany veřejného zdraví může okresní správa sociálního zabezpečení uložit zaměstnavateli přirážku k pojistnému také na základě oznámení odborového orgánu. To je neskutečná pravomoc a tento podnět by měl alespoň podléhat přezkumu inspekce práce. V důsledku tohoto ustanovení se potlačí preventivní smysl práva odborového orgánu kontrolovat a požadovat po zaměstnavateli odstranění závad v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Je evidentní, že na základě navrhované úpravy budou odborové orgány požadovat po příslušných úřadech spíše uložení sankce než po zaměstnavateli konkrétní opatření k odstranění protiprávního stavu.
Dále tomuto zákonu vytýkám zvýšený rozsah povinností zaměstnavatelů. Dalším sporným bodem navrhované úpravy je tedy stanovení velkého množství nových povinností zaměstnavatelů a z něj vyplývající úprava přestupků a správních deliktů za porušení těchto povinností. Zaměstnavatel jako právnická osoba může být sankcionován za porušení různých oznamovacích povinností pokutou až do výše 100 tis. Kč, což se jeví vzhledem k závažnosti stanovených deliktů přehnané. Dále bych ráda zmínila povinnost zaměstnavatele, který zaměstnává méně než 26 zaměstnanců, tedy malých organizací. Dle navržené úpravy se musí na výzvu okresní správy sociálního zabezpečení dostavit na tuto správu, popř. na jiné místo, za účelem provedení kontroly. Nesplnění této výzvy může být postiženo uložením pořádkové pokuty až do výše 50 tis. Kč. Toto ustanovení ukládá zaměstnavatelům oproti současné úpravě další povinnosti, což může negativně dopadat na malé organizace, které nemají pro tyto účely samostatná oddělení pro zajišťování styku se správou sociálního zabezpečení.
Z hlediska bezpečnosti práce postrádám hlavní cíl a smysl tohoto zákona. Aby zákon byl opravdu účinný, musel by být princip bonus malus výrazný a výše prostředků na prevenci vyšší.
V § 16 odst. 13 se uvádí, že výše prostředků na prevenci činí 6 %. Tato částka je směšně nízká v porovnáním s tím, kolik stát od zaměstnavatelů vybere. Podle informačního portálu Ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2004 bylo vybráno na pojistném zhruba 4,6 mld. Kč a z toho pojistné plnění činilo 2,8 mld. Kč. Přebytek na vybraném pojistném činil 1,8 mld. Kč, který byl odveden do státního rozpočtu. Je předpoklad, že v roce 2005 a následujících letech bude částka vybraná na pojistném přibližně stejná a do prevence se dostane z této 1,8 mld. Kč pouhých 90 mil. Kč, ostatní se rozplývají v příjmech státního rozpočtu.
Paragraf 43 - zvýšení pojistného a sleva pojistného. Výše zvýšení pojistného má maximum 30 %, výše slevy má dvě maxima - 5 % a 10 %. Takto nastavený systém je spíše demotivační než motivační. Motivační zásada je přece taková, že do plusu se dává vždy více než do minusu, to znamená, že slevy by měly být výrazně vyšší, pokud mají mít motivační účinek. Bonusy a malusy uvažují pouze rozdíly v úrazové zátěži mezi jednotlivými roky. Jak to bude u firem, které nemají žádné úrazy celý rok? Podle znění návrhu budou platit více, protože nedošlo ke snížení počtu úrazů. V případě, že se objeví jeden úraz, bude se jim pojistné zvyšovat. Systém tedy zvýhodňuje firmy s vysokou úrazovostí, protože ty mají z čeho snižovat, naopak ale jednoznačně znevýhodňuje firmy, které mají vysokou úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, malou nebo žádnou úrazovost a nemají co snižovat.
Nesporným faktem je, že návrh je daleko rozsáhlejší než současná úprava, a je tedy administrativně náročnější jak pro stát, tak pro firmy. Firmám navíc z návrhu neplynou žádné zřetelné výhody, s výjimkou slevy z pojistného. Navrhovaný systém již nepojišťuje odpovědnost firmy za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ale zavádí sociální úrazové pojištění zaměstnance. Přitom firmy zaplatí stejné pojistné, jako by pojistná ochrana těchto firem trvala i nadále. Deklarované výhody pro zaměstnance jsou pouze relativní, neboť například motivace poškozeného k návratu do pracovního procesu bude znamenat v mnoha případech snížení pojistného (plnění?) oproti současné situaci.
Pane ministře, nezdá se vám poněkud kruté, když motivujete snížením pojistného plnění i ty pracovníky, kteří jsou po těžkých úrazech a při nejlepší vůli pracovat nemohou?
Stejně tak zmiňovaná právní jistota zaměstnanců spočívající ve výplatě dávek správou sociálního zabezpečení může být vyvážena nízkou flexibilitou a administrativní náročností oproti poskytování pojistného plnění komerčními pojišťovnami fungujícími v konkurenčním prostředí.
Pane ministře, jste si jist, že Česká správa sociálního zabezpečení tuto další agendu zabezpečí, že ji stihne zabezpečit do doby účinnosti tohoto navrženého zákona? Například v Pardubicích se na mne v poslední době lidé obracejí, a je jich čím dál víc, s tím, že okresní správa sociálního zabezpečení jim není schopna ani za tři měsíce prodloužit průkazku pro ZTP/P.
***