(9.50 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Musím však říci, že základní námitky, které uvádí Ústavní soud u zákona o vnitrozemské plavbě, dále přetrvávají. Dále přetrvává problém podle mě oné obecnosti a dále přetrvává problém, že zákon i po úpravě usnesením hospodářského výboru definuje, co je veřejným zájmem v tomto konkrétním případě.
Aby bylo úplně jasné, kde já osobně cítím neustále rozpor mezi tím, co bylo přijato hospodářským výborem, a tím, co říká Ústavní soud, tak přímo poukáži na některé pasáže onoho nálezu Ústavního soudu.
Jak jsem řekl, Ústavní soud se zabýval dvěma základními věcmi: za prvé - zda právní předpis, zákon, může upravovat konkrétní věc; za druhé - zda zákon může definovat, co je veřejným zájmem. Ústavní soud jasně řekl, že zákon vždy musí být obecný. Tato jeho stránka, tento jeho znak nejenže je ideálním a typickým znakem, ale je též podstatným znakem zákona. Pokud není tato obecnost, pak Ústavní soud došel k závěru, že zákonu chybí podstatný materiální znak právní normy. V zásadě se nejedná o právní předpis, ale de facto o individuální právní akt. Právě tímto podle názoru Ústavního soudu dochází k zásahu do moci výkonné, kdy moc zákonodárná si uzurpuje to, co by mělo příslušet pouze moci výkonné, to znamená rozhodovat správními akty v individuálních právních věcech. To je důvod, proč Ústavní soud došel k závěru, že zákony, které jsou konkrétní, jsou v rozporu s ústavou, protože porušují princip dělby moci zakotvený v článku 2 Ústavy České republiky.
Myslím si, dámy a pánové, že i přes úpravy, které byly provedeny usnesením hospodářského výboru, zkrátka a dobře tento základní problém, to znamená princip obecnosti, není dodržen. Právní předpis je dále konkrétní, a proto je minimálně podle tohoto nálezu Ústavního soudu v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.
Dále jsem řekl, že Ústavní soud v předloženém nálezu 327, což je otázka veřejného zájmu, došel k tomu, co jsem zde zmiňoval též v prvém čtení, že veřejný zájem má být prokazován, nikoliv a priori určován. Nechci zde opět citovat relativně složitou argumentaci Ústavního soudu, takže jen ve zkratce. Podle názoru Ústavního soudu veřejný zájem má být zjišťován v průběhu správního řízení na základě poměřování jednotlivých partikulárních zájmů, které se v konkrétní věci vyskytnou. Nelze jej proto a priori stanovit, protože mimo jiné tímto apriorním stanovením se možnost výrazně zužuje a hmotněprávní podmínka o vyvlastnění není dodržena, že je zjišťován veřejný zájem. Proto Ústavní soud došel také k závěru, že pokud zákonodárce stanovuje svým právním předpisem, co je veřejným zájmem, tak opět zasahuje do moci výkonné, která by měla v jednotlivých konkrétních řízeních nalézat veřejný zájem a rozhodovat o něm svým správním aktem, svým rozhodnutím.
Mimo jiné, dámy a pánové, a to je už pouze na okraj, dodávám, že Ústavní soud došel k závěru, že pokud právní předpisy stanoví, co je veřejným zájmem, pak výrazně zasahují též do možnosti soudního přezkumu takovéhoto veřejného zájmu, protože princip určování veřejného zájmu mimo jiné spočívá v tom, že pokud veřejný zájem je nalezen správním orgánem, je možné, aby jej správní soud přezkoumal. Tato možnost přezkumu se v zásadě zde vylučuje, protože veřejný zájem není určen správním aktem, ale zákonem.
Dámy a pánové, omlouvám se za možná příliš složitou právní filipiku, proto si dovolím to stručně shrnout.
Velmi vítám snahu hospodářského výboru se věcí zabývat, odstranit problémy. Ale chci říci, dámy a pánové, že po prostudování nálezu Ústavního soudu 327/2005, o kterém zde byla řeč, mám dále za to, že předložený sněmovní tisk i po případných úpravách bude v rozporu s tímto názorem Ústavního soudu. A to za prvé. Právní předpis není obecný, kdy Ústavní soud obecnost pouze nevnímá jako vhodnost, ale jako základní definiční znak zákona. Za druhé. Právní předpis dále upravuje, co je a není veřejným zájmem v této konkrétní věci. A to, jak jsem se snažil odůvodnit, by neměl podle názoru Ústavního soudu říkat zákonodárce, ale správní orgán.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jiřímu Pospíšilovi. Další přihlášky do obecné rozpravy? Dva poslanci se hlásí z místa. Jako první se slova ujme pan poslanec Karel Vymětal, potom pan poslanec Pavel Hojda. Pan poslanec Martin Říman jako další.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Dámy a pánové, to, co zde říkal můj předřečník, rozumím, že je to jakási právní analýza Ústavního soudu. Chápu kolegu Pospíšila, že by chtěl, abychom se řídili ve svém rozhodování tímto názorem Ústavního soudu. Na druhé straně si nemyslím, že by Ústavní soud měl fungovat jako třetí komora Parlamentu České republiky.
Chtěl bych říci, že tady máme stejný precedens obráceného směru. Když my jsme v této Poslanecké sněmovně schvalovali zákon o vybudování obchvatu Plzně, nic se nestalo, svět se nezbořil, ale čeho bylo dosaženo - že obchvat se postavil. Myslím si, že to by měla být naše snaha.
Všechno, děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Vymětalovi. Nyní bude hovořit pan poslanec Pavel Hojda. Potom se slova ujme pan poslanec a ministr Karel Kühnl, potom pan poslanec Martin Říman.
Poslanec Pavel Hojda: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, plně souhlasím s tím, co řekl kolega Vymětal. Je to tak. Souhlasím s tím, že obecně není stanoveno, co je veřejný zájem. Ale v tomto a v mnoha dalších případech, a zejména v případech výstavby dopravní infrastruktury, vypadá, že největší veřejný zájem v této republice je zájem ochrany spekulantů, ochrany bohužel někdy i spekulantů-majitelů pozemků, kteří chtějí na tomto pozemku vydělat co nejvíce, přestože je někdy v podstatě nepotřebný. I v tomto případě se jedná o spekulaci. Musím říci, že to je spekulace taková, která poškozuje zájmy České republiky. Jestliže úřady, které prodávají pozemky nebo je vydávají v restitucích, vydávají pozemky, o kterých se ví, že budou sloužit k výstavbě vzletové dráhy, k výstavbě ve veřejném zájmu, v zájmu většiny obyvatel Prahy, a jsou tyto pozemky vydány s tím, že dokonce představitelé těchto úřadů se ohrazují tím, že neporušili zákon - ano, neporušili zákon - tak bych chtěl dodat, že se nedivím, že Česká republika je cca na 50. místě podle zprávy Amnesty International v otázce korupce. To jenom doopravdy ukazuje, jaká korupce u nás je. My na to přihlížíme, přihlížejí na to orgány činné v trestním řízení. Nic se neděje. Jenom podporujeme korupci a spekulaci místo toho, abychom řešili veřejný zájem.
V případě Plzně to šlo. Nevím, proč by to nemohlo jít v případě výstavby vzletové dráhy.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Pavlu Hojdovi. Hovořit bude pan ministr Karel Kühnl. Připraví se pan poslanec Říman.
Ministr obrany ČR Karel Kühnl Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, v krátké reakci na pana kolegu Hojdu bych chtěl zdůraznit, že vyvlastnění má ke korupci vždycky blíže než regulérní postup. To za prvé.
Za druhé jsem chtěl hovořit rovněž o ústavní spornosti tohoto navrhovaného zákona, ale to již učinil pan kolega Pospíšil, čili to zkrátím.
Musím říci, že se tady opět ocitáme v situaci střetu dvou víceméně legitimních zájmů. Je legitimním zájmem ochraňovat vlastnictví jako takové. Je legitimním zájmem ochraňovat zájem veřejný. Jak stanovil Ústavní soud, není možné, aby jednotlivým právním aktem, byť ve formě zákona, Parlament stanovoval, co zájem veřejný je. To přísluší na základě obecného zákona exekutivě. Myslím si, že není žádný důvod přijímat tento předmětný zákon právě proto, že v Parlamentu probíhá schvalovací procedura obecného zákona, který upravuje omezení vlastnických práv ve veřejném zájmu. Myslím si, že i to by měli předkladatelé vzít v potaz.
Slabinou předloženého zákona kromě těchto zásadních věcí je také to, že vlastně neupravuje žádným způsobem postup vyvlastnění, a je tedy ve své podobě vlastně neaplikovatelný. Navíc musím říci, a to možná někteří nebudou slyšet rádi, neříkám, že v této Sněmovně, ale i mimo ni, že mám pocit, že tento návrh zákona supluje určitou neschopnost.
***