(14.50 hodin)
(pokračuje Škromach)
Nový zákoník práce bude muset být v souvislosti s novým občanským zákoníkem stejně jako celá řada dalších zákonů mimo pracovněprávní oblast podroben revizi. Případná novelizace zákoníku práce v této souvislosti se však již nedotkne principiálních otázek, jako je zejména liberalizace a smluvní volnost v pracovněprávních vztazích. Účinnost této novelizace zákoníku práce nenastane v žádném případě dříve než účinnost nového občanského zákoníku, tedy jak jsem před chvíli uvedl, až za několik let. Tady bych chtěl zdůraznit, že samozřejmě musíme vycházet ze stávající platné legislativy a ze stávajícího platného znění občanského zákoníku.
Další otázkou, o které se v posledních týdnech hovoří i píše, jsou kontrolní oprávnění odborových organizací. V této souvislosti bych jen rád zopakoval, že vypuštěním oněch ustanovení paragrafů 321 a 322, která upravují kontrolní oprávnění odborů, by jednak došlo k podstatnému omezení existujících pravomocí odborových orgánů, a dále, že kontrola na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vykonávaná odborovými organizacemi, jestliže se jí podaří zachránit jen jeden jediný lidský život, má svůj věcný význam. A je v podstatě v zájmu i samotného zaměstnavatele, protože mu pomáhá mnohdy předcházet úrazům nebo nedej bože smrtelným úrazům.
K otázce ústavnosti zmíněných ustanovení jsem již doporučil těm, kteří o uvedených ustanoveních pochybují, aby se obrátili na Ústavní soud, který jako jediný je kompetentní se k uvedené otázce vyjádřit.
Ještě znovu, poněkolikáté, bych rád zdůraznil, že tyto dva paragrafy jsou v plném znění obsaženy ve stávajícím platném zákoníku práce. Čili je-li záminkou k neschválení nového zákoníku práce vypuštění těchto dvou paragrafů, tak se na celé věci nic nezmění. Nový zákoník, který je výrazně liberálnější a umožňuje lepší a pružnější pohyb na pracovním trhu, a tudíž by měl vést i ke zlepšení zaměstnanosti na pracovním trhu, nebude. Bude platit stávající zákoník práce, který je dlouhodobě kritizován za svoji rigidnost, a to včetně těchto dvou paragrafů, které dávají tato práva odborovým organizacím.
A možná ještě pro zajímavost. Při celé té diskusi, která byla vedena, kdy se poukazuje na to, jak odborové organizace budou zneužívat svá práva, která se neliší od stávajících práv, která tady platí minimálně patnáct let, to znamená od roku 1989 do dnešního dne, tak jsem nezaznamenal jediný konkrétní případ, který by byl uveden na to, kdy odborové organizace jako - a zdůrazňuji - zástupci zaměstnanců, což je v souladu i s mezinárodními úmluvami a směrnicemi Evropské unie, zneužívají tyto své pravomoci v uvozovkách, které mají ze zákoníku práce. A to si myslím, že není úplně férová hra, protože samozřejmě možná, že důvodem může být něco zcela jiného než to, co je nakonec uváděno.
Návrh zákoníku práce je kritizován též proto, že údajně nepředstavuje modernizaci a zpružnění pracovněprávních vztahů. Rád bych zde uvedl, že zejména základní princip "co není zakázáno, je dovoleno" představuje zásadní a kvalitativní změnu těchto vztahů a jejich přizpůsobení potřebám současné společnosti.
Možná můžeme vést diskusi o tom, zda by jednotlivé parametry zákoníku práce měly či neměly být více nebo méně volnější, zda by měly více chránit zaměstnance, zda by měly dávat větší pravomoci zaměstnavatelům, ale to už je věc věcné diskuse. Já osobně jsem přesvědčen, a myslím si, že k tomu zákoník práce jednoznačně patří, a myslím, že to je jeho hlavní poslání - zákoník práce má chránit základní práva zaměstnanců. Má stanovovat základní vztahy v oblasti pracovněprávní, v oblasti mzdové a také by měl určitým způsobem upravovat vztahy mezi zaměstnavateli a zástupci zaměstnanců, což v našem pojetí práva mohou býti i odbory. A tady je potřeba si uvědomit, že zákoník práce chrání toho slabšího v tom smluvním vztahu, to znamená zaměstnance, protože každý zaměstnanec, a nakonec je to závislá činnost i z hlediska dikce zákona, je závislý na svém zaměstnavateli ekonomicky, finančně a existenčně, což zaměstnavatel na svých zaměstnancích ve svém principu až tak úplně není, i když samozřejmě také, ale v zásadě zaměstnanec je v nevýhodné pozici a uzavíráním mnohdy tzv. smluvní volnosti jenom na úrovni (? - zadrmoleno) zaměstnanec - zaměstnavatel, a takových případů by bylo možné uvést desítky a možná stovky, kdy je zneužíván tento vztah a kdy je využíváno právě toto silové postavení zaměstnavatele vůči zaměstnanci. Proto v každé evropské zemi existuje úprava těchto vztahů a úprava základních práv.
Myslím si, že Česká republika z hlediska ochrany zaměstnanců nepatří mezi země, které by byly nejrigidnější v celé této oblasti. Zároveň úprava, která teď přichází, přináší výrazné změny v pracovněprávních vztazích. A já se ptám. Já se ptám, proč je takový odpor proti změně, která možná není až tak úplně v intencích představ některých, ale přesto je to výrazná změna, je odmítána, s vědomím toho, že nebude-li tento zákoník práce, bude platit ten stávající. Ten stávající, který je výrazně rigidnější než ten, který je teď předkládán. A tuto otázku nikdo nezodpověděl, stále se to obrací někam jinam.
Možná je to docela dobře tím, to, co bylo prohlášeno i v médiích, bylo to prohlášeno i na jednání Svazu průmyslu v Brně, na jeho valné hromadě, že už existuje jiná varianta zákoníku práce, kterou má ve své záloze nejsilnější pravicová strana a kterou zpracovala údajně ve spolupráci se zaměstnavatelskými svazy s příslibem toho, že ji bude realizovat ve chvíli, kdy uspěje ve volbách. To samozřejmě je možné, ale považoval bych za čestné a za rozumné, aby takovýto návrh, který se týká sociálních partnerů obdobně jako tento návrh zákoníku práce, byl podroben veřejné diskusi, diskusi sociálních partnerů. Myslím si, že toto ukazuje možná také důvod, proč se vede taková hysterická kampaň pro smetení nového zákoníku práce, který výrazným způsobem, někteří tvrdí, že méně výrazným způsobem, ale každopádně otvírá pracovní trh a umožňuje lepší podmínky pro zaměstnavatele.
Takže, vážené paní poslankyně, páni poslanci, uvědomte si při svém hlasování jedno: neprojde-li tento zákoník práce, pak platí ten stávající, a jsou tam všechny ty paragrafy, které dlouhodobě kritizujete, a zdaleka ne v takové přijatelné podobě jako v novém zákoníku práce. Proto bych vás požádal, umožněte projednání zákoníku práce a souvisejících zákonů ve druhém čtení. A myslím si, že i v těch paragrafech, ve kterých existuje různý právní názor na to, zda jsou, či nejsou v souladu s ústavností, jsme schopni najít řešení a najít takové znění, které nebudou zpochybňovat ani právní puristé, kteří současné znění zákoníku práce ve dvou paragrafech ze 380, tak jak jsem uvedl, zpochybňují. Prosím, zvažujte váhu takovéhoto rozhodování. Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji za úvodní slovo místopředsedovi vlády a ministru práce a sociálních věcí Zdeňkovi Škromachovi. Prosím nyní, aby se své role ujal zpravodaj pro prvé čtení, kterým je pan poslanec František Koníček. Prosím, pane kolego.
Poslanec František Koníček: Děkuji za udělení slova. Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, kolegové, pan ministr tady za předkladatele myslím velmi zevrubně a podrobně uvedl jak existující nedostatky současné právní úpravy, tak se zabýval po mém soudu všemi těmi významnými charakteristikami vládní předlohy, tak jak je navrhována v tisku 1153. Dovolte mi, abych já byl ve svém vystoupení poněkud stručnější a poukázal pouze na některé důvody, možná doplnil ještě některé nevýhody současné úpravy a zmínil se o principech, které jsou aplikovány v předkládané předloze.
***