(12.40 hodin)
(pokračuje Kochan)
Profesní sdružení oprávněně předpokládají, že Ministerstvo zdravotnictví úhradovou vyhláškou stanoví vyšší úhrady, než by byli schopni "vyhádat" na pojišťovnách. Důvod je evidentní. Ministerstvo zdravotnictví je zřizovatelem velké části lůžkového fondu. Jako zřizovatel má ze zákona povinnost těmto zdravotnickým zařízením stanovit rozpočtový vztah, řešící mimo jiné tu část jejich potřeb, která není kryta tržbami. V této situaci je dohoda téměř nemožná. Rozhodně nejde o stabilizační opatření. Úhradové vyhlášky jsou skutečnou příčinou deficitu systému, byť ne jedinou. Jsou ale navíc produktem elementárního konfliktu zájmů, který by zřejmě neměl být v právním státě přijatelný, neboť při jeho existenci je ministerstvo velmi snadno vydíratelné. Za těchto okolností by bylo nadále a nadále zůstává svěření role arbitra Ministerstvu zdravotnictví nepřijatelné.
Pokud by měl zákon obsahovat zmocnění, které odpovídá požadavkům ústavy, státní moc lze vykonávat jen v případech mezních, a způsoby, které stanoví zákon, tedy musí být zcela konkrétní a jednoznačné. Zmocněný úřad musí být vázán příjmy rozpočtu veřejného zdravotního pojištění, které nesmí překročit, může je pouze v mezích zmocnění přerozdělit. Veřejný rozpočet zdravotního pojištění a jeho stabilita musí být chráněny stejně silně a zásadně jako ostatní veřejné rozpočty a rozpočet státní. To je rovněž zásadní připomínka.
K § 17 odst. 8. Zákonem, pro jehož účel je proveden výklad pojmu veřejný zájem, je zákon o veřejném zdravotním pojištění. Prohlásit za veřejný zájem veřejného zdravotního pojištění fungování zdravotnictví a jeho stabilitu svědčí o hlubokém nepochopení funkce veřejného zdravotního pojištění. Jeho rolí je úhrada zdravotní péče, která byla v souladu s tímto zákonem poskytnuta pojištěncům. Veřejné zdravotní pojištění nemůže nést odpovědnost za finanční prosperitu zdravotnických zařízení ani za stabilitu zdravotnictví. To musí být financováno vícezdrojově, přičemž vyváženost mezi disponibilními zdroji a náklady na chod zdravotnictví musí garantovat stát.
Ministerstvo zdravotnictví má definici veřejného zájmu ve veřejném zdravotním pojištění, která obsahuje vedle kvality a dostupnosti péče v rozsahu disponibilních zdrojů a fungování zdravotnictví i finanční rovnováhu systému veřejného zdravotního pojištění včetně vyrovnaných rozpočtů zdravotních pojišťoven a zajištění závazků z mezinárodních smluv. Navržená definice zní: Veřejným zájmem se pro potřeby tohoto zákona rozumí zejména zajištění: a) kvality a dostupnosti zdravotní péče odpovídající disponibilním finančním prostředkům veřejného zdravotního pojištění; b) fungování systému zdravotnictví a jeho stability; c) finanční rovnováhy systému veřejného zdravotního pojištění včetně vyrovnaných rozpočtů zdravotních pojišťoven; d) závazků vyplývajících pro Českou republiku z mezinárodních smluv a členství v mezinárodních organizacích.
Zúžení definice veřejného zájmu, kterou pojišťovny navrhují, opakovaně předkládané, na podobu obsaženou v tomto návrhu je nepřijatelné.
Pokud ministerstvo nepředkládá k řádné veřejné diskusi řešení těchto zásadních otázek s významnými společenskými, ekonomickými i právními důsledky, porušuje přijatou Úmluvu o lidských právech a biomedicíně, která právě mimo uvedenou povinnost zakotvuje i povinnost smluvních stran učinit odpovídající opatření, aby v rámci své jurisdikce zajistily rovnou dostupnost zdravotní péče patřičné kvality a se zřetelem na zdravotní potřeby a dostupné zdroje.
Na rozdíl od předchozí definice, která byla sice nesprávná, ale alespoň pouze demonstrativní, je v této verzi výčet pro vypuštění slova "zejména" výčtem taxativním, který není jiného jako veřejný zájem dokonce ani nepřipouští (??? - doslova).
Považujeme za nezbytné upozornit, že pojištěnec má právo, aby mu za stanovených podmínek byla poskytnuta hrazená péče i v jiné zemi Evropské unie. Veřejným zájmem musí být v prvé řadě zájem o to, aby práva pojištěnce mohla být uspokojena, tedy aby na to zdravotní pojištění mělo prostředky. Jinak můžeme mít zabezpečené prostředky zdravotnických zařízení, ale nebude čím zaplatit zdravotní péči.
Ke druhé části článku 3, § 3 odst. 1. Navrhovaná výše 21 % vyměřovacího základu znamená nejnižší procentuální podíl státu na tvorbě základního fondu zdravotního pojištění za celou dobu trvání veřejného zdravotního pojištění. Dokládá to jednoznačně níže uvedená tabulka, kterou si dovolím vám odcitovat: V roce 1993 to bylo 42,7 %, v roce 1994 30,9 %, v roce 1995 20,3 %, v roce 1996 25,9 %, v roce 1997 24,1 %, v roce 1998 25,6 %, v roce 1999 26,9 %, v roce 2000 24,6 %, v roce 2001 24,1 %, v roce 2002 23,9 %, v roce 2003 23,4 %, v roce 2005 21,1 % a na rok 2006 je plánováno 21 %.
Rozbor dokazuje, že navýšení podle krátkodobých stabilizačních opatření, kterému přibližně odpovídá navrhovaná částka, nedosahuje ani hodnoty roku 2005. Chce-li stát alespoň udržet dosavadní proporce jednotlivých plátců, přestože státních pojištěnců stále přibývá, je odpovídající hodnota 25 % vyměřovacího základu; jinak stát nesplní to, co v rámci tzv. stabilizačních opatření slibuje. Argumentovat absolutní částkou, kterou bude navýšena platba státu při 21 %, není korektní, protože platby od ostatních plátců rostou dlouhodobě podstatně rychlejším tempem. Stát tedy pouze kompenzuje disproporci, kterou sám vytvořil. Aby však neklesal jeho podíl na tvorbě základního fondu, je třeba trvat na 25 % jako na minimu.
K § 3 odst. 2. Dosud směla vláda upravit vyměřovací základ pouze tak, aby nebyl nižší než v předchozím období. Navržená dikce umožňuje vládě upravit základ jakkoliv, tedy i směrem dolů, de iure i na nulovou hodnotu. Ustanovení je v této podobě zcela nepřijatelné.
K části 3, článek 5 § 14 odst. 1. Zásadně nesouhlasíme s návrhem, aby ředitele VZP volila a odvolávala Poslanecká sněmovna na návrh vlády. VZP České republiky stejně jako ostatní zdravotní pojišťovny byla zřízena za účelem provozování veřejného zdravotního pojištění na základě tripartity, dohody reprezentací pojištěnců, jejich zaměstnavatelů a státu. Tyto strany tripartity jsou zastoupeny v orgánech zdravotních pojišťoven, které formulují, prosazují, reprezentují veřejný zájem mimo jiné tím, že rozhodují o všech zásadních otázkách v činnosti zdravotních pojišťoven. Posláním statutárních orgánů zdravotních pojišťoven stejně jako aparátu těchto pojišťoven je především provádět rozhodnutí správních rad. Za těchto okolností je proti základní koncepci a logice právní úpravy, aby iniciativa ve věci volby a odvolání VZP České republiky byla svěřena jen jedné straně tripartity, a to ještě orgánu, který ve věcech veřejného zdravotního pojištění nemá žádné přímé pravomoci.
Stejně tak se lze pozastavit nad tím, že obdobný návrh není promítnut také do novely zákona č. 280/1992 Sb., ač Ministerstvo zdravotnictví opakovaně deklaruje snahu srovnat podmínky pro pojišťovny a zaměstnanecké zdravotní pojišťovny.
***