(11.00 hodin)
(pokračuje Klas)
Pokud by Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR tento návrh akceptovala, pokládal bych to za velice nešťastnou změnu zákona, který byl přijat teprve před několika měsíci a účinným se stal k 1. květnu 2005. Tento způsob novelizace nesvědčí o stabilitě právního řádu České republiky a byl by rovněž špatným signálem pro zahraniční investory.
Pokud jde o věc samou, považuji princip hrazení nákladů související s plněním úkolů státní správy, byť v tak důležité a citlivé oblasti, jako je činnost orgánů v trestním řízení a při zajišťování bezpečnosti státu, za porušení jednoho ze základních práv, jímž je právo na úhradu nákladů prokazatelně vynaložených za plnění úkolů ve veřejném zájmu. Jsou-li operátoři ze zákona povinováni k takovýmto činnostem, pak by nemělo jít jejich plnění k jejich ekonomické tíži. Tak je to prakticky ve všech oborech a nikomu nepřipadne zpochybňovat tento princip. Ani bezpečnostní orgány státu nemohou bez přiměřené náhrady využívat jiných služeb či produktů soukromých subjektů.
V této souvislosti připomínám, že zmiňované ustanovení zákona o elektronických komunikacích bylo v průběhu jeho schvalování detailně diskutováno a obě komory Parlamentu ČR jej akceptovaly, a to zejména z následujících důvodů:
Za prvé, § 97 v dosavadní podobě zajišťuje transparentní a nediskriminační chování státu vůči soukromým subjektům a ochranu soukromého vlastnictví v souladu s ústavním pořádkem. Pokud stát označí zajištění služby odposlechů jako činnost ve veřejném zájmu a vynutí si na soukromém subjektu její poskytování, pak je nutné plně uhradit soukromému subjektu související náklady, stejně jako je tomu u jiných způsobů opatřování důkazů či znaleckých posudků. Ani ty nepožaduje a nesmí stát požadovat zdarma.
Za druhé, zajišťuje rovné podmínky na trhu elektronických komunikací.
Za třetí, nepodporuje zneužívání odposlechů, avšak současně neomezuje činnost oprávněných orgánů.
Je zajímavé, dámy a pánové, že teprve po přijetí zákona o elektronických komunikacích vyšlo najevo, že náklady spojené s odposlechy nejsou vůbec malé, že jdou řádově do stamilionů, tzn. pohybují se v relacích od 500 do 900 milionů.
Za čtvrté, zajišťuje přiměřené chování oprávněných orgánů ve vztahu k využívání služeb odposlechů s paušálním poplatkem nebo zdarma.
Neexistuje kontrola nad využíváním odposlechů. To, že odposlechy jsou zneužívány, je dnes již veřejné tajemství. Stačí tři čísla, která zde uvedu: V roce 2002 byl počet odposlechů realizovaných Policií ČR, útvary Ministerstva vnitra a pověřenými celními orgány České republiky 8122. V roce 2003 to bylo již 10 459 a v roce 2004 dokonce 11 447.
Návrh úpravy přijatý výborem pro obranu a bezpečnost sice doporučuje princip platby paušálních příspěvků, o kterém tady hovořil pan ministr vnitra, avšak tato úprava není podle mého názoru dostatečnou zárukou dodržení principů, na které jsme již upozornili. Není totiž vůbec zřejmé, jak budou vypadat parametry slibovaného prováděcího předpisu ani kdo jej vydá, zda bude možnost jej konzultovat apod. V takovém případě ovšem nelze odhadnout, zda by takový paušální příspěvek pokrýval 90 %, 50 %, či třeba 10 % skutečných nákladů.
Pokud jde o řešení obdobné problematiky v zahraničí, podle mých informací se vesměs používá režim kombinace paušálních poplatků s jednorázovými platbami za poskytnuté služby na bázi ceníku, který stanoví právní předpis. Například v USA jsou náklady sice napřed hrazeny operátory, posléze však plně refundovány.
V celé věci nejde rozhodně o zanedbatelné částky. Samotné investice do zařízení umožňujících odposlech a záznam zpráv dosahují u většiny operátorů řádů stovek milionů korun. Odpisy těchto zařízení, které jsou skutečnými náklady operátorů v letech následujících po provedené investici, pak činí několik desítek milionů korun. Stejně nezanedbatelnou částkou jsou i náklady na jejich údržbu, které se pohybují v řádu nejméně jednotek milionů korun. Další náklady pak je potřeba připsat činnostem souvisejícím například s aktivací a deaktivací příposlechů, poskytováním výpisů apod. Celkové náklady pak významně ovlivní i takové náklady jako délka doby nucené archivace záznamů a zejména formát, v jakém budou příslušné informace jednotlivými orgány vyžadovány. Pokud například nebude takový formát alespoň základním způsobem sjednocen na úrovni Policie České republiky, Bezpečnostní informační služby ČR, Vojenského zpravodajství, náklady na softwarové zpracování významně vzrostou.
Neobstojí rovněž argument, že příslušnými zařízeními již operátoři disponují, a tedy nelze zohledňovat náklady investiční, neboť část těchto zařízení je stále součástí majetku operátorů, a každý měsíc generují náklady v podobě odpisů. Navíc v současné době mohou být požadovány investice do zcela nových zařízení umožňující sledovat provoz na nových platformách typu ADSL, přenos hlasu prostřednictvím internetu a jiné datové služby. Tyto náklady rovněž představují řád desítek milionů korun.
Z výše uvedených důvodů vás žádám, kolegyně a kolegové, o pečlivé zvážení této problematiky. Podle mého názoru není důvod měnit dosavadní ustanovení § 97 zákona č. 127/2005 Sb. V podrobné rozpravě samozřejmě podám příslušné návrhy, nicméně jsme v rozpravě obecné.
Pokud by příslušné návrhy nebyly přijaty, navrhuji upravit návrh výboru pro obranu a bezpečnost tak, aby zajišťoval krytí příslušných oprávněných nákladů způsobem, který by měl plně vyhovovat i požadavkům příslušných státních orgánů na transparentní režim úhrady nákladů.
Tolik v rámci obecné rozpravy.
Co se týká tohoto zákona, chtěl bych upozornit na některé věci. Tento zákon, který byl předložen zároveň, když se projednával zákon o Vojenském zpravodajství, jak jsem již řekl, tak vlastně ve své části první řeší otázku odposlechů k 1. květnu 2005. Tuto problematiku jsme vyřešili změnou zákona o elektronických komunikacích v rámci přijetí zákona o Vojenském zpravodajství. Takže polovina zákona, který nám je předkládán ministrem vnitra, již ztrácí smysl, jak jsem řekl.
Část druhá se týká změny zákona o Bezpečnostní informační službě. Jsem přesvědčen, že tam se jedná zase ze strany BIS o snahu propašovat další návrhy na rozšíření pravomocí, aniž by tady byla důležitá věc, a to je, že s každým navýšením pravomocí musí být v rámci zachování rovnováhy i navýšení kontrolních pravomocí pro stálou komisi pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby.
A ještě navíc - dneska byl urychleně dodán další návrh, který rozšiřuje ještě dalším extenzivním způsobem rozsah pravomocí pro BIS. Mě takováto - promiňte mi - salámová metoda připadá nemožná a já si myslím, že v rámci zákona, který původně řešil úplně jiné věci, jinou problematiku, nelze řešit věci, které souvisejí například s návrhy, které se budou zcela určitě objevovat v rámci protiteroristických opatření a v jejich legislativě.
Takže protože je v tomto zákoně takovýto zmatek, který je způsoben tím, že jsou přidávány další a další návrhy, pozměňovací návrhy, dovolte, abych v obecné rozpravě požádal, vážený pane předsedající, podle jednacího řádu, aby se tento návrh zákona vrátil výboru k novému projednání. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego, za vystoupení a za návrh. Nicméně upozorňuji, že tento návrh na vrácení by měl padnout v podrobné rozpravě. V tuto chvíli jsme v rozpravě obecné.
Kdo se dále hlásí do rozpravy? Pan kolega Sehoř.
***