(10.30 hodin)
(pokračuje Martínek)
Odstranění těchto deformací bude také usnadněno novelou některých dalších záležitostí, které budeme muset řešit ve druhém čtení. To jsou ty novely, které byly před chvílí v podstatě vráceny k přepracování.
Základní principy vládou stanoveného návrhu zákona o jednostranném zvyšování nájmu jsou tyto:
Za prvé. Výše nájemného při uzavírání nové nájemní smlouvy a změna nájemného v průběhu trvání nájemní smlouvy se stanoví prioritně dohodou mezi nájemcem a pronajímatelem.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane ministře, opět se omlouvám, že vám zasahuji do vašeho vystoupení, nicméně činím tak ve vašem zájmu.
Vážené kolegyně a kolegové, já se skutečně domnívám, že v takovéto atmosféře není možné jednat, a velmi na vás apeluji, abyste si zkusili sami sebe představit, když hovoříte od řečnického pultu, jak vám je, či není příjemné, když hovoříte buď ke ztichlému, nebo hlučícímu sálu. Děkuji.
Prosím, pane ministře.
Ministr pro místní rozvoj ČR Radko Martínek Druhým principem je, nedojde-li ve věci zvýšení nájemného v průběhu trvání nájemní smlouvy k dohodě, má pronajímatel právo jedenkrát ročně jednostranně zvýšit nájemné. Toto zvýšení je limitováno určitým procentem, a to vypočitatelným pro každý byt. Procento růstu se dá tedy stanovit pro každé konkrétní nájemné placené před zvýšením, a to ve vztahu k cílové hodnotě nájemného platného pro lokalitu, v níž je daný byt umístěn.
Za třetí. Cílová hodnota nájemného je odvozena ze skutečných údajů o cenách bytů a bude každoročně aktualizována v závislosti na nově zjištěných údajích o vývoji rezidenčního trhu. Ceny tedy pocházejí ze statistiky nemovitostí z příslušného kalendářního roku. Cílová hodnota je konstruována jako jedna dvanáctina z pětiprocentního podílu ceny bytu, přičemž pro Prahu 2 jsou to čtyři procenta a pro Prahu 1 jsou to 3,2 procenta. Pro byty se sníženou kvalitou je pak stanovena nižší cílová hodnota. Vzhledem k tomu, že konečným cílem je fungující smluvní princip při sjednávání nájemného a jeho změn, je působnost tohoto dočasného zákona časově omezena na šest let, tedy k datu 10. září roku 2012.
Návrh zákona je zacílen na nájemné jako ceny sjednávané, a tudíž záměrně se nevztahuje na všechny nájemní byty, ale pouze na ty, u nichž bude po uplynutí šestiletého tzv. přechodného období uplatňováno smluvní nájemné. Nájemné v ostatních bytech, jako v družstevních bytech, bude upravováno samostatným právním předpisem, stejně jako problematika rozúčtování služeb spojených s užíváním bytu. V těchto případech se totiž nejedná o sjednávání nájemného či služeb v závislosti na vývoji na trhu, ale o rozúčtování skutečných nákladů spojených s údržbou, správou, opravami a provozem konkrétního domu.
Dovolte mi doplnit, že vládní návrh je v souladu s programovým prohlášením vlády a respektuje nálezy Ústavního soudu, který konstatoval, že současná neústavní situace by měla být urychleně odstraněna, že regulace nájemného by měla být časově omezena na dobu nutnou. Oba tyto principy zákon obsahuje.
Dámy a pánové, na závěr bych si dovolil říci několik vět. Jednak v materiálu, který už jsem avizoval při předcházejícím projednávání, jsem vám dal myslím dostatečné podklady, abyste viděli, jak se tato úprava konkrétně týká místa, ve kterém je sídlo vaší kanceláře. Zároveň tam máte obsaženo, jakým způsobem a jak se to týká jednotlivé struktury těch 700 tisíc bytů, které po České republice jsou rozloženy a kterých se týká regulované nájemné.
Ministerstvo pro místní rozvoj, znovu zdůrazňuji, si bylo vědomo dvou hledisek: Za prvé, že vlastníci bytů se musí dostat ke spravedlivému nájemnému, které jim bude především zajišťovat údržbu, úpravu a reprodukci bytu a event. přiměřený zisk. Na druhé straně ministerstvo zcela jednoznačně také hájí zájmy stávajících nájemníků, tak aby systém uvolňování byl sociálně únosný a aby nevyvolal nějaká sociální traumata. Proto jsme zvolili právě dobu šesti let jako přechodného období.
Chtěl bych také zdůraznit, že Ministerstvo pro místní rozvoj vyšlo z obecných principů, které jsou běžné ve státech Evropské unie, a tento systém už není ani plošným zvyšováním nájemného, ani nějakým systémem odvozeným v podstatě od neexistujících reálných představ. Jednak jsme vyšli z principu, který je zcela běžný v evropských zemích, například ve Švýcarsku, kde se tržní nájemné odvozuje v podstatě od pěti procent, to znamená, roční nájemné se rovná pěti procentům tržní hodnoty toho konkrétního bytu. Proto také ty změny jsou v každé obci, v každém místě jiné. A je třeba zdůraznit, že deregulace nájemného bude velmi nepříjemným překvapením pro mnohé lidi, kteří po ní dnes volají a kteří se domnívají, že snad dnešní smluvní ceny jsou skutečně smluvními cenami. Je podle mého názoru naprosto zřejmé, že v budoucnosti budou výrazné rozdíly mezi hodnotami nájemného kvalitativně stejných bytů v různých lokalitách České republiky, a to zcela v závislosti na atraktivitě, a to nejenom na atraktivitě polohové, ale také na atraktivitě zaměstnání a celé řadě dalších věcí. Je, a to by si měli uvědomit například i někteří majitelé nemovitostí, kteří se dneska odvolali ke štrasburskému soudu, že je zřejmé, že budou u nás existovat lokality, a nebude jich málo, kde tržní nájemné bude výrazně pod hodnotou reprodukčního nájemného nebo těch věcí, které by potřebovali pro reprodukci svých nemovitostí. Na druhé straně je také třeba zase přiznat, že budou lokality atraktivní, kde pořizovat si nájemní domy bude atraktivní a kde ty nájmy samozřejmě budou vést i ke slušnému zisku.
Na druhé straně při této příležitosti je třeba zdůraznit, že celá Evropa je založena na systému, kdy nájemné je určitým způsobem regulováno, protože téměř všechny evropské státy si uvědomují, že nájemné a bydlení a možnost bydlet je pro občany jedním ze základních lidských práv a tato práva musí být také zajištěna. Jsem přesvědčen, že tento zákon ve svých principech a postupech směřuje zcela jednoznačně k tomu, co je v Evropské unii běžné, směřuje k tomu, aby u nás byla nastolena sociální spravedlnost, aby všichni lidé měli stejný přístup k nájmům, to znamená, aby neexistoval stávající stav, kdy mnohé mladé rodiny a ve své podstatě i sociálně potřební, pro které stavíme se státní pomocí sociální byty, měli vyšší nájmy, než jsou stávající nájmy regulované.
Chtěl bych také zdůraznit, že Ministerstvo pro místní rozvoj se nezaměřuje a nepodléhá jenom myšlence, že deregulace nájemného je jedinou cestou k tomu, aby u nás bylo skutečně nastoleno tržní prostředí. Jsme přesvědčeni, že cestou k nastolení skutečného tržního prostředí, ve kterém budou existovat reálné tržní ceny nájemného, nikoliv spekulativní, je mimo jiné v tom, že se u nás budou stavět nové byty, že se budou opravovat stávající byty a že bytů bude dostatek. Proto také Ministerstvo pro místní rozvoj má připraveny a neustále poskytuje celou řadu dotací na výstavbu bytů všech typů, všech druhů; to znamená, dnes v podstatě v České republice neexistuje sociální skupina, které by nebyla ze státních prostředků poskytována podpora v tom, aby si zajistila bydlení, ať už bydlení vlastnické, ať už bydlení družstevní, ať už bydlení nájemní.
***