(18.20 hodin)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Nečasovi. Hovořit bude ministr financí pan Bohuslav Sobotka, potom pan poslanec Oldřich Vojíř a pan poslanec Mládek.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené poslankyně a poslanci, domnívám se, že je skutečně potřeba, aby v této sněmovně zaznívaly alespoň přibližně pravdivé informace. Obávám se, že můj předřečník uvedl Poslaneckou sněmovnu v omyl, a to několikrát. Chtěl bych říci, že OECD není Ministerstvo financí. Čili pokud zde hovořil o tom, že zpráva OECD je z dílny Ministerstva financí, že je to vládní materiál, pak bych chtěl informovat svého předřečníka o tom, že OECD je mezinárodní organizace, že není totožná s Ministerstvem financí a není ani totožná s vládou České republiky. Tato zpráva byla vládě předložena pro informaci. Není to něco, co by bylo nějakým způsobem autorizováno jako oficiální vládní dokument. Tolik na vysvětlenou. Věřím, že většina poslanců a poslankyň ví, že OECD není Ministerstvo financí, vláda, ale chtěl jsem to uvést pro pořádek.
Chtěl bych také jasně říci, že celková míra zdanění v České republice je pod průměrem Evropské unie, 25 členů Evropské unie. Chtěl bych také jasně říci, že Německo, Rakousko, Polsko, Maďarsko, Slovinsko má větší mezní sazbu daně z příjmu, než má Česká republika. Prostě ve středoevropském regionu je mezní sazba daně z příjmu ve výši 32 %, druhá nejnižší po Slovensku, které má 19 %. Okolní státy - Rakousko, Německo, Polsko, Maďarsko, Slovinsko - mají vyšší zdanění těch nejvyšších příjmových kategorií.
Také bych chtěl jasně říci, že bonus není sleva na dani. Můj předřečník si zde popletl dvě věci. Daňový bonus je vratka, kterou vrací finanční úřad těm rodinám, jejichž daňová povinnost je tak nízká, že by se vůči nim pozitivně neprojevilo zavedení slevy na dani ve výši šesti tisíc korun na jedno dítě. Čili zavedení daňového bonusu žádnou daňovou progresi nezvyšuje. To je doplatek, který zvyšuje životní úroveň těch rodin s dětmi, které mají nejnižší příjmy v České republice, kde alespoň někdo z rodiny pracuje. Něco jiného je sleva na dani, ale to není daňový bonus. Opět bych chtěl Poslanecké sněmovně toto sdělit, aby tady nedocházelo k nějakému omylu.
Také bych chtěl zopakovat jedno tvrzení, které zde zaznělo - že v prvních dvou daňových pásmech zdaňuje 83 % daňových poplatníků, v dalších dvou 17 % daňových poplatníků. To je přece argument pro tento vládní návrh, který se týká právě poplatníků, kteří zdaňují v prvním a druhém daňovém pásmu. To znamená 83 % daňových poplatníků. Návrh, který dlouhodobě prezentuje ODS, se týká jenom těch 17 % daňových poplatníků, kteří zdaňují ve 25- a 32procentních pásmech, protože pouze pro těchto 17 % je ten daňový návrh ODS výhodný. Takže bych chtěl poděkovat svému předřečníkovi, že zde vznesl další důležitý argument, který já jsem zde neuvedl, totiž že v prvních dvou daňových pásmech, kterých se týká tento vládní návrh, což je podle předřečníka kosmetická změna, tam zdaňuje své příjmy 83 % daňových poplatníků. A to neuvádím já jako ministr financí, ale chtěl bych se odvolat na svého předřečníka, který to zde uvedl jasně v Poslanecké sněmovně jako opoziční politik.
Tolik velmi stručně bych chtěl uvést na pravou míru některá tvrzení, která zde byla.
Pokud jde o snižování daní v České republice v oblasti daně z příjmu právnických osob, také nelze pouze konstatovat, že v důsledku snížení sazby došlo ke zvýšení výběru této daně. Je třeba si také uvědomit, že Česká republika prožívá poměrně masivní hospodářský růst, který nebyl založen tímto opatřením, pokud jde o snížení sazby daně z příjmu právnických osob. V případě, že bychom tyto daně přímo nesnížili, tak bychom pravděpodobně dosáhli ještě vyššího výběru daně z příjmu právnických osob u těch velkých firem, ale toto opatření ze střednědobého a dlouhodobého horizontu posílí pozici České republiky, pokud jde o přímé zahraniční investice. Proto také bylo realizováno. Ale nelze tvrdit, že v důsledku snížení sazby dochází k takto masivnímu zvýšení příjmů, které nyní zaznamenáváme. Je to v důsledku hospodářského růstu, který Česká republika v tuto chvíli zažívá díky tomu, jakou zde předchozí sociálně demokratické vlády, které zde byly, realizovaly hospodářskou politiku.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji vám, pane ministře. Nyní prosím, aby se slova ujal pan poslanec Oldřich Vojíř. Připraví se pan poslanec Mládek.
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, je pravda, že vždy při daňových zákonech vedeme spor především z hlediska ideového. Je legitimní, že levé spektrum má představu o tom, že primárně má existovat progresivní zdanění, neboli že má existovat vysoká míra přerozdělení. Teď nemyslím jen přes stát, ale mezi těmi, kteří vydělávají méně, a vyšší solidarita s těmi, kteří vydělávají více. To znamená, že ti, co vydělávají více, dají víc. De facto platí to, co by jinak měl platit každý sám. Pravé spektrum říká, že by to mělo být jinak. Že by takováto vysoká míra solidarity, chcete-li přerozdělování, chcete-li progrese, neměla existovat. Koncept je jednoduchý - a pan ministr ho samozřejmě velmi dobře zná, není zapotřebí se tvářit, že ho nezná. Je tak jednoduchý, že z každé vydělané stokoruny, ale opravdu z každé, bez rozdílu množství, zaplatíte v našem podání 15 korun. Je to jednoduchý koncept. Samozřejmě i správa takovéto daně je velmi jednoduchá a koncept je velmi motivační, protože právě říká, že čím více vyděláš, nebudeš za to potrestán. To je ta elementární myšlenka. Můžeme se o tom bavit. Jeden koncept je takový, druhý takový. Čas od času asi zvítězí jedna či druhá strana. Každopádně by to vždy mělo být tak, aby poplatník na tom nebyl tak, že bude na úbytě.
Dovolte mi pár věci připomenout. Myslím si, že se točíme kolem určitého problému - do jaké míry tento návrh zákona skutečně posouvá nějak více otázku výše zdanění dopředu, neboli jak hodně ho snižuje. Myslím si, že ambice vlády je taková, že na jedné straně chce snížit dvě sazby, to znamená z 15 % na 12 % a z 20 % na 19 %, rozšířit o něco tato pásma a zavést model nikoli odpočitatelné položky, ale skutečně opravdu slevy na dani. Sleva na dani znamená pro každého jednoho poplatníka, bez rozdílu, jak velkou daň platí, fixní částku. Jestli se nepletu, pan ministr mě může opravit, je to kolem sedmi tisíc korun za rok. Ale také je zřejmé, že když si vypočítáte, jak to bylo nyní, platilo, že ta nižší příjmová stránka platila přibližně pět tisíc - a promiňte mi, že čísla nejsou úplně přesná - a ta nejvyšší příjmová skupina platila nebo získávala zhruba 12 tisíc korun. Z tohoto výpočtu je zjevné, že dochází k tomu, že velká část, řekněme 60 až 70 %, poplatníků bude na tom lépe, ale že druhá část na tom bude hůře. Je zapotřebí říci, že pro určitou skupinu lidí bude přijetí tohoto zákona znamenat, že se jim zhorší jeho stávající podmínky. Nic víc, nic méně. Myslím, že toto je nutné říci.
Myslím si, a to jsem řekl, že všichni poplatníci by měli mít takovou pozici, že když snížit, tak snížit všem, nikoli jen vybrané skupině, i kdyby měla být veliká třeba 70 nebo 80 %. Nevidím sebemenšího důvodu, proč bych nesnížil i těm 20 procentům. To je první teze.
Druhá teze. Bylo zde naznačeno, jestli existuje souvislost mezi nízkou daňovou zátěží - ať už daně přímé či nepřímé, sociální či zdravotní pojištění - s rychlostí ekonomiky. Myslím si, že kdybychom se podívali zpětně do minulosti, několikrát zde zmíněné Irsko provedlo podle mého názory dva kroky. Ono nestačí dělat jenom jeden. Nikdy nestačí dělat jenom jeden.
***