(11.50 hodin)
(pokračuje Kováčik)
Chci poprosit, byť napříště možná přijdeme ještě do větších politických soubojů, jak o nich mluvil pan profesor Jičínský, abychom se vyvarovali nízké lidské hrubosti, abychom se vyvarovali sprostoty, protože ať chceme nebo nechceme, ať máme nízkou či vysokou popularitu u veřejnosti, tak přece jenom fungujeme jako jakýsi etalon, jakýsi normotvůrce pro jednání a chování občanů. Potom si nemůžeme stěžovat, že je taková atmosféra i ve společnosti.
Poslanecký klub KSČM včera spolu s nejvyšším vedením Komunistické strany Čech a Moravy posuzoval vzniklou situaci. Posuzovali jsme i velmi pečlivě a velmi pečlivě sledovali vývoj dnešní rozpravy. K tomu, abychom se skutečně zodpovědně rozhodli, jak zodpovědně napomoci řešení této situace, možná aniž bychom někomu vyvolali zbytečně velké pupínky či vrásky, se však potřebujeme ještě poradit. Já bych chtěl poprosit, nebudou-li další vystoupení, aby před hlasováním bylo poslaneckému klubu KSČM umožněno se poradit, a požádat o přestávku na jednání klubu v délce trvání půl hodiny. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Já to chápu tak, že je možné ale ještě ukončit rozpravu, protože do ní se přihlásil ještě pan místopředseda, poslanec Ivan Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedo, pane premiére, kolegyně a kolegové, hlasování o vyslovení nedůvěry vládě je velmi vážná věc, a proto mi dovolte, abych vrátil tuto debatu k podstatě problému.
Podle mne si každý z nás před hlasováním musí položit a zodpovědět otázku, jakým vzkazem pro občany je setrvání Stanislava Grosse v jeho funkci předsedy vlády. A tuto otázku si musí položit právě proto, že žijeme v období, kdy se prohlubuje nedůvěra občanů ve stát a v jeho instituce. Jsme stále častěji svědky pochybností o tom, jestli se lidem vyplatí být slušným, poctivým, pracovitým člověkem, jestli se vyplatí dodržovat zákony, anebo jestli stát naopak ty slušné, poctivé a pracovité nepostihuje.
Podle mne žijeme v době, kterou nelze nazvat jinak než krize nedůvěry občanů ve stát. A ono se říká, že síla státu, síla vlády je právě tak velká, jak velká je důvěra občanů v ně. A bohužel, náš stát těchto dnů je státem velmi slabým, protože lidé nedůvěřují institucím státu, lidé nedůvěřují této vládě a lidé nedůvěřují tomuto premiérovi.
Myslím si, že dobrý premiér nemusí být miláčkem davů. Je to ten člověk, kterého si i jeho odpůrci mohou vážit a respektovat ho jako zralého člověka, jako zkušeného politika s vizí a jako erudovaného odborníka. Podle předsedy vlády se na nás dívají také v zahraničí a dělají si o nás všech obrázek. A toto hlasování je příležitostí vyslat jasný vzkaz, že nejsme stejní jako Stanislav Gross, že Česká republika je jiná než její premiér, že Česká republika a její občané jsou lepší než její premiér.
Já jsem v této Sněmovně zažil tři sociálně demokratické předsedy vlády. S tím prvním jsem nesouhlasil, ale ten měl vizi a měl i respekt. S tím druhým jsem také nesouhlasil, ale i ten měl vizi, bohužel postrádal respekt. S tím třetím nemohu souhlasit ani nesouhlasit, protože nemá ani vizi a už nemá ani respekt. (Potlesk poslanců ODS.)
Ten třetí premiér je politik s nulovou vizí a nulovým respektem. A po všem, co jsme zažili, po všech přítelích, strýčcích a kamarádkách, je bohužel politikem, který je více trapný a směšný než cokoli jiného. Možná právě proto, že si to uvědomují jiní lidé a on ne, tak připomíná jednu tragikomickou figurku předlistopadového komunistického režimu, tragickou figurku, kterou myslím všichni si umíme velmi dobře vybavit. Možná právě proto potomci a pokračovatelé této figurky jsou připraveni v nadcházejícím hlasování tomuto premiérovi vyslovit, byť nepřímo, svoji podporu.
Kolegyně a kolegové, myslím si, že nadcházející hlasování je skutečně příležitostí pro nás pro všechny sdělit jasné poselství, že nejsme stejní jako Stanislav Gross, že nechceme v čele naší vlády člověka bez vize a bez respektu a že nechceme, aby tuto vládu drželi u moci právě komunisté. Pojďme spolu do toho. Děkuji. (Potlesk poslanců ODS)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To byla poslední přihláška, kterou jsem měl do rozpravy. V této chvíli rozpravu končím a vyhovím panu poslanci Kováčikovi, který požádal o třicetiminutovou pauzu pro jednání klubu. Já bych tedy rozhodl tak, že začíná pauza. Sejdeme se ve 12 hodin 30 minut. Ve 12 hodin 30 minut bude sněmovna pokračovat.
(Jednání přerušeno v 11.56 hodin.)
***