(10.10 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Chci ale říci, že po únorovém vítězství KSČ, pracujícího lidu, jak se to tehdy říkalo, se lidová strana velmi rychle obrodila a byla 40 let pevnou součástí Národní fronty. (Potlesk ČSSD.) A pro mladší bych také připomenul, že její dlouhodobý předseda se svého času vychloubal, že jediný, kdo porazil sovětské maršály, byl on. Nebudu říkat, v jaké disciplíně. (Smích v sále.)
Slouží ke cti lidové straně, že když začaly události spojené se 17. listopadem, že našla ve svých řadách ty, kteří se postavili na podporu Občanského fóra a postavili se ve prospěch demokratických přeměn v této zemi. To jí nepochybně slouží ke cti a svědčí to o tom, že má neobyčejnou vitalitu a schopnost jako politická síla v této společnosti působit. A jestliže jsem vzpomněl jejích 40 let v Národní frontě ne jako výčitku, ale jako připomenutí skutečnosti, že tomu vděčí za to, že je spolu s komunistickou stranou, pokud jde o stav svého členstva, druhou nejpočetnější stranou v této zemi. I to je skutečnost, kterou musíme brát v úvahu a která také o něčem vypovídá, jakkoli každý politický soud má samozřejmě různé významy a dosahy.
Proč tedy dáváme teď různý význam jevům, které z ústavního hlediska jsou srovnatelné? Proč tak varují poslanci KDU-ČSL před nebezpečím opakování Února nebo hrozby vlády komunistů? Proč tyto titulky jsou na hlavních stranách pravicových novin?
V roce 1996 po volbách nastala situace, možná že ji pamatujete, předchozí vláda pravicové koalice ODS, ODA a KDU-ČSL neměla ve Sněmovně potřebou důvěru, 101 hlasů neměla. Většinu dostali poslanci ČSSD, KSČM a SPR-RSČ, čili Sládkovi republikáni. I sociální demokracie byla tehdy v obtížné situaci, protože samozřejmě neměla žádný zájem, jestliže předtím obviňovala pravicovou vládu z toho, že způsobila tu spálenou zemi, jestliže byla politikou rozhodné opozice, tak samozřejmě se nemohla postavit jako strana, která bude chtít vstoupit do nové vlády s ODS, byť by k tomu většinu měli. ČSSD se po rozboru situace rozhodla pro to, že je v zájmu státu, aby po volbách tu byla vláda a vláda tu mohla vládnout, protože k tomu, aby vláda dostala důvěru podle ústavy, není potřeba 101 hlasů. K tomu, aby vláda dostala důvěru, je potřeba nadpoloviční většiny přítomných. Proč se tedy tyto shodné situace neposuzují shodně, proč se posuzují tak rozdílně?
Byl jsem včera velmi pohoršen, když jsem sledoval televizní pořad Události, komentáře, když zkušená moderátorka se neustále snažila divákům vnutit dojem, že toto hlasování bude hlasováním o tom, že komunisté dají podporu této vládě. Považuji to za nepřijatelné z hlediska chování veřejnoprávní televize. Jestliže se tak chovají pravicová média a jestliže toto zdání vytvářejí politikové pravicových stran, mohu říci, že je to normální. Z hlediska pravicových médií, která si zakládají na tom, nebo chtějí vytvářet zdání, že jsou ještě seriózní, to mohu považovat za neprofesionální. Ale prosím, neměli bychom přece jenom zaměňovat pojmy.
Pane předsedo Kalousku, prostřednictvím předsedy Sněmovny, vy jste tu mátl i tuto veřejnost, která nás sleduje prostřednictvím televize, když jste mluvil o tom, že pan prezident pověřil Stanislava Grosse proto, že ten mu dal 101 podpisů. Dobře víte, že prezident republiky z hlediska ústavy nemá právo žádné podpisy požadovat. Jestliže jsme mu je tehdy dali, bylo to nad rámec ústavních povinností, nad rámec ústavních zvyklostí, bylo to něco, co sloužilo snaze usnadnit řešení věcí, nekomplikovat problém, nevytvářet ve veřejnosti zdání, že je něco, co ohrožuje normální fungování této země. Takže prostě rozlišujme stav ústavní a potom různé politické jednání, které je za tím. Ale to jsou opravdu dvě různé polohy, které bychom neměli směšovat, chceme-li se chovat vůči veřejnosti poctivě a nechceme-li ji mást a udržovat v bludu a omylech, které mediální kampaň teď v souvislosti s vyvolanou vládní krizí do veřejnosti velmi silně zanesla.
Já také nejsem spokojen s tím, že komunistická strana nechce brát dostatečně na vědomí společenské změny, které nastaly. Neviním ji z toho, že není demokratická, protože to není pravda. Nikdo nic takového nedokázal a samozřejmě, že žádná hrozba nastolení nějaké totalitní moci nehrozí, protože svět se velmi podstatně změnil po pádu sovětského impéria.
Ale rád bych vám tady přečetl kousek ze stati z německého týdeníku Die Zeit: "Lidé žijí a pracují v globalizované ekonomice, která je světem anarchie bez pravidel, bez zákonů, bez sociálních dohod, světem, ve kterém podniky, velké banky a celý, v uvozovkách, privátní sektor může konat bez regulace. Globalizovaná ekonomika je světem, ve kterém kriminálníci a drogoví dealeři volně působí a teroristé jsou účastníky na gigantickém finančním průmyslu, a mohou tak financovat své vražedné útoky."
Vážení, autorem tohoto článku není žádný komunista, jak byste se mohli domnívat vzhledem k tomu, jaké existuje v České republice panující ideologické prostředí. Autorem tohoto článku je Heinrich Geisler, bývalý sekretář dříve vládnoucí CDU - Křesťansko-demokratické strany v Německu. Říkám to proto, abychom si uvědomili, že i společenský zápas, který probíhá v České republice, probíhá na tomto pozadí. Opravdu hrozí to, že lidem jejich dosavadní sociální a hospodářská práva nebudou zajištěna, protože jsou ohrožena. Heinrich Geisler mluví také o tom, že Evropu neohrožuje strašidlo komunistů, ale ohrožuje ji strach, strach z budoucnosti, strach o práci, strach o to, zda lidé své základní životní jistoty udrží a zda na základě toho obsah svobody, který pád komunismu přinesl, bude mít také pozitivní obsah.
Kolegům z KDU-ČSL bych také chtěl připomenout poselství velkého člověka, který se možná nachází v kritických fázích svého života, papeže Jana Pavla II., který vydal velmi významné sociální encykliky. V těchto sociálních encyklikách odsoudil komunismus, ale ve jménu křesťanských hodnot také zaujal neobyčejně kritický postoj k soudobému kapitalismu. Zdá se mi, že z důvodů velmi účelových jste si z toho pamatovali jenom tu první část. Je mi to líto, protože pokud koalice, která tu byla, měla mít nějaký duchovní obsah, pak to bylo spojeno i s těmito hodnotami, ke kterým se přihlásil právě papež Jan Pavel II. (Potlesk ČSSD.)
***