(9.50 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Pozice levicové strany, která při všech vlnách rozkrádání a totální privatizace národního bohatství a při všech útocích pravice na národní zájmy zůstala věrná republice a okrádaným nebo sociálních práv zbavovaným spoluobčanům, má klíčový význam. To je naše slovo pro občany v době, kdy bují kriminalita, převládá korupce, klientelismus a tlak na odbourávání základních sociálních práv a jistot. To je naše slovo i k sociálním demokratům, a děláme to se sebevědomím těch, kdo se nenechali zastrašit a zkorumpovat ani v době, kdy koalice ODS, lidovců a Občanské demokratické aliance kriminalizovala politické protivníky, tunelovala a rozbíjela stát, ani v době, kdy koalice ČSSD, lidovců a unionistů vyprodávala národní zájmy a pokračovala v politice korupce a rozkladu společenských hodnot. Každý už musel dát najevo své postoje.
Beru vážně hlasy některých ministrů České strany sociálně demokratické a Unie svobody, že pokud by vláda měla založit svou další existenci na podpoře Komunistické strany Čech a Moravy, pak z ní odejdou. Nevylučuji, dámy a pánové, že tuto příležitost budete mít. Pokud přežijete a budete chtít ve vládě zůstat, tak počítejte s tím, že budeme nesmlouvavě kontrolovat vaši práci. Snadno se vám žilo ve vyhandlované koalici bez nutnosti skládat účty veřejnosti a bez toho, aby vás vaši vlastní poslanci kriticky posuzovali, zda a nakolik zvládáte své funkce. (Šum v sále.) Ano, vím, že si někteří z ministrů - mezi nimi výrazně i jeden z těch, kdo podali demisi - na pohodlný život ve svých křeslech bez nutnosti sebereflexe, bez nutnosti zastávat řádně zájmy republiky zvykli.
Podtrhuji, že tato vláda důvěru Komunistické strany Čech a Moravy nikdy neměla a nemá ji ani dnes. Pokud se ale dlouhodobá krize vládnutí vyhrotila na osobě premiéra, bývá státnicky odpovědné, a připouštím, že málokdo to umí a je toho schopen - opakuji, bývá státnicky odpovědné - přijmout důsledky. Bývají okamžiky, kdy osobní nadhled a přijetí odpovědnosti státníka v republice usnadňuje hledání východisek, zejména v situaci, kdy se vládní povoz před našima očima řítí do propasti.
Dámy a pánové, z mé strany vše. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším přihlášeným do rozpravy je paní poslankyně Zuzka Rujbrová. Pak tady mám ještě pět dalších přihlášek. Prosím.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Pan poslanec Tlustý začal dnešní den otázkami. Pane předsedo, dovolte, abych jich vaším prostřednictvím položila panu premiérovi několik i já.
Komunističtí poslanci vždy hlasovali o něčem, a ne s někým. Proto pro mne nemůže být rozhodující, že návrh předložila Občanská demokratická strana, ale to, čeho se návrh týká - vyslovení nedůvěry vládě.
Ráda bych se tedy pana premiéra zeptala, proč a jaké vládě mám důvěřovat. Je to proto, že ji vede Česká strana sociálně demokratická, strana KSČM programově nejbližší? V tom případě se ptám, proč Česká strana sociálně demokratická nerespektuje svůj vlastní volební program.
Je to proto, že ČSSD dostala ve volbách v roce 2002 nejsilnější mandát? Ten nedostala jen sociální demokracie, ten dostala v podobě sto jedenácti hlasů levice složená ze sociální demokracie a Komunistické strany Čech a Moravy. A byla to právě sociální demokracie, která výzvu voličů ignorovala.
Je to proto, že ČSSD jako strana s koaličním potenciálem může lépe prosazovat levicové zájmy? Ptám se tedy, proč je neprosazuje.
Je to proto, že spolupracujeme v obcích, že spolupracujeme v krajích, kde se méně politikaří a více dělá? Proč se tedy schováváte za bohumínské usnesení, když se vám naše hlasy hodí i tady ve Sněmovně?
Je to proto, že nás v této chvíli potřebujete, ale máte strach, že bychom za to mohli něco chtít, a tak nám vaši ministři vzkazují, že s námi nikdy, že se nás štítí? Proč bych měla dát podporu někomu, kdo ignoruje názor dvaceti procent občanů této země? Když slyším od předsedy vládní pidistrany a vašeho ministra, pane premiére, že požadavek na majetková přiznání je vydíráním, tak se ptám: neměla jej v programu i Česká strana sociálně demokratická?
Odmítáte a priori personální požadavky KSČM na složení vlády. Ale my žádná ministerstva nežádáme. My se pouze ptáme, koho máme podpořit. V této chvíli máte stále ještě trojkoaliční vládu. Mám hlasovat pro Cyrila Svobodu? Mám hlasovat pro Pavla Němce? A pane premiére, mám hlasovat pro vás? Proč bych měla zvednout ruku pro premiéra, ke kterému se občané obracejí zády? Je skutečně jediným důvodem, že s Občanskou demokratickou stranou by bylo ještě hůř?
Pane premiére, moji důvěru nemáte. (Tleskají poslanci KSČM.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Miroslav Kalousek a připraví se Vlastimil Ostrý.
Poslanec Miroslav Kalousek: Pane předsedo, paní a pánové, členové vlády, kolegyně a kolegové, informoval jsem včera pana prezidenta republiky a informoval jsem i naše koaliční partnery pana Stanislava Grosse a pana Němce, že KDU-ČSL odstupuje od koaliční smlouvy. Ústavní cestou po své linii ministři za KDU-ČSL podali demisi a dnes budou poslanci za KDU-ČSL hlasovat pro nedůvěru této vládě. Je to závěr po několika týdnech usilovných jednání, po několika týdnech snahy KDU-ČSL udržet stávající koalici.
Já nesouhlasím s tím, co tady zaznělo z úst pana poslance Tlustého. My koaliční projekt nepokládáme za vyhořelý. My jsme mu věřili a svým způsobem stále věříme. My programové prohlášení této vlády, pro které jsme hlasovali a dali jsme mu důvěru, pokládáme za rozumný kompromis, který při stávajícím rozložení politických sil zajišťoval této zemi dobrou správu a tu míru reforem, kterou byla schopna akceptovat většina politické scény. Důvody, pro které jsme nakonec rozhodli vystoupit z této koalice, jsou známé. Několik týdnů jsme poctivě vyčerpávali a vyčerpali všechny politické prostředky, které vedly k důvěryhodnému koaličnímu projektu, podle našeho názoru. Nakonec nám zbyl už jenom ten poslední instrument, instrument ústavní, a ten jsme použili.
Protože jsme použili tento ústavní instrument, stalo se, že jsem musel včera pana prezidenta republiky informovat, že oněch sto jedna podpisů na podpisovém archu, které byly nezbytnou podmínkou pro jmenování pana Stanislava Grosse předsedou vlády, už nejsou realitou, že tato nezbytná podmínka už neplatí, že těch podpisů už je tam pouze osmdesát, protože dvacet jedna křesťanských demokratů své podpisy stahuje.
Já bych ve vší úctě, pane premiére, prostřednictvím pana předsedajícího vás chtěl upozornit na to, že podle našeho názoru máte už jenom několik desítek minut na to, abyste, nechcete-li být důvodně podezírán z podvodu, se k této situaci postavil jako k realitě a rezignoval na svoji misi, protože vaše mise už není naplněna onou nezbytnou podmínkou sto jedna nekomunistických podpisů.
***