(9.30 hodin)

Poslanec Miloš Kužvart: Děkuji. Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, debata, kterou vedeme už dlouhou řadu měsíců nad touto předlohou, ukazuje, že jde o zákon, který v řadě aspektů je velmi střetový. Z pohledu některých z vás, a odvolávám se na předřečníky, zdá se jim z jejich pohledu velmi drahý, drahý pro nás pro všechny.

Myslím, že zákon potřebujeme. Potřebujeme ho z řady důvodů. Nikoli kvůli vnějšku, kvůli tomu, abychom naplnili ten či onen implementační úkol. Myslím, že zákon je velmi užitečný i z důvodů, které jakoby nesouvisejí s energetikou a obnovitelnými zdroji. Je velmi důležitý proto, že podpora obnovitelných zdrojů energií v oblasti biomasy - a nechtěl bych, aby má slova byla dávána do souvislosti s před chvílí citovanou kauzou bioetanolu - znamená jednu věc: že dokáže tato země pečovat o krajinu tam, kde se již nevyplácí klasické zemědělství. Že dokážeme to, co je v energetice velmi důležité, to znamená diverzifikovat a decentralizovat jednotlivé zdroje energie.

To, co zde ještě nezaznělo, je otázka podpory a míry podpory větrné energetiky. Chtěl bych říci, že tato brožurka, kterou jste zajisté všichni dostali od hnutí Duha - Větrné elektrárny, mýty a fakta - že takto vyfocené chladicí věže jaderné elektrárny Temelín skrzeva květinky, že by také byl zajímavý reklamní materiál jiného subjektu, tentokrát ČEZ, nikoli nevládního sdružení.

Chtěl bych vás upozornit na to, že bezbřehou podporou větrné energetiky, která zvláště v našich středoevropských podmínkách vychází jako skutečně velmi drahý obnovitelný zdroj energií, ubereme z veřejných zdrojů, ale i z kapes nás všech na podporu toho, co považuji za mnohem efektivnější - mnou před chvílí zmíněné zdroje energií založené na využití biomasy. Zároveň si uvědomuji ještě jeden makroekonomický aspekt podpory biomasy. Toto je spojeno s velmi důležitou podporou zaměstnanosti v regionech, často nezaměstnaností velmi výrazně postižených.

Milé kolegyně, vážení kolegové, je před námi hlasování, kterým rozhodneme o tom, zdali naše energetika bude moderní, stabilní, diverzifikovaná, decentralizovaná, nebo na druhou stranu že to bude energetika, která bude svými kořeny, svými principy tkvět někde v oblasti sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. V době, která stále ještě přetrvává, kdy nejsou internalizovány externí náklady na klasickou energetiku. Proto je možné zde od tohoto mikrofonu tvrdit, jak jsou obnovitelné zdroje drahé. Je to jednoduchý důvod - klasická energetika nemá zahrnuty do svých nákladů veškeré ceny, veškeré náklady, které jsou spojeny např. s uhelnou energetikou nebo energetikou založenou na jádru.

Myslím, že tato rozprava má určitě smysl, tak abychom věděli, o čem a jak hlasujeme. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Říman.

 

Poslanec Martin Říman: Dovolte mi faktickou poznámku k tomu, co bylo řečeno panem poslancem Kužvartem. Takovou podporu obnovitelných zdrojů, jak on ji zde přednesl, jak si ji vysnil, bych podpořil i já. Ale problém je, že tento zákon masivně podporuje větrnou energetiku. Z osmi miliard, které nás to bude stát, tři miliardy jdou do podpůrných zdrojů, do záložních zdrojů větrné energetiky.

Co se týče biomasy, ano decentralizujme, spalujme hlouposti, které už nejdou nadále zpracovat, ale zákon je postaven tak, že se většina biomasy bude házet do velkých kotlů, tedy naprosto neefektivně, a nebudou se spalovat věci, které už nadále nejdou zpracovat, ale ty, ze kterých se dá udělat papír, celulóza nebo dřevotříska.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Nyní má slovo pan zpravodaj.

 

Poslanec Oldřich Vojíř: Dovolím si také stručnou reakci na pana poslance Kužvarta. On se v závěru své řeči zmínil, že kdyby se započetly všechny externality, tak by výroba elektřiny například ve větrných elektrárnách byla již konkurenceschopná.

Ve svém úvodu jsem říkal, že nechci rozpoutávat diskusi, ale bylo by velmi korektní vědět, že v Německu provedli tuto studii. Zjistili, že kdyby započetli všechny externí náklady do výroby elektřiny z uhlí a následně z jádra, pohybují se někde kolem koruny, koruny dvacet jako vícenáklady. Jestliže cena energie, kterou produkují z těchto zdrojů, je kolem koruny, sečtu-li tyto dvě částky, dojdu ke 2,20 - nejhůř. U nás je nastavena - a to není naše studie, to je studie z Německa - cena na výkup elektrické energie z větrných elektráren na úrovni 2,60. Myslím, že každý toto umí počítat. A to jsem tak také nezahrnul - byť malé, a to přiznávám - externality, které souvisí s tímto provozem nákladů.

Neříkejme nepravdy a nechtějme dokonce srovnávat nesrovnatelné. V Německu byl model nastaven jinak, u nás je nastaven také jinak. U nás také dnes platí - a to je dovětek - že od roku 1993 těžební společnosti musí ze zákona kumulovat prostředky na sanaci důlních děl, a tudíž tyto prostředky jsou zahrnuty již v ceně elektřiny. Totéž platí u jaderné energetiky, neboť tam je to obdobné ze zákona atomového.

Klaďme věci vedle sebe seriózně. Pak musíme říci, že skutečně obnovitelné zdroje jsou zdroji budoucnosti, ale nyní je to otázka velmi drahá. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Sérii faktických poznámek - věřím - zakončí pan kolega Kužvart, neboť v pořadí již čeká pan poslanec Beneš.

 

Poslanec Miloš Kužvart: Faktická poznámka, upřesnění. V mém vystoupení nezaznělo srovnání na větrnou energetiku. Já jsem měl na mysli biomasu. Uvědomuji si stejně jako většina z vás, kteří jsou o této věci informováni, že nejméně efektivní je větrná energetika, nejvíce efektivní je právě spalování biomasy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. V tuto chvíli má slovo pan poslanec Beneš, po něm se připraví pan kolega Pelc.

 

Poslanec Miroslav Beneš: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, páni ministři, dámy a pánové, to, že materiál, který je logickým střetem mezi Ministerstvem průmyslu a Ministerstvem životního prostředí, přednáší ministr obrany, je velmi zábavné. Pan ministr obrany totiž náš průmysl před konkurencí z jiných zemí, kterou tímto posilujeme, neubrání.

Vážené dámy a pánové, dovolte, abych se na tento návrh zákona podíval ze dvou rovin. První rovina je ta, která se týká toho, jak vlastně vzniká ona povinnost. Ona povinnost vzniká tím, že lobbisté všech zemí se spojí, v Bruselu prosadí směrnici, která sleduje tzv. bohulibé cíle. Ve skutečnosti sleduje jedině a pouze zájmy výrobců vodních elektráren, zájmy výrobců větrných elektráren a dalších a dalších skupin, které se postupně nabalují k původnímu záměru chránit životní prostředí, být připraveni na to, až stávající suroviny svojí vzácností se budou blížit vyčerpání.

Vážené dámy, vážení pánové, já bych samozřejmě těmto lobbistům popřál hodně zdaru a poblahopřál jim k jejich úspěchu, nebýt něčeho, co možná ne všichni pozorně sledujeme. Tak dovolte, abych připomněl slova dřívějšího premiéra České republiky, který když hovořil o lisabonské strategii, říkal, že je to něco jako yetti: něco, o čem každý mluví, ale nikdo to neviděl. Jestli jste sledovali vyhodnocování lisabonské strategie po pěti letech, možná jste byli zaskočeni. Evropská komise v novém složení konstatovala, že lisabonská strategie nevedla úplně k ničemu. Tři pilíře, na kterých rozvoj Evropy byl plánován, tedy pilíř ekonomický, sociální, environmentální, jsou nevyvážené. Nyní použiji v parafrázi slova předsedy Komise komisaře Barrosa, který řekl, když zdůvodňoval, proč ekonomická větev musí být posilována, že to je, jako když máte tři děti.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP