(15.50 hodin)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji vám, pane ministře. Nyní se k předloženým pozměňovacím návrhům mohou vyjádřit příslušní zpravodajové, poslanci Karel Sehoř, Jan Vidím, Petr Pleva. Záleží na nich, v jakém pořadí. Vidím pana poslance Petra Plevu, který vystoupí jako první za výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.
Poslanec Petr Pleva: Já nechci dlouze hovořit, vážený pane předsedo, vážení kolegové, dámy a pánové. Jen velmi krátce bych opravil jednu nepřesnost, kterou zde uvedl pan ministr, a vystoupil tak na obhajobu Senátu. Pan ministr říkal, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání není kompetentní v oblasti kmitočtových přídělů, to znamená souborů technických parametrů. Tak to je v návrhu zákona. Současný platný stav ovšem říká, že provozovatel vysílání, pokud chce nějaký kmitočtový příděl, byť má celoplošné vysílání, musí se obrátit na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Vidím pana poslance Sehoře, který se hlásí jako zpravodaj výboru hospodářského.
Poslanec Karel Sehoř: Pane předsedo, dámy a pánové, já bych chtěl upozornit na jednu věc. Pan ministr doporučil sněmovní verzi s tím, že se obává, že návrh Senátu, který znerovnoprávňuje (?) všechny celoplošné vysílatele, komplikuje přidání regionálních televizí, a že by regionální televize pak nesplněním požadavků mohly působit problémy. Zajímavé je, že se nebojí, že přijetím sněmovní verze mohou vzniknout problémy se soukromými televizemi daleko větší. Já bych chtěl všechny upozornit na to, že pokud schválíme sněmovní verzi, že se vystavujeme riziku dalších arbitráží a že by se klidně mohlo stát, že náhrady budou velmi vysoké.
Co se týká nebezpečí ze strany regionálních televizí, já bych si dovolil odcitovat jednu větu z dopisu, který byl poslán zástupci regionálních televizí předsedovi hospodářského výboru a který nám byl rozeslán, kde zástupci devíti regionálních televizí říkají: Dle našeho názoru je tak zaručeno nejen - teď mluví o senátní verzi - rovnocenné postavení jednotlivých provozovatelů, ale také právní jistota jednotlivých vysílatelů, a tím i pokračování rozvoje regionálních televizí.
Já si myslím, že z této strany žádné riziko nehrozí. Navíc pan ministr upozornil na to, že v rámci novely zákona č. 231 se problém dá dále řešit a že hlavní riziko nám hrozí při přijetí verze sněmovní. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To bylo ještě pořád vystoupení zpravodaje, ne rozprava. Ze zpravodajů by ještě mohl vystoupit pan poslanec Jan Vidím. Ten se jako zpravodaj k tomuto návrhu vyjadřovat nebude. Děkuji. To byli všichni zpravodajové.
Já v této chvíli otevírám rozpravu. Já jsem přesvědčen, že jako první by měl vystoupit pan senátor František Kopecký. Prosím pana senátora Kopeckého, aby se vyjádřil. Dalším přihlášeným je pan ministr Pavel Dostál.
Senátor František Kopecký: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, přeji vám pěkné odpoledne při projednávání tohoto rozsáhlého zákona. Dovolte mi, abych vám stručně okomentoval průběh projednávání návrhu zákona v Senátu a následně krátce vysvětlil schválené pozměňovací návrhy.
Návrh zákona o elektronických komunikacích byl projednáván v plénu Senátu v průběhu 3. schůze 27. ledna 2005 a Senát v hlasování rozhodl ze 75 přítomných 59 hlasy pro vrácení zákona s pozměňovacími návrhy.
Chtěl bych zde říci, že předložený návrh je svým obsahem velmi rozsáhlý materiál a bylo pro nás velmi náročné kvalitně zvládnout jeho projednání ve stanoveném čase. O šíři jeho záběru svědčí skutečnost, že byl v Senátu přikázán čtyřem výborům, což si za své krátké senátorské éry nepamatuji. Byl to výbor pro záležitosti Evropské unie, výbor pro zahraniční věci, výbor pro vzdělávání, vědu a kulturu a jako garanční výbor pro hospodářství. To však také mělo svoji výhodu při projednávání na plénu, kde již nebyly podány další pozměňovací návrhy.
Diskuse ve výborech byla vedena na téma nezvykle velkého množství legislativně technických chyb, což také za své krátké senátorské éry nepamatuji. Chtěl bych i zde na půdě Poslanecké sněmovny poděkovat legislativnímu odboru Senátu za precizní práci, kterou odvedl při odstraňování těchto chyb. Dále se diskutovalo o paragrafech týkajících se odposlechů, rozdělení kompetencí mezi Českým telekomunikačním úřadem a Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, distribuci telefonních seznamů, a zejména se diskutovalo o částech zákona, které se týkají digitálního vysílání.
Přestože návrh zákona obsahuje velmi vysoký počet legislativně technických chyb, přestože návrh zákona obsahuje řadu nejasných a vágních formulací, převládl v Senátu pragmatický přístup a snaha uvést zákon v život zejména z důvodu velké potřebnosti v oblasti telekomunikací a také z důvodu neplnění závazků, které České republice vznikly ze vstupu do Evropské unie. Z takového přístupu pak vzešly pozměňovací návrhy, které máte uvedené v příloze usnesení Senátu. Celkem je to ve 39 bodech, které však lze rozdělit do tří skupin.
První skupina, jak už jsem tady uvedl, je největší část balíku těchto pozměňovacích návrhů a ty se týkají legislativně technických chyb nebo úpravy uvozovacích vět v jednotlivých částech zákona.
Druhou skupinu tvoří pozměňovací návrhy, které se týkají telefonního seznamu. Upřesňují distribuci tištěných telefonních seznamů tak, že účastník, který nemá zájem o nový tištěný seznam, oznámí tuto skutečnost v uvedené lhůtě příslušnému dodavateli. Další bod upravuje možnost uveřejňovat v telefonním seznamu na základě smlouvy další údaje týkající se účastníka seznamu, což je dnes běžnou praxí jak v zemích Evropské unie, tak ve světě.
Třetí skupinou jsou pozměňovací návrhy, které souvisejí se změnou zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání v souvislosti s přechodem na digitální vysílání. Zásadní otázkou a zásadním pozměňovacím návrhem je bod 37 přílohy usnesení Senátu, který zrušuje část 25 a 26, která definovala přidělení nejvýhodnějšího multiplexu veřejnoprávním vysílacím institucím, České televizi a Českému rozhlasu. Chtěl bych v souvislosti s touto částí pozměňovacích návrhů sdělit, že předložený návrh Senát vnímal jako vytvoření nerovnoprávného prostředí pro podnikání v této oblasti. Narušili bychom tím duálnost vysílacích systémů a znevýhodnili bychom ve standardním prostředí hospodářské soutěže celou skupinu podnikatelských subjektů. Mohlo by to mít také velmi negativní vliv na zahraniční investory, důsledkem čehož by mohly být také další žaloby a arbitráže.
Jsem přesvědčen, že v zájmu České republiky a v zájmu jejích občanů je urychlený přechod na digitální vysílání. Důvodů, proč vysílat digitálně, je několik a myslím, že je tady nemusím uvádět. Je to prostě nezbytnost dalšího vývoje a vyčerpání možností analogového vysílání. Proto je třeba vytvořit takový legislativní rámec, který by usnadnil a zejména urychlil zavedení digitálního vysílání.
Jednou ze základních podmínek přechodu na digitální vysílání je umožnit celoplošně digitálně vysílat stávajícím televizním společnostem, na které jsou naši občané navyklí. Přechodné období by pak mělo být co nejkratší, protože je náročné a přináší hlavně zvýšené náklady jak vysílacím společnostem, tak poplatníkům.
***