(10.00 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Přece není jasné, co všechno patří pod pojem veřejné zastávky, kde končí nebo nekončí, není jasné, jak se bude postupovat, pokud neukázněný host bude dále kouřit, zda tím, že jej majitel restaurace upozorní, se vyviní z odpovědnosti, atd.
Právních problémů, které dopadnou na našeho občana, je velké množství, a já opravdu varuji, abychom pod rouškou dobré myšlenky skrze nekvalitní právní úpravu právní jistoty našich občanů výrazně nepoškodili.
Děkuji. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Kolegyně a kolegové, nemohu nikomu z vás upřít právo vystoupit, nicméně varuji ty z vás, kteří chcete vystoupit, před tím, že byste snad měli pocit, že někoho ještě přesvědčíte. Toto je mylný pocit, a před ním vás varuji.
S faktickou poznámkou kolega Janeček, poté s řádnou přihláškou pan poslanec Beneš.
Poslanec Josef Janeček: Já jsem úžasně vděčen kolegovi Pospíšilovi za to, jak nám vysvětlil, jak on vidí ústavní právo v České republice. Když se podíváme do ústavy, tak vidíme, že každý má právo na ochranu zdraví. Nikdo nezakazuje, ani tento zákon ne, aby si své zdraví on sám sobě poškozoval. Co však bezpochyby zakazuje a zakazovat by měl náš právní řád, je to, aby někdo jiný poškozoval zdraví někomu jinému, resp. aby někdo zřizoval veřejnou provozovnu, ve které dochází k poškozování zdraví jeho zákazníků. Domnívám se, že to kolega Pospíšil musí uznat, neboť potom bychom museli připustit, že jestliže je možné, naprosto v pořádku a konformní s naším ústavním pořádkem poškozovat zdraví ostatních lidí, pak se ptám, kde je ona hranice, jak velké může být to poškození. Může být to poškození dejme tomu až k smrti?
Jenom bych řekl, že na důsledky kouření zemře tento den, tedy dnes, kolem šedesáti spoluobčanů tohoto státu. Domnívám se, že žádná právní klička jim nevysvětlí, že to, že zemřeli, že museli dlouho trpět, je v souladu s naším právem a s naší ústavou. Naopak, ona věta, která tady byla řečena, jenom dokumentuje, že naše vnímání ústavnosti je silně vychýleno k určitým lobbistickým skupinám, jak jsem o tom hovořil. Přece nemůžeme uznat, že obchodní zájem někoho může být povýšen nad zájem uchránit život a zdraví toho druhého. To prostě není správný a vyvážený pohled na ústavní pořádek tohoto státu. Já osobně bych žádal naše ústavní znalce, aby takovýto výklad principů demokratického státu odmítli.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Prosím jen kolegy, kteří vystupují s faktickou poznámkou, aby se drželi časového rámce, který je určen faktické poznámce.
Nyní je řádně přihlášen pan kolega Beneš, nicméně s faktickou poznámkou ještě pan poslanec Pospíšil. Po panu poslanci Benešovi paní kolegyně Konečná.
Poslanec Jiří Pospíšil: Pane kolego, jenom jednu dvě věty. Vy jste ten základní spor dvou ústavních práv nevyloučil a vaše teze by platila v situaci, kdy by chodit do hospod a restaurací bylo povinností, a to bohužel nebo naštěstí zatím není. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Co není, může být. Pan kolega Beneš, poté kolegyně Konečná.
Poslanec Miroslav Beneš: Děkuji. Pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové, k tomuto návrhu zákona jsem vystupoval v prvním čtení. Bylo to před dvěma a půl lety. Myslel jsem si, že debata vyčerpala úplně všechno, a teď, když probíhá třetí čtení a kdy stojíme před tím, zda nikoliv na návrh poslanců, ale na návrh vlády návrh zákona zamítneme, tak se nám zde opakuje snaha označit ty, kteří tento způsob řešení odmítají, za velké zastánce tabakismu, za velké zastánce alkoholismu. Ne.
Pan poslanec Říha zde citoval celou řadu faktů. Ta fakta možná někdo vidí trošku posunutě, ale shodneme se určitě v jednom - ani jeden z nás si nepřeje, aby spousta lidí kouřila, ani jeden z nás si nepřeje, aby spousta lidí podlehla závislosti na alkoholu nebo na jiných látkách. Druhá věc je, a o tom by měla být diskuse, zda opravdu námi předkládaný, námi schvalovaný text učiní to, co čekáme.
Paní poslankyně Konečná zde položila velmi silnou otázku na vládu, co vláda učinila. Já, jestli dovolíte, se teď vlády, možná nerad, zastanu. Zastanu se jí v jednom - dokud každý policista, dokud každý člověk v této zemi nebude aplikovat stávající zákony, tak s tím žádný nový zákon nic neudělá. Dokud bude běžné, že se prodává alkohol nezletilým, dokud to nebude vadit hospodským, dokud to nebude vadit prodavačům v obchodech, tak to bude houby platné, že tady přijímáme nové a nové zákony.
Vážené dámy a pánové, já nepatřím k těm, kteří si myslí, že zákonem změníme chování společnosti. Já jsem se snažil jít příkladem a před čtyřmi a půl lety jsem se své závislosti na nikotinu vzdal. Doufám, že tak to učiní i další, a doufám, že tato diskuse přispěje k tomu, aby jich bylo stále více. Ne zákazem, ne příkazem, ale dobrovolným rozhodnutím. A tento zákon k tomuto ani trochu nepomůže.
Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Bojím se říci, že poslední přihlášenou je v tuto chvíli kolegyně Konečná.
Poslankyně Kateřina Konečná: Pevně věřím, že poslední. Kolegyně a kolegové, já si dovolím dát vstřícný návrh. Vy víte, že jsem při minulém vrácení do druhého čtení velmi silně protestovala. Bylo to odůvodněno některými lobbistickými zájmy. Já si ovšem dovolím teď navrhnout vrácení do druhého čtení, a to s tím, aby pan ministr Bureš, pakliže má připravenou a může předložit novelu tohoto zákona, výboru pro sociální politiku a zdravotnictví do dvou měsíců předložil komplexní pozměňovací návrh, abychom se tímto návrhem mohli zabývat. Myslím si, že tak ušetříme spoustu času. Pakliže by pan ministr Bureš znovu navrhoval tyto zákony odděleně nebo společně, nevyhnuli bychom se meziresortním řízením a nevyhnuli bychom se dlouhému časovému úseku. Troufám si říci, že by tato Sněmovna tento zákon už neprojednala.
Proto mi dovolte navrhnout vrácení do druhého čtení, s tím, aby pan ministr spravedlnosti Bureš dokázal, co slíbil. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Antonín Macháček: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, jménem klubu ČSSD žádám o třicetiminutovou pauzu na poradu našeho klubu.
Místopředseda PSP Ivan Langer: To si stihnou někteří z vás i zakouřit.
V tuto chvíli vyhlašuji přestávku do 10.40 hodin.
(Jednání bylo přerušeno v 10.08 minut.)
***