(16.00 hodin)

Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážený pane předsedající, vážená Sněmovno, jak již uvedl předkladatel, návrh zákona upravuje institut zvláštní ochrany svědka, který se u nás poměrně osvědčil. Nicméně novela reaguje na určité nedostatky, které se projevily, a především umožňuje vyšší spolupráci se zahraničím, samozřejmě na základě reciproční vzájemnosti. Za druhé umožňuje vyšší kontrolu, respektive klade vyšší požadavky na osobu, které je takováto zvláštní ochrana poskytována. Podstatou zvláštní ochrany totiž je i určité sebeomezení osoby a její loajalita vůči tomu, kdo jí ochranu poskytuje, protože nedodržení někdy přísných podmínek ochrany by mohlo vést k tomu, že dojde k prozrazení a předmět ochrany vlastně bude vystaven nebezpečí a celá logika ochrany bude zneužita a zmařena.

Doporučuji, aby tento vládní návrh zákona byl postoupen do druhého čtení a přikázán k projednání ústavněprávnímu výboru. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zdeňku Koudelkovi. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy jsou prozatím dva přihlášení - pan poslanec Marek Benda a pan poslanec Pospíšil. Jako první vystoupí pan poslanec Benda.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, pokládám za nezbytné k tomuto návrhu zákona vystoupit, a to s jeho kritikou.

Návrh zákona, jak už bylo řečeno, sestává ze dvou částí. První je možnost výměny těchto utajovaných svědků v rámci Evropské unie, resp. možnost umístit je mimo naši republiku, případně zde přijmout utajovaného svědka z jiné země. Proti tomu snad nikdo nemá žádnou výhradu a toto pokládám za normální a v návrhu zákona by mi to nevadilo.

Pak je tam ovšem druhá část, kterou pokládám za absolutně nemožnou, aby v této podobě prošla, a to je ona část, kdy každý, kdo vstoupí do programu ochrany svědka, a předpokládejme, že to přinejmenším v části případů mohou být slušní lidé, že to nejsou žádní zločinci, nejsou to odsouzení lidé, jsou to lidé, kteří naopak prospěli a pomohli státu odhalit nějaké zvlášť nebezpečné spiknutí, kdy chceme, aby ze zákona předem souhlasili s tím, že se vzdávají svých základních lidských práv, což si myslím, že je v rozporu s ústavní listinou této země, protože těchto práv se nikdo vzdát nesmí a nemůže a každé takové vzdání je neplatné. A aby se předem svých práv vzdávali a policie mohla zcela neomezeně kontrolovat utajovaným způsobem jejich zvukové, obrazové či jiné záznamy naprosto na základě svého posouzení, své představy, kdy je to zapotřebí, kdy to není zapotřebí, kde zřejmě nebude vyžadován souhlas soudu, nebo alespoň ani návrh zákona, ani důvodová zpráva o ničem takovém nemluví - já toto pokládám za naprosto bezprecedentní zásah do osobnostních práv a nikdo mi nevysvětlí, že je to pro zjednodušení života policie. To asi je, ale zjednodušovat život státním orgánům způsobem, že občany zbavíme jejich práv, byť jich je jenom pár, pokládám za nemožné.

Navíc tam vidím jeden obrovský problém, který bych byl rád, jestli by pan ministr mohl vysvětlit, a to jakým způsobem by s těmito policejními orgány spolupracovaly ony soukromoprávní osoby, které uchovávají telekomunikační tajemství. Mně není jasné, pokud by toto byl jeden jediný případ, kdy není třeba soudního souhlasu k zjištění takových skutečností, na základě čeho by ony soukromoprávní subjekty poskytovaly policii přístup do těchto neveřejných databází. Bylo by to na základě libovolného dotazu policie? Policie by prokazovala, že daná osoba je v programu ochrany svědka? Pokud ano, pak se dostáváme do obrovského problému, že soukromé osoby, které uchovávají telekomunikační tajemství, budou náhle vědět, kdo má zmíněnou identitu a kdo je v programu na ochranu svědka. Pokud ne, pokud by ta policie si mohla tato data vyžádat jakoby zcela automaticky, pak se dostáváme do druhého nebezpečí, že si je bude moct vyžádat na kohokoliv, o kom prohlásí, že je v programu na ochranu svědka.

Toto já vidím jako zásadní problémy toho návrhu zákona a doporučuji, aby byl vrácen vládě k přepracování s tím, že nemám nic - ale myslím, že to tak nespěchá - proti oné části výměnné. Ale proti této části, která má zbavovat lidi práv, a ještě si myslím, že může způsobit velkou zneužitelnost tohoto návrhu zákona, mám zásadní výhradu. Navrhuji tedy vrátit k dopracování vládě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Pospíšil. Další přihlášky do rozpravy nemám.

 

Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, budu replikovat velmi stručně. Chci podpořit stanovisko svého kolegy Marka Bendy.

Máme před sebou drobnou novelu zákona č. 137/2001 Sb., občanského soudního řádu. Je to drobná novelka, kterou bychom mohli na první pohled přehlédnout. Já však velmi varuji před tím, tento návrh zákona přijmout bez nějaké rozsáhlejší a hlubší diskuse, protože tento návrh vedle toho, že působí blahodárně v rovině mezinárodní spolupráce a posiluje spolupráci mezi orgány činnými v trestním řízení, tak přináší to, co zde již hodnotil pan kolega Benda a co bych nazval razantním zásahem do soukromoprávní nebo obecněprávní sféry občana tohoto státu.

Co tento návrh přináší? On víceméně přináší možnost nebo stanovení nových pravomocí, oprávnění Policie České republiky provádět operativní šetření ve vztahu k chráněné osobě. Ono to zní takto na první pohled, pokud to přečtu z důvodové zprávy, jako víceméně neškodná věc, jako řekněme obsahově neutrální věta. V praxi to však znamená, že Policie České republiky vůči někomu, kdo není pachatelem, kdo je svědkem, bude moci užít operativní techniky, a to například v podobě odposlechu telefonu nebo v podobě sledování takovéto osoby, v podobě pořizování jiných zvukových, obrazových nebo jiných záznamů bez souhlasu soudu. To znamená, bude na libovůli policie, zda učiní takovýto podle mého názoru razantní zásah do soukromé sféry, či neučiní. Toto já, dámy a pánové, v tuto chvíli, zvláště v situaci, v jaké se nachází česká společnost, kdy řešíme problémy s odposlechy a s jinými zásahy orgánů činných v trestním řízení do svobod našich občanů, tak já zvláště v tuto chvíli považuji přijetí takovéto novely za velmi nebezpečné a velmi škodlivé.

Myslím si, že je faktem, že je třeba stanovit nějaká oprávnění policie nebo jiného orgánu, který kontroluje, zda je dodržován ochranný režim svědka, zda svědek dodržuje stanovené podmínky, ale na druhou stranu nemůže být stanoveno takové oprávnění policie, které podle mého názoru může být zneužitelné. Já si myslím, že lze stanovit jiná pravidla, kterými přinutíme svědka, aby dodržoval stanovené podmínky. Lze stanovit nějaké sankce podle mého názoru nebo lze stanovit oprávnění Policie České republiky v podobě užití operativní techniky, ale lze to vázat na souhlas soudu. Myslím, že lze najít modus vivendi, kdy stanovíme nějakou kontrolu nad tím, jak se svědek chová, zda dodržuje ochranný režim, a přitom nevytvoříme právní rámec pro případné zneužití takovýchto mocenských nástrojů proti svědkovi a nevytvoříme rámec, který může být zneužit, a může být zneužit v rovině kontroly jeho soukromí.

Takže dámy a pánové, já velmi apeluji na to, pojďme diskutovat o řešeních, která nebudou znamenat rizika pro právní ochranu našich občanů.

Závěrem chci říci ještě jednu poznámku. Víceméně v celé té obecné části se prolíná, celým tím zdůvodněním, jakási nit filozofie, že víceméně takovýto ochranný režim svědka je víceméně dobrovolný, že víceméně je to jakási téměř v uvozovkách libovůle policie. Tak samozřejmě, takovýto ochranný režim je dobrovolný, ale podle mého názoru by neměl být nastaven tak, aby svědek, pokud chce být chráněn, se v zásadě musel vzdát části svého soukromí.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP