(13.50 hodin)
(pokračuje Fischer)
Vážené dámy a pánové, návrh příslušného usnesení Poslanecké sněmovny vám byl včera rozdán, a proto ho zde nebudu číst. Chci jen připomenout, že navrhujeme zvolit komisi s paritním zastoupením, to je se dvěma poslanci z každé politické strany zastoupené v Poslanecké sněmovně, a stanovit lhůtu na podání výsledné zprávy Poslanecké sněmovně do 31. března 2006.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Fischerovi a prosím ho, aby se ujal funkce zpravodaje. Děkuji. Mohu otevřít všeobecnou rozpravu. Hlásí se pan poslanec Zdeněk Jičínský a pan poslanec Miloš Kužvart v tomto pořadí, byť si nejsem zcela jist, kdo měl dříve ruku nahoře. Omlouvám se.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegové a kolegyně, chápu iniciativu skupiny poslanců zabývat se důsledky velké přírodní pohromy, která nás postihla v roce 2002, přesto ale vzhledem ke zkušenostem z fungování komisí Poslanecké sněmovny mám určité pochybnosti o smyslu této komise. Prostě problém, který by měla řešit, resp. kterým by se měla zabývat, je podle mého soudu příliš široký, než aby mohla dospět k nějakým konkrétním závěrům. Upozorňuji jen na zkušenosti z Prahy, na vyšetřování zatopení metra. Jakkoli nechci samozřejmě ty poslance, kteří (budou?) v této komisi, pokud Poslanecká sněmovna dá souhlas k jejímu vytvoření, nikterak podceňovat, nemyslím si, že jejich vyšetřování může jít hlouběji, než šlo vyšetřování toho, proč došlo k zatopení metra. Jak asi všichni víme, výsledky vyšetřování této kauzy nás zvláštním uspokojením nenaplnily.
To je můj skeptický postoj k vytvoření komise. Sám žádný návrh nedávám. Jen na základě fungování vyšetřovacích komisí upozorňuji na nebezpečí inflace jistých orgánů a znehodnocení této instituce tím, že výsledky budou chabé.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému. Hovořit bude pan poslanec Miloš Kužvart. Další přihlášky do rozpravy v tuto chvíli nemám.
Poslanec Miloš Kužvart: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, všichni máme před sebou, alespoň tomu pevně věřím, v písemné podobě návrh usnesení Poslanecké sněmovny k návrhu na zřízení zmíněné komise. Tak jak zde můj předřečník sdělil, on má obavu, že výsledek nebude takový, jaký si ti, kteří navrhli zřízení takové komise, představují. Jsem mezi těmi, kteří podepsali tento návrh. Nyní se pokusím vysvětlit, co mě k tomu vedlo, přestože ona skepse mého předřečníka, váženého kolegy pana profesora Jičínského, je na místě, protože v řadě případů i zpátky v dřívějších funkčních obdobích nejrůznější vyšetřovací komise zasedaly, zasedaly, zasedaly, odkládaly své závěry o čtvrt roku později a podobně, a nakonec se to stejně nějak rozplynulo.
Já myslím, že tady jsou dvě roviny. Tu jednu zmínil již kolega Fischer, to znamená záležitost osobní odpovědnosti. Na konto této věci bych chtěl konstatovat, že pochopitelně jde o to, kde skončila pražská vyšetřovací komise pražského zastupitele tuším že za ODS pana inženýra Laudáka, že jde o to, napomoci nejvyšší státní zástupkyni paní Marii Benešové, která opakovaně publikovala svoji úvahu, že v této věci, nejenom ve vazbě na ono zmíněné zatopení pražského metra, je potřebné zjistit míru osobního zavinění, osobní odpovědnosti, prostě toho, zdali ti, kteří měli ze zákona nějaké povinnosti něco udělat, to udělali, nebo zda se dopustili hrubého pochybení.
To, kde já vidím roli této komise jako mnohem důležitější, je to, že jsme stavěni před situaci, že takovéto ničivé povodně bohužel asi budou pronásledovat naši zemi s častější frekvenci než v minulosti. Povodeň roku 1997 na severní Moravě, povodeň roku 2002 v jižních, středních a posléze severních Čechách jsou dokladem toho, že to, co se nazývalo stoletou či pětisetletou povodní, nebude bohužel v onom časovém rozmezí 100 či 500 let. Bohužel je to tak.
My jsme v situaci, kdy zde v této zemi, jak v onom létě roku 2002, tak i nyní, možná s drobnými úpravami, je podle mého soudu poměrně kvalitní přijatá legislativa v oblasti krizového řízení. Nyní mi, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych poděkoval všem poslancům a poslankyním v minulém funkčním období, řada z vás pokračuje i v tomto funkčním období, kteří napomohli tehdejší menšinové vládě ČSSD přijmout onu legislativu. Zdůrazňuji, že jde o podporu těchto úprav napříč politickým spektrem. Myslím si, že i díky této legislativě škody v létě 2002 byly výrazně nižší, a co je velmi důležité, oběti na lidských životech byly oproti míře ničivosti výrazně nižší než v roce 1997.
To, co by bylo velice vhodné zde na půdě zákonodárného sboru prověřit za spolupráce příslušných ústředních orgánů státní správy a dalších institucí, jsou ale záležitosti, které bych velmi zjednodušeně nazval systémového charakteru.
(V sále je velký hluk, řečník se obrací na předsedajícího s prosbou o zklidnění.)
***