(11.30 hodin)
(pokračuje Čurdová)
Kde lidé se zdravotním postižením v důsledku dlouhodobé nezaměstnanosti pozbyli pracovní návyky, ačkoliv by se byli mohli živit vlastní prací a kvalitně pracovat, pokud by dostali příležitost.
Přijetí zákona samozřejmě samo o sobě diskriminaci nevymýtí. Právní norma ovšem představuje pravidlo, které je vynutitelné, a dává tak soukromým subjektům pokyn, jaké chování je žádoucí. Vytváří právní vědomí společnosti, po kterém tak volal pan kolega Bratský, a to vědomí o společnosti, o tom, co je správné a co ne, a vede ke změnám postojů lidí. Takové změny se vytvářejí dlouho. Bez právní normy ale chybí základ, na němž by se mohly rozvíjet.
Mýtus třetí. Varujme se takové extrémní podoby ochrany před diskriminací, která je navrhována v této předloze. Spočívá v pozitivní diskriminaci vybraných skupin a popírá tak práva jednotlivců na rovné zacházení.
Představte si situaci, že slepá studentka právnické fakulty získala vodícího psa, se kterým má povolen vstup do budovy fakulty. Pro ostatní zdravé studenty platí zákaz vodit do budovy psy, jakož i jakákoliv jiná zvířata. Považujeme to skutečně za popření práva ostatních studentů právnické fakulty na rovné zacházení? Pravděpodobně většina z nás odpoví, že nikoli. Zdraví studenti přece nepotřebují vodícího psa, aby se mohli bezpečně dopravit do školy a pohybovat se po budově.
Tento fakt se zdá pochopitelnější, pokud jde o fyzické znevýhodnění, které je třeba vyrovnat, ale i v případě znevýhodnění, které má sociální původ, jde o stejný princip. Jde o poskytnutí výhody, kterou určitý jednotlivec potřebuje na rozdíl od jiného, který takovou výhodu k realizaci stejného práva za stejných podmínek nepotřebuje. K popření práva na rovné zacházení ostatních by došlo v případě, pokud by takové opatření skutečně upřelo práva jiné osobě ve srovnatelné situaci. Například pokud by místo pro dítě v podnikových jeslích bylo odepřeno otci samoživiteli s odůvodněním, že místa jsou vyhrazena pouze pro děti zaměstnankyň, bylo by takové opatření velmi pravděpodobně shledáno jako diskriminační.
Pozitivní opatření v právu Evropských společenství nedovolují upřednostňovat kandidáta s horšími předpoklady, jak je někdy v tisku nesprávně prezentováno.
Návrh antidiskriminačního zákona stanoví pravidla, která musí být zachována při realizaci opatření, aby nedošlo k zásahu do práv třetích osob, což je navrhovaný § 6. Proto se navrhuje stanovit, že opatření nesmí působit v neprospěch osoby, jejíž kvality jsou vyšší, než mají současně posuzované osoby. Znevýhodnění, zejména ta, která jsou sociálního původu, se mohou časem měnit. Není vyloučeno ani to, že konkrétní znevýhodnění, které konstatujeme dnes, může za několik let zcela vymizet. Proto se navrhuje stanovit, že pokud pozitivní opatření dosáhla svého účelu, musí být ukončena. Jakmile by konkrétní opatření překračovalo tato pravidla, bylo by rovněž diskriminační. V takovém případě může každý jednotlivec, jehož práva by byla takovým diskriminačním zásahem dotčena, uplatnit žalobu na diskriminaci u soudu, a návrhem se kromě dalšího také domáhat, aby byla realizace diskriminačního opatření ukončena.
Návrh tedy nezavádí pozitivní diskriminaci ani popření práva jednotlivce na rovné zacházení. Tím, že stanoví pravidla pozitivních opatření, poskytuje také prostředky ochrany a nápravy, pokud by došlo k realizaci opatření s diskriminačními důsledky.
Mýtus čtvrtý. Úprava jedním zákonem je zcela pochybená. Je třeba zapracovat antidiskriminační ustanovení do jednotlivých právních předpisů tak, jak k tomu již došlo v pracovněprávní oblasti. Nebyl žádný logický důvod jednou zvolené řešení najednou opouštět.
Stejná úroveň ochrany obětí před diskriminací by měla být samozřejmostí. Takovou stejnou úroveň ochrany lze dnes dosáhnout pouze jedním zákonem. Šíře vztahů chráněná směrnicemi je v současné době taková, že jen obtížně by bylo možné zajistit, aby došlo k novelizaci skutečně všech předpisů, které tyto vztahy upravují. Široký věcný rozsah směrnic je logický. Neexistuje rozumný důvod pro to, aby se ochrany před diskriminaci mohl dovolat lékař zaměstnanec, ale nikoli již lékař se soukromou praxí, který si v témže zdravotnickém zařízení pronajímá ordinaci. Právě tak neexistuje žádný rozumný důvod…
Pane předsedající, prosím vás, ráda bych svoji osvětovou přednášku pro ODS dokončila alespoň za pozornosti vašich kolegů. Kdybyste byl tak laskav.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pokusím se o to, paní kolegyně. Využijme tedy metody jiné formy diskriminace, a to té, že já mohu zavelet: Kolegyně a kolegové, prosím, zaujměte svá místa, nebo svá jednání přeneste mimo jednací sál Sněmovny.
Poslankyně Anna Čurdová: Pane kolego, to není diskriminace, to je vaše právo velet v této chvíli. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Ze zákona to vyplývá.
Poslankyně Anna Čurdová: Právě tak neexistuje žádný rozumný důvod pro to, aby přístup k ochraně před diskriminačním jednáním měla žena nebo muž hlásící se do odborně vzdělávacího kursu v rámci rekvalifikace, ale nikoli již studentka nebo student, uchazeč nebo uchazečka o přijetí na vysokou školu nebo do jazykového kursu pořádaného soukromou agenturou.
Pro závažnost a charakter utrpěné diskriminace je zcela nepodstatné, že vztahy, v nichž k diskriminaci došlo, jsou upraveny různými předpisy. Harmonizační novela zákoníku práce číslo 155/2000 Sb. a další předpisy, které na ni navázaly v pracovněprávní oblasti, byla schválena ještě před přijetí směrnice z roku 2000, takže v době jejího schválení ještě nebyl zřejmý akcelerační vliv amsterodamské novelizace na požadavky na harmonizaci v této oblasti ani věcnou expanzi úpravy, k níž v důsledku těchto změn mělo dojít. Konkrétně neexistovala povinnost mít definovány jednotlivé formy diskriminace ani zřizovat nezávislý subjekt pro potlačování diskriminace.
Zásady Společenství již dříve zahrnovaly principy rovného zacházení s muži a ženami - je to článek 2 smlouvy - a odstraňování nerovnosti a podporu rovného zacházení s muži a ženami - to je článek 3 odstavec 2 smlouvy. Zmocnění článku 13 smlouvy, které umožňuje orgánům Společenství, aby činily opatření k potírání diskriminace z důvodu pohlaví, rasového nebo etnického původu, víry nebo světového názoru, invalidity, věku nebo sexuální orientace, poskytlo nový prostor rozvoji sekundární legislativy Evropské unie.
Rychle za sebou byly schváleny tzv. "rasová" a "rámcová" směrnice. V roce 2002 byla novelizována směrnice 76/207 EHS a v přípravě je v současné době směrnice o zavedení rovného zacházení mezi muži a ženami k přístupu ke zboží a službám.
Nechci zde zdržovat, abych vysvětlovala další mýtus, který v této chvíli k výkladu této směrnice ODS má.
Věcně je novým prvkem šíře vztahů, v jejímž rozsahu je třeba provést implementaci, směrnice se vztahují na diskriminace na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, víry nebo světového názoru, invalidity, věku a sexuální orientace, které nastaly při přijímání do zaměstnání, nebo přístupu k povolání, při odměňování v pracovních podmínkách, při odborné přípravě, ve funkčním postupu, v přístupu k povolání a z důvodu členství a činnosti v organizacích, zaměstnání nebo zaměstnavatelů nebo v některé profesní organizaci. Pojem zaměstnání proto musí být vykládán velmi široce. Chráněnými osobami jsou všichni vykonávající závislou činnost v širokém slova smyslu.
Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi ještě na závěr mého vystoupení poslední tři poznámky, a to jednu jako reakci na pana kolegu Bratského, který zde hovořil o různých skupinách. Do těch skupin také zahrnul ženy. Dovoluji si upozornit na to, že ženy nejsou žádnou skupinou. Jsou součástí lidstva, které tvoří dvě pohlaví.
Dále bych vás všechny chtěla požádat, abychom už přestali konečně používat termín pozitivní diskriminace, protože toto slovo samo o sobě - to znamená diskriminace - nikdy nemůže být pozitivní, a abychom již používali termín, který je běžně zaveden a který běžně používají naši kolegové v zahraničí - termín pozitivní opatření nebo pozitivní akce.
Ještě poslední poznámka. Zazněla zde několikrát odvolávka na Ameriku a na americké zákony, tzv. antidiskriminační. Všechny bych vás chtěla moc požádat, abychom v této chvíli a v těchto opatřeních nechali Ameriku Amerikou. Amerika má jinou historii a její lidé mají jinou životní zkušenost.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Věřím, že všichni ostatní kolegové vyslechli, jak jste to nazvala, vaši osvětovou přednášku na téma diskriminace.
V tuto chvíli mám registrovánu faktickou poznámku pana poslance Janečka, poté přihlášku paní kolegyně Páralové a také paní poslankyně Rujbrové, která má jako zpravodajka přednost. Prosím.
***