(10.20 hodin)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Šojdrové. Další přihlášky do rozpravy? Z místa se hlásí Josef Janeček.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové, jenom bych připomněl, že je někdy potřeba s onou institucí jednat z očí do očí. Náš podvýbor pro otázky sociálně ohrožených skupin navštívil tento úřad. Velmi podrobně se zabýval problematikou, kterou tento úřad řeší. Myslím si, že to jsou témata, o kterých bychom možná měli hovořit zde na půdě této Poslanecké sněmovny.
Jsou to otázky jak lidí, kteří nezvládají situaci v komunikaci s administrativou tohoto státu, jsou to otázky, které jsou ještě složitější, otázky různých ghett, která se vytvářejí v této republice. Jsou to menšinová ghetta, ve kterých žijí děti za velmi nepěkných a 21. století nedůstojných podmínek. Bohužel tato témata se zde neotevírají. Jsem rád, že pracovníci úřadu ombudsmana se touto problematikou zabývají. My si budeme muset nastolit velmi vážné téma - otázku menšin a otázku dětí žijících v těchto menšinách, protože to je něco, co pokud nebudeme řešit, se může stát v některých oblastech určitou časovanou bombou.
Jsem vděčen tomuto úřadu. Myslím si, že bychom se měli více zabývat tématy, které nám předkládá, a řešit je více do hloubky. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Josefu Janečkovi. Obecnou rozpravu končím. O závěrečné slovo se přihlásil ministr Jaroslav Bureš.
Ministr a předseda Legislativní rady vlády ČR Jaroslav Bureš Děkuji. Vážený pane místopředsedo, paní poslankyně, páni poslanci, dovolte mi, abych obrátil vaši pozornost k podstatě problému, protože si myslím, že předloha si nezaslouží, aby debata sklouzla k diskusi o tom, jestli je úřad veřejného ochránce práv smysluplnou institucí - ano, či ne.
Dovolím si pět krátkých poznámek. O tomto víkendu jsme si připomněli ve vrcholu sté výročí narození Jana Wericha. Při oslavách, byly to oslavy, mnohokrát zazněla jedna z nejslavnějších písní autorské trojice W + V + J, která začíná slovy "lidi na lidi jsou jako saně". Mějme to na paměti.
Všechny civilizované země připouštějí velmi vážně jednu základní myšlenku jako myšlenku, která je nezpochybnitelná a o níž už se diskuse nevede, totiž že všude tam, kde je člověk omezen na své osobní svobodě, existuje objektivně vzato potenciál špatného zacházení. Prostě existuje a debata o tom, že není, se nevede v civilizovaných zemích. Je to takový fakt.
Poznámka třetí. Všude tam, kde se v civilizovaných zemích tato debata vede, se dochází k závěru, že přes všechny kvality kontroly vnitřní - a prosím, do té já zařazuji třeba i kontrolu státního zastupitelství, výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody ve věznicích - se projevuje jev, kterému se říká snížený práh vnímání.
Poznámka čtvrtá. Všude tam, kde se v civilizovaných zemích o tomto faktu nepochybuje, se přichází s řešením, že musí přijít někdo z venku, kdo nezatížen sníženým prahem vnímání a vědom si toho, že existuje potenciál špatného zacházení, přichází s pohledem zvenku a zajišťuje opatření, která prostě systému při vší jeho kvalitě vnitřní kontroly vlastní nejsou a ke kterým se dobrat nemůže.
Je-li tomu tak, a to je poznámka pátá, pak se musíme shodnout na tom, nebo aspoň doufám, že se shodneme na tom, že potřebujeme takovou vnější kontrolu. Shoduji se s panem poslancem Hrnčířem, že není dobré ani vhodné hledat nějakou další instituci, třetí instituci, kterou by stát ze státního rozpočtu financoval, která by byla zřízena, protože takových institucí je až dost. Proto se vláda přiklonila k myšlence využít poslání veřejného ochránce práv a vybavit ho náležitě kompetencemi, finančně si myslím, že nikoliv přepjatě, jak o tom hovořil pan veřejný ochránce práv, takovými oprávněními, aby vnější kontrolu ze všech hledisek, o kterých tu hovořila velmi přiléhavě paní poslankyně Fischerová, mohl vykonávat.
Nebraňme se, prosím, tomu, aby i Česká republika se stala součástí civilizovaného světa. Tato předloha si jistě zaslouží další diskusi. Jsem přesvědčen, že ta se musí odehrávat v příslušných výborech. Žádám vás proto velmi naléhavě, aby byla propuštěna do druhého čtení.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji vám, pane ministře, za závěrečné slovo. Dámy a pánové, pan zpravodaj Václav Votava má samozřejmě také právo na to, vystoupit. Připomínám, že z úst pana poslance Hrnčíře zazněl návrh na zamítnutí této vládní předlohy.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, v diskusi vystoupilo celkem pět poslankyň a poslanců. Vystoupil i veřejný ochránce práv. Jak jste řekl, zazněl v rozpravě od pana poslance Hrnčíře návrh na zamítnutí, takže bychom o něm měli hlasovat.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Paní a pánové, chvilku posečkám, až se do sněmovny dostaví všichni ti, kteří hlasovat o návrhu na zamítnutí. Odhlásím vás na žádost pana poslanec Petra Plevy.
Pan poslanec Jaromír Schling má náhradní kartu č. 34.
Po tomto konstatování zahajuji hlasování, které má pořadové číslo 111. Táži se, kdo souhlasí s návrhem na zamítnutí zákona, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Hlasování skončilo. Hlasovalo 158 poslanců, 43 bylo pro, 107 proti. Tento návrh nebyl přijat.
Můžeme přistoupit k dalším náležitostem. Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím navrhl přikázat předložený návrh k projednání petičnímu výboru. Má někdo jiný návrh? Ne-li, přistoupíme k hlasování.
Pan poslanec Frank. Omlouvám se, že jsem ho neviděl. Hlasování skrečuji. Pan poslanec Frank má možnost předložit další návrh.
Poslanec Václav Votava: Upozornil bych, že je tady návrh na přidělení výboru pro obranu a bezpečnost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano, takže to chtěl zřejmě pan poslanec Václav Frank navrhnout. Máme návrh na dva výbory.
Jako o prvním návrhu rozhodneme o přikázání petičnímu výboru v hlasování pořadové číslo 113, které jsem zahájil. Kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování skončilo. Hlasovalo 161 poslanců, 128 pro, 11 proti. Tento návrh byl přijat.
Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 114. Táži se, kdo souhlasí s návrhem na přikázání výboru pro obranu a bezpečnost. Kdo je proti?
Hlasování skončilo. Hlasovalo 161 poslanců, 92 bylo pro, 15 proti. I tento návrh byl přijat.
***