(18.50 hodin)
(pokračuje Václavek)
Vzhledem k tomu, že předpokládám, že média přebírají dnešní zasedání, bych chtěl jen upozornit, že v rámci zákona o zmrazení platů Poslanecké sněmovny, který bude na programu příštího zasedání Sněmovny, to znamená na konci března, byla kolegou Recmanem požádána například veřejnoprávní televize o to, aby nám sdělila, jaké platy fungují v managementu, případně ve zpravodajství, případně u určitých programů ve veřejnoprávní televizi. Byl bych rád, aby se na to nezapomnělo, protože opravdu zhruba za měsíc se tím budeme zabývat a bylo by žádoucí, abychom tyto informace měli.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Václavkovi, nicméně mám pro něho smutnou zprávu, protože nemám v ruce žádný mechanismus, který by mi umožnil, abych o jeho návrhu dal hlasovat již nyní v rámci obecné rozpravy. Aspoň se domnívám, že to je poněkud neobvyklé. Jediné, o co Sněmovnu mohu požádat, je, aby prodloužila lhůtu pro hlasování podle jednacího řádu po 19. hodině, protože bych se nerad dostal do střetu s některými vykladači jednacího řádu, kteří i procedurální návrh k zákonu považují za návrh, o kterém nelze hlasovat po 19. hodině. To je jediné, co mohu v tuto chvíli učinit.
Pokud Sněmovna tomuto přání nevyhoví, tak nechám proběhnout obecnou rozpravu, zahájím podrobnou rozpravu. V podrobné rozpravě vystoupí ten, kdo bude chtít. A pak, protože nebude možno hlasovat o návrhu na přerušení nebo odročení ve smyslu jednacího řádu, tak uplyne lhůta tak a bude Sněmovna o tom rozhodovat ve chvíli, kdy na to přijde řada. Tedy předpokládám zítra ráno nebo zítra odpoledne, podle toho, jak se předsedající v tu chvíli rozhodne.
Takže nicméně návrhu pana poslance Václavka jsem rozuměl tak, že Sněmovna by mohla prodloužit lhůtu o hlasování po 19. hodině. (Plénum protestuje.) Rozuměl jsem vám správně? Rozuměl. Takže se pokusím vás svolat.
Odhlásil jsem vás a poprosím o novou registraci. Za sebe vám sděluji, že to bude hlasování pouze v rámci tohoto zákona, že nebude započat další bod, a nezneužiji případně vašeho rozhodnutí k tomu, abych nemístně prodlužoval schůzi do 21. hodiny.
V tuto chvíli, dámy a pánové, se táži, kdo souhlasí s tím, aby Sněmovna hlasovala o zákonu i po 19. hodině.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 25. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko "ano". Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.
Hlasování skončilo. Hlasovalo 107 poslanců. Pro bylo 36, proti 31, takže tento návrh nebyl přijat.
Budeme pokračovat tak, jak jsem naznačil v té druhé variantě. Proběhne obecná rozprava, pak otevřu podrobnou rozpravu. V podrobné rozpravě vystoupí také ten, kdo bude chtít, a potom přeruším projednávání tohoto bodu s tím, že někdy, až to bude možné, Sněmovna hlasováním rozhodne o návrhu na odročení o sedm dnů podle návrhu pana poslance Václavka.
V tuto chvíli bude hovořit paní poslankyně Páralová. Připraví se pan poslanec Jičínský, posléze pan poslanec Titz.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, tiskem 672 jsme předložili Sněmovně ke schválení návrh zákona o odškodnění některých obětí okupace z roku 1968. Dosavadní průběh projednávání tohoto návrhu, stejně jako předcházejícího tisku 475, svědčí o uznání potřebnosti této právní úpravy, principiálním souhlasu ze strany většiny poslaneckých klubů. Současně však byla vznesena řada připomínek.
Snažila jsem se přihlédnout ke všem podstatným námitkám, a proto předkládám poměrně rozsáhlé legislativní zásahy do původního znění návrhu. Tyto pozměňovací návrhy vám byly rozdány na lavice.
Předkladatelé se především znovu zabývali řešením námitek připomínajících nejen dřívější zvláštní právní předpisy, za jejichž aplikace mohlo být, i když poměrně výjimečně, nějaké odškodnění poskytnuto, ale zabývali se i jinými možnostmi plnění, například na základě pravomocného rozsudku v rámci pojistné smlouvy apod. Proto celou tuto problematiku navrhuji řešit zcela novým způsobem.
Zásah je proveden změnou paragrafu 4. Doplněný třetí odstavec tohoto paragrafu obsahuje pravidlo o započtení všech dosud poskytnutých plnění proti jednorázové peněžní částce. Jednorázová peněžní částka se tedy bude snižovat nejen o částky případného odškodnění.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, prosím o klid. Paní poslankyni Páralové se samozřejmě omlouvám, že vstupuji do jejího vystoupení. Těm, kteří mají o tuto problematiku jenom okrajově zájem, sděluji, že dnes se již hlasovat nebude. Takže pokud mají neodkladné hovory, nechť se jim věnují někde v kuloárech nebo ve svých kancelářích.
Prosím ještě jednou o klid. Prosím, pokračujte.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji, pane místopředsedo.
Jednorázová peněžní částka se tedy bude snižovat nejen o částky případného odškodnění poskytnutého například na základě smluvního režimu mezi Československem a okupačními státy, ale i jakákoliv plnění, která byla v době před poskytnutím částky vyplacena.
Většina ostatních změn představuje legislativní zásahy, které právní úpravu upřesňují, případně odstraňují některé nedostatky. To se týká například procesní úpravy přezkumného řízení.
Chtěla bych se také vyjádřit alespoň k některým námitkám, které jsou obsahem materiálů vypracovaných patrně Českou správou sociálního zabezpečení a které se objevily ve Sněmovně a na které pravděpodobně naráží pan poslanec Turek. Kromě některých důvodných připomínek, které se týkají vlastně jen legislativně technických otázek, a k těmto připomínkám jsem rovněž přihlédla ve svých pozměňovacích návrzích, obsahují zmíněné materiály účelovou a zavádějící argumentaci. Konkrétně se jedná o hodnotu nároku a dále o procesní realizaci včetně stanovení pravomoci a příslušnosti a dokazování.
Dovolím si také připomenout zvláštní charakter této právní úpravy, který vyplývá nejen z vysoce specifických a svou povahou nevratných škodních následků, ale také z určité izolovanosti této právní úpravy. Musíme si uvědomit, že fakticky všechny předpisy o poskytnutí jednorázových peněžních částek jak účastníkům národního boje za osvobození, tak i osobám poškozeným v době komunistické totality jsou úzce spjaty se základními rehabilitačními a restitučními normami, které se týkají druhého a třetího odboje. Důsledkem je možnost poměrně rozsáhlé kumulace nároků, takže jednorázové peněžní částky jsou vlastně dalším plněním, které je poskytnuto k základním nárokům ve sféře důchodového pojištění občanskoprávního i pracovněprávního odškodnění apod. V případě tisku 672 nepřichází nic podobného v úvahu. Jedná se o jednorázové plnění nejen z hlediska úkonu výplaty, ale i z pohledu izolovanosti ve vztahu k jiným předpisům rehabilitační a restituční povahy a nemožnosti jakékoliv kumulace nároku.
Musím odmítnout účelovou a zavádějící argumentaci ve věci určení správního orgánu, kterému má být svěřena rozhodovací činnost. Podobná argumentace ze strany České správy sociálního zabezpečení se v obdobných případech stává již poněkud únavným folklorem. Lze jistě pochopit, že žádný správní orgán nemá radost, padne-li volba na něj.
Z hlediska řízení jde o analogickou úpravu jako v předchozích předpisech o nároku na jednorázové peněžní částky.
***