(18.10 hodin)
(pokračuje Kavalírová)
Ač byl komunismus zákonem prohlášen za zločinný již v roce 1993, nebyl postaven mimo zákon, to znamená, šlo o nedokonalý zákon. Tak se naše legislativa jednou provždy nevypořádala s tímto zlem. Ono bují a jako rakovinný nádor prorůstá do struktury této země, do všech odvětví a také do našeho školství. A tam je to nebezpečné, neboť nepoučená nebo záměrně zkresleně poučovaná mládež může budoucnost, tedy také budoucnost vaši - všichni přítomní to jistě chápou - může značně ovlivnit.
Materialismus byl alfou a omegou bývalého režimu a stává se alfou a omegou naší přítomnosti. Nedávné vystoupení předsedy KSČM zde na půdě Parlamentu v symbolický den 17. listopadu bylo bolestným překvapením nejenom pro bývalé politické vězně, ale pro všechny demokraticky smýšlející občany této země. K tomu konfederace vydala výzvu a stanovisko, které vám mohu nabídnout.
Dovolte mi, abych z této výzvy citovala poslední odstavec: "Komunistickou ideologii a vizi zářných socialistických zítřků jsme poznali dokonale na své kůži a mnozí z našich kamarádů i na svých životech. Při jejich památce vás, drazí spoluobčané, prosíme, abyste se nesmiřovali s úděsnou minulostí komunistické éry u nás a ve světě. Znamenalo by to smířit se a souhlasit se zlem. Jedině ráznou změnou smýšlení se můžeme zbavit staré spoluodpovědnosti za minulé přehmaty a mnohdy i za vlastní zbabělost a vyhnout se podobné hrozivé situaci v současnosti a budoucnosti. Lepší život nás a hlavně našich dětí a vnoučat za to stojí. Je to naše výzva i náš odkaz." Končí citát.
Než zakončím dnešní svoje vystoupení, ráda bych řekla toto: Po patnáct let se bráníme zklamání nad vývojem u nás, neboť jsme v sobě pěstovali jiné představy a jiné naděje. Přitom ale uznáváme a oceňujeme úsilí o klady, které jsou viditelné. Neztrácíme víru, že se jednou do této naší milované vlasti vrátí skutečná demokracie i vaší zásluhou.
K tomu vám přeji jménem muklovské rodiny pevné zdraví a do nastávajících vánočních a novoročních dnů hodně pohody a hodně lásky.
Děkuji za pozornost. (Dlouhotrvající aplaus ve sněmovně i na galerii hostů.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Paní předsedkyně, velmi vám děkuji i za své kolegy v této síni sněmovní za vaše vystoupení.
Protože jsme v řádném bodu řádného programu řádné schůze, musím nyní přikročit k praktickému bodu, a tedy k otevření všeobecné rozpravy k této zprávě Konfederace politických vězňů. Nemám žádnou písemnou přihlášku, ale jako první má slovo pan předseda.
Poslanec Miroslav Kalousek: Paní předsedkyně, paní předsedající, kolegyně a kolegové, neodvažuji se jakýmkoliv způsobem doplnit tuto zprávu a tuto výzvu. Pouze mi dovolte, abych v rámci rozpravy přednesl návrh usnesení:
Poslanecká sněmovna
1. bere na vědomí zprávu Konfederace politických vězňů za 15 let její činnosti;
2. vyslovuje Konfederaci politických vězňů poděkování za mimořádný přínos k rozvoji demokracie v České republice po roce 1989.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Určitě to je návrh usnesení, které bylo předneseno teď v rámci všeobecné rozpravy. Všichni jsme je slyšeli a budeme akceptovat to, že je nebudete muset přednášet znovu v rozpravě podrobné.
Nyní se o slovo hlásí předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dámy a pánové, vážení kolegové, dovolte mi, abych také přivítal paní Kavalírovou jako představitelku Konfederace politických vězňů tady v Poslanecké sněmovně. Jen bych si dovolil malý komentář k tomu, co zde bylo z jejích úst řečeno.
Rozumím tomu, když v našich moderních dějinách ve 20. století v průběhu německé okupace byli Češi a obyvatelé této země zabíjeni a vražděni německými okupanty. Pamatuji se, jak v roce 1968 došlo k tomu, že to byly sovětské tanky a intervence, okupace, která způsobila, že tady padli lidé v této zemi. Ale přiznám se vám, že to, co je pro mne tím nejtěžším, je vědomí, že třeba už rok po tom roce 1968 to byly české obrněné transportéry a byli to Češi sami, kteří způsobili, že tu byli další padlí. A to, co mi připadá, že je ten nejtěžší otazník nad našimi moderními dějinami, je právě to, že jsme to byli my sami, kdo způsobovali, že tady lidé trpěli, byli mučeni a pronásledováni.
Zdá se mi, že to je jedna z nejtěžších otázek, které nám dávají naše moderní dějiny. A rozumím tomu tak, že političtí vězňové jsou ti, kteří nám právě tu nejtěžší a nejnepříjemnější otázku našich moderních dějin vytrvale připomínají. Velice si cením toho, že nám ji takto pořád znovu kladou, s tím, abychom na tyto okolnosti našich dějin nezapomněli. Abychom nezapomněli na to, kdy my sami mezi sebou jsme se dělili na katy a na oběti.
Připadá mi, že to je důležité pro to, co kdysi řekl tady v Praze už zesnulý Ernest Gellner. Řekl, že pokud si v této zemi nebudeme klást nepříjemné otázky, tak budeme nicotní a nudní v Evropě. Nebudeme schopni říct nic zajímavého o svých dějinách, o sobě samých. Proto jsem přesvědčen, že přítomnost těch, kteří tyto těžké otázky zvedají, je pro tuto zemi nesmírně cenná.
A jsem rád, že jsme dnes mohli slyšet vaše vystoupení tady ve Sněmovně. A přál bych si, abyste z těch sil, které vám zbývají, tady tyto otázky nám stále kladli. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane předsedo. Zeptám se, zda někdo v tuto chvíli chce ještě vystoupit v rámci všeobecné rozpravy. Taková přihláška zde není a já všeobecnou rozpravu končím.
V podrobné rozpravě, přestože jsem předtím říkala, že není potřeba usnesení znovu číst, myslím, že to bude vhodné, a poprosím pana zpravodaje, aby ještě jednou toto usnesení přečetl.
Poslanec Miroslav Kalousek: Já se omlouvám, že jsem se ukvapil. V podrobné rozpravě dovolte, abych přednesl návrh usnesení:
Poslanecká sněmovna
1. bere na vědomí zprávu Konfederace politických vězňů za 15 let její činnosti;
2. vyslovuje Konfederaci politických vězňů poděkování za mimořádný přínos k rozvoji demokracie v České republice po roce 1989.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji za návrh tohoto usnesení. Zeptám se, zda ještě někdo další v podrobné rozpravě má nějaký návrh. Není tomu tak, končím podrobnou rozpravu.
Můžeme tedy přistoupit k hlasování o návrhu usnesení, tak jak nám bylo před malou chvílí přečteno.
***