(9.40 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Já na rozdíl od vlády si nemyslím, že je zcela nadbytečné doplňovat takovýto paragraf, protože tak jak navrhovatelé koncipují tuto občanskoprávní odpovědnost, tak se určitým způsobem odlišují od obecného vymezení občanskoprávní odpovědnosti.
Nově navrhovaný § 421b je konstituován jako kolektivní odpovědnost s relativně výraznými liberačními důvody. S čím však já osobně mám problém a jako zpravodaj na to poukazuji, je to, že v tomto paragrafu jsou uvedeny neurčité právní pojmy, které v případě aplikace mohou způsobit nemalé problémy. Přímo budu citovat ze stanoviska vlády, která poukazuje na to, že určitým problémem může být terminus technicus "neovladatelné zvíře" či termín "zvláštní vlastnosti, které mají svůj původ v povaze zvířete". Já osobně se domnívám, že toto opravdu může být problém, protože naše judikatura ani jiný právní předpis tyto termíny v tuto chvíli nedefinují.
Stejně tak může být problémem, kdo vlastně je odpovědný za takovouto škodu, zda vlastník zvířete, nebo ten, kdo ono neovladatelné zvíře v určitou chvíli drží. Myslím si, že by mělo být upřesněno, zda se jedná o alternativní odpovědnost, či odpovědnost za škodu v rovině solidární, to znamená - odpovídají oba rovným dílem. Je faktem, že toto v zákoně řešeno není, a tudíž lze předpokládat, že v důsledku situace, kdy držitel zvířete nebude totožný s vlastníkem zvířete a kdy ve chvíli, kdy držitel zvířete se zvířetem bude realizovat nějakou akci a v tu chvíli zvíře zaútočí, lze předpokládat, že vznikne problém, kdo tedy vlastně za škodu je odpovědný. Prosím, pokud sněmovní tisk postoupí, budeme se muset touto otázkou zabývat.
Nyní ke druhé části, k trestnímu zákonu. Já osobně mám největší problém s tím, jak je zde nově definován teoretickoprávní institut živého nástroje. Všichni, co máme nějaké zkušenosti s teorií trestního práva, víme, že několik desítek let, tradičně od dob Rakousko-Uherska, je na našem území institut živého nástroje definován jako určitá osoba nebo subjekt, skrze něž někdo páchá trestnou činnost. Opakuji - osoba nebo subjekt, skrze něž někdo jiný páchá trestnou činnost, a to například tím, že tato dotyčná osoba není trestně odpovědná pro nezletilost, nebo je pod vlivem určité látky atd. Prosím, potřetí opakuji - živý nástroj v našem právním pojetí je osoba nebo subjekt.
V předloženém tisku my ovšem definujeme živý nástroj zcela odlišným způsobem. My zde říkáme, že živým nástrojem je osoba, zvíře nebo též jiný živý organismus. To znamená, v zásadě i rostlina, pokud chápu správně definici živého organismu. Jsou-li zde nějací biologové, nechť mi vysvětlí, zda rostlina je, nebo není živým nástrojem. Pak se ptám - pokud utrhnu větev ze stromu a touto větví někoho napadnu a zavraždím, konám tak skrze živý nástroj? To je otázka na navrhovatele, jestli utržená větev ze stromu je živým nástrojem, či není. Říkám to nerad, dámy a pánové, ale při extenzivním výkladu navrhovaného paragrafu i větev utržená ze stromu bude živým nástrojem. Možná že by se soud shodl na tom, že je to pouze část živého nástroje, a pak tedy květináč s rostlinou, kde bude celý kořenový bal, který použije manželka na svého manžela, a tímto ho usmrtí, bude živým nástrojem. (Potlesk zprava.)
Já myslím, že by si s tím náš Nejvyšší soud poradil, protože si poradí i s jinými výdobytky našeho legislativního procesu. Tolik můj pohled na živý nástroj.
Já se opravdu nebráním tomu, abychom se na otázku živého nástroje podívali, ale říkám, je to tradiční teoretickoprávní institut, diskutujme o jeho podobě v rámci případné rekodifikace trestního práva, nechť k tomu pohovoří naši přední právní teoretici, a pokud dojdeme k závěru, že současná podoba je přežilá, klidně to změňme, ale opravdu prosím - ne skrze dílčí poslanecké novely, kdy nejsme schopni domyslet veškeré důsledky takovéto drobné nenápadné změny.
Dále zde bylo zmíněno, že doplňujeme nový § 185b, nedovolený výcvik psa. Já zde zopakuji to, co říká vláda, abych byl jako zpravodaj nepodjatý. Vláda říká, že toto ustanovení je nadbytečné. Já s tím plně souhlasím, protože současná legislativa umožňuje, pokud někdo bude nedovoleně cvičit psa, toto ustanovení vykládat a subsumovat pod paragraf trýznění, resp. pod paragraf týrání zvířat, neboť se jedná o trýznivý způsob. V situaci, kdy judikatura jasně říká, že zde je týrání zvířat, kdy tento paragraf je dostatečný pro postih tohoto jednání, pak si myslím, že není třeba zavádět novou skutkovou podstatu.
Já však mám určité problémy s druhou částí tohoto paragrafu, kde je víceméně postaven liberační důvod, a to takový, že kdo se dopustí takovéhoto protiprávního jednání, tak není trestný, pokud provádí výcvik služebního psa. Opět říkám - mám trochu obavu, zda navrhovatelé domysleli veškeré důsledky, protože pokud někdo bude trýznivým způsobem cvičit psa, byť se bude jednat o výcvik služebního psa, pak za určitých okolností by mohl být právě liberován a nemusel by být trestán, resp. mám obavu, že by liberační důvod měl být definován restriktivněji, než jak je navržen v předložené úpravě. Mám obavu, že by tak mohli být vyviněni i ti, kteří například, jak jsem řekl, při cvičení služebních psů užívají neoprávněných metod, činí tak protiprávně, ale protiprávní jednání je obecně v tomto případě vyviněno, pokud se to vztahuje na služebního psa. Tam je to podle mého názoru příliš široké. I s tímto paragrafem mám určité problémy a poukazuji na případné nechtěné důsledky, které při aplikaci mohou nastat.
Na závěr se chci podívat na tu část novely, která konstatuje, že pokud někdo při spáchání závažného trestného činu - mám na mysli vraždy nebo ublížení na zdraví - užije zvíře, a to tak, že skrze toto ovládané zvíře spáchá trestný čin, tak by vždy na tuto okolnost mělo být pohlíženo jako na okolnost přitěžující. Dámy a pánové, s tím já mám velký problém. Možná to každý cítíme jinak, ale já osobně si myslím, že pokud někdo při spáchání závažného trestného činu vraždy nebo ublížení na zdraví použije zvíře, tak a priori nelze říci, že se jedná o kvalifikovanou závažnější formu provedení. Ať mi navrhovatelé vysvětlí, jaký je rozdíl v tom, když někdo vezme kudlu, pětkrát někoho píchne a usmrtí jej, a někdo pustí na někoho psa, který jedním kousnutím například do krku toho člověka také usmrtí. Podle mého názoru se přece jedná o velmi závažnou trestnou činnost, ale já bych si nedovolil říci, že když na někoho poštvu psa, jedná se o závažnější trestnou činnost, než když někoho napadnu se zbraní v ruce a když například někoho usmrtím bodnou zbraní. To přece nelze takto konstatovat.
Pokud na mě někdo poštve psa, ten mě výrazně potrhá, já budu postupně umírat, to znamená, že to bude opravdu, jak říkají trestní praktici, krvák, a to se všemi okolnostmi a s trýzněním pro oběť, pak přece je možné užít dnešní platnou právní úpravu, která jasně říká, že přitěžující okolností je, pokud někdo provede takovýto trestný čin zvláště surovým nebo trýznivým způsobem. To je přece dostatečná úprava, která umožní, pokud na někoho poštvu psa, ten mě bude tři hodiny kousat a já pak budu tři hodiny umírat, tak takováto úprava, že je to zaviněno zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, bude na pachatele, který to udělá, použita, a ten bude odsouzen za trestný čin vraždy při kvalifikované skutkové okolnosti. To znamená, že bude užita kvalifikovaná skutková okolnost, § 219 odst. 2 a 3, a bude uložen vyšší trest, než je trest za "běžnou vraždu".
Dámy a pánové, já jsem se pokusil tuto relativně právně složitou materii trošku osvětlit a nastínit. Závěrem, když dovolíte, bych chtěl z pozice zpravodaje říci, že jsem se snažil prokázat, že se jedná o soubor drobných úprav občanského zákoníku a trestního zákona, které na první pohled mohou jít dobrým směrem. Myšlenka a úmysl byly možná v pořádku, ale v případě, že tyto návrhy prosadíme, pak konstatuji v souladu s vládou dvojí.
***