(11.00 hodin)
(pokračuje Bureš)
Tedy zdůrazňuji, že jsem se přidal k těm, kteří stav našeho konkursního práva a jeho praktickou aplikaci považují za neúnosnou a souhlasí s tím, že je potřeba i po dobu, která nebude dlouhá, přijít s určitou akcí. Ta akce spočívá jasně v tom, že konkurs musí být daleko více pod kontrolou těch, o něž v konkursním řízení jde, tedy pod kontrolou věřitelů. Logicky se to musí jevit - a v tom má pan místopředseda Filip pravdu - jako přesun na druhou stranu. Mají-li být skutečně práva věřitelů posílena a nemá-li to být jenom prázdný pokus, tak to tak musí obsahově skutečně být. Není to v žádném směru, a to bych zdůraznil, trend budoucí úpravy úpadkového práva. Ta budoucí úprava je založena na zcela jiných východiscích. Jejím základním východiskem je prevence a motivace, motivace úpadce, aby sám hledal řešení své situace, ve které se ocitl, ve stadiu, kdy je možné ještě zvolit různé způsoby řešení počínaje reorganizací a konče likvidačním typem úpadku. Dokončit ve stávající koncepci v přechodném období touto novelizací stávající úpravu je možné a je to možné jediným směrem, a to je posílením práv věřitelů.
Vzájemná vazba této úpravy na procesní úpravu v občanském soudním řádu je také nevyhovující. Já jsem ten poslední, kdo by se měl hlásit k tomu, jelikož civilní proces je mým zásadním odborným zaměřením, že procesní předpisy konkursního práva tento prostor opouštějí. Ale ono to jinak nejde. Občanský soudní řád je svou povahou předpisem, který řeší proceduru ve vztahu mezi dvěma stranami, zatímco v konkursu jde o mnohostranný vztah, mnohovrstevnatý, a mnohé postupy, mnohé instituty a mnohá pravidla nevyhovují. Takže dokonce jsem si jist, že budoucí úprava zcela opustí oporu v občanském soudním řádu a zvolí svébytnou úpravu procedurálních postupů, která těmto pravidlům a nárokům bude vyhovovat.
Tedy chci říci na závěr, a myslím, že to logicky vyplynulo z toho, co jsem už řekl, že text, který schválil rozpočtový výbor a hospodářský výbor, je textem, na kterém jsem nalezl shodu s předkladateli. Jsem přesvědčen, že ústavněprávní výbor poctivě tuto předlohu posuzoval. Některé jeho pozměňovací návrhy diskusi zasluhují. Naproti tomu jsem připraven doložit, že jiné pozměňovací návrhy ve své podstatě omezují tu zásadní snahu o akci ve smyslu posílení práv věřitelů a o jasný signál, že po tu dobu, po kterou bude stávající úprava ještě používána, musí být to základní směřování konkursu pod kontrolou věřitelů.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu ministru Burešovi. Pak prosím pana poslance Pospíšila, který se hlásil jako další. Připraví se pan poslanec Koudelka do obecné rozpravy.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych se stručně vyjádřil ke stavu projednávaného sněmovního tisku. Já budu ve svém vyjádření relativně stručný a zaměřím se pouze na jednu oblast, to je usnesení ústavněprávního výboru, ve kterém jsme přijali některé změny ve vztahu k původnímu tisku. Na první pohled se jedná o změny marginální, ale svým obsahem a dopadem tyto změny velmi výrazně posouvají smysl celého návrhu. Proto na ně chci ještě jednou upozornit a chci vás poprosit, abyste ještě jednou zvážili, nakolik tyto změny, o kterých zde hovořila paní doktorka Dundáčková a též pan ministr, nakolik jsou hodny podpory.
Chci obecně nejprve říci, že je samozřejmě otázkou filozofického pohledu na konkursní právo, v jakém postavení má být správce, zda to má být nezávislý útvar, jak zde říkal pan místopředseda Sněmovny, či zda to má být ten, jehož povinností - nejen privilegiem, ale povinností - je rychle a efektivně vydobýt peníze pro věřitele. Já říkám, dámy a pánové, podle mě je ta role písmenko "b", to znamená, má to být ten, kdo rychle a efektivně vydobude peníze pro věřitele. Nezávislým subjektem v celém procesu je soudce, který svými zásahy a korektivy v zásadě dohlíží na to, aby celý proces nešel mimo právo a aby byly zachovány veškeré právní náležitosti. Proto chci říci, dámy a pánové, že mám osobní problém s tou částí usnesení ústavněprávního výboru, kde dochází ke změně jmenování správce konkursní podstaty, a to jak ono první jmenování ve chvíli, kdy ještě nejsou utvořeny věřitelské orgány, tak v průběhu samotného konkursu.
Co k tomu říci? Obecně je možné konstatovat, že ústavněprávní výbor víceméně ruší poslanecký návrh a zachovává status quo. U prvního jmenování správce konkursní podstaty ve chvíli, kdy je prohlašován konkurs, víceméně chce ústavněprávní výbor zachovat současný stav, kdy sám soudce jako jedna fyzická osoba vybírá správce konkursní podstaty. Myslím si, dámy a pánové, že všichni jsme informováni z tisku o problémech, které jsou na poli českého konkursního práva. Všichni víme, jak takováto úprava může být v praxi zneužita. Všichni víme o případech, kdy takováto úprava zneužita byla, kdy zkrátka a dobře vznikaly různé vztahy, spletiva vztahů, mezi soudci a správci konkursních podstat a kdy takovéto spojení, které vzniklo právě pouze mezi dvěma osobami, potom bylo ku škodě samotných věřitelů. Proto si myslím, dámy a pánové, že je velmi legitimní návrh předkladatelů rozšířit okruh těch, kteří vybírají prvního správce. Myslím si, že je velmi správné zachovat původní návrh, kdy správce je vybrán senátem soudu, nikoli jednou fyzickou osobou. Přece ten náš návrh, mohu-li si dovolit též mluvit coby předkladatel, snižuje nebezpečí korupce, snižuje nebezpečí, že jedna fyzická osoba vybere správce, se kterým má nějaké jiné než právní vztahy.
Takže já vás prosím, zvažte, zda chceme zachovat současný stav, který objektivně je sporný, nebo zda chceme rozšířit kontrolu a více ztransparentnit výběr prvního správce konkursní podstaty. A já vám říkám, pokud to bude vybírat více lidí, to znamená senát, pak výběr určitě bude transparentnější. Tolik má první připomínka k jednomu ustanovení usnesení ústavně právního výboru.
Stejně tak mám výrazné pochybnosti o tom ustanovení usnesení ústavněprávního výboru, kdy se víceméně vrací původní stav změny správce konkursní podstaty během samotného konkursního řízení. Ústavněprávní výbor víceméně podporuje současný stav, který výrazně omezuje možnost věřitelů zasahovat do pozice správce konkursní podstaty, do pozice a možnosti odvolat správce konkursní podstaty a navrhnout jiného. A zde já uznávám, že se dostáváme k meritu věci, jaké je postavení správce konkursní podstaty. Já opět říkám - je to člověk, který má chránit zájmy věřitelů, je to člověk, který má jedinou povinnost - rychle a efektivně splnit povinnosti a úkoly, které vedou k tomu, že věřitelé získají své peníze. Proto si myslím, že původní návrh nás předkladatelů, aby výbor věřitelů mohl odvolávat a zasahovat do výběru nového správce, byl správný, a to nejen ideologicky nebo ideově, ale podle mého názoru i morálně. Protože kdo jiný by měl mít výrazný podíl na výběru toho, kdo nakládá s jeho prostředky nebo kdo má jeho prostředky umožnit získat? Přece ten, kdo je věřitelem.
Proto vás, dámy a pánové, prosím, zamysleme se nad tím, jak vybírat správce, a prosím, zauvažujte o původní alternativě, která podle mě je nejen právní čistší, ale hlavně morálnější, správnější a omezuje možnosti koruptivního jednání.
Já tyto věci říkám z toho důvodu, že si dovolím v podrobné rozpravě předložit několik pozměňovacích návrhů, které víceméně zachovávají filozofii původně předloženého tisku, ale v zásadě některé věci, které v ústavněprávním výboru byly sporné, uvádějí do kompromisnější podoby a umožňují tak těm, kteří se nechtějí ztotožnit s původní podobou námi předloženého tisku, hlasovat pro kompromisnější verzi, která např. vychází z hraničních úprav, anebo vychází z toho, že chceme za každou cenu najít shodu, ale ne za cenu toho, že poškodíme pozici věřitelů a zrušíme filozofii celého návrhu.
***