(18.50 hodin)
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedkyně - řídící schůze, vážení kolegové a kolegyně, myslím, že by nebylo dobře, kdyby tato problematika lidí, kteří utrpěli během 20 let okupace této země sovětskými vojsky, byla předmětem nedůstojných politických tahanic, ale zároveň bychom neměli znevažovat to, co tu paní poslankyně Gruntová uvedla jako poměrně seriózní analýzu faktického stavu. Jestliže se někdo stal obětí důsledků sovětské okupace a nebyl za těch 20 let podle předpisů tehdy platných odškodněn, nechť je mu toto odškodnění samozřejmě přiznáno. Ale musí tady být respektována rovná pravidla, která tu byla během těch 20 let. Jestliže někdo byl obětí dopravní nehody, tak podle mého soudu nemůže být rozlišení, jestli viníkem té nehody byl sovětský transportér, anebo vozidlo nějakého subjektu Československé republiky.
Já jsem do roku 1977, než jsem byl pro podpis Charty vyhozen, pracoval v pojišťovně a tam bylo zvláštní oddělení, které se zabývalo důsledky škod způsobených sovětskými vojsky. Čili tyto momenty, o kterých paní kolegyně Gruntová hovořila, nemůžeme pomíjet. Prostě v tomto směru nemůže být rozličný právní nárok na důsledky nějaké nehody nebo nějakého skutku v závislosti na tom, kdo ho způsobil.
Takže jen prosím, abychom v těchto věcech postupovali skutečně věcně a abychom nedávali podnět k tomu, aby to, co bylo lidskými tragédiemi, po x letech bylo zneužíváno k politickým účelům. Prostě nechť se stane po právu ve smyslu rovného práva, každému podle rovných kritérií, a takto to prosím posuzujme.
V tomto směru nesouhlasím s kolegou Šulákem, který po mém soudu seriózní stanovisko kolegyně Gruntové nepřiměřeně znevážil.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Pan poslanec Zdeněk Jičínský byl zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy. Já se ptám, zda se hlásí někdo další. Nikoho nevidím, obecnou rozpravu končím. Ptám se paní místopředsedkyně jako zástupkyně navrhovatelů, zda chce vystoupit se svým závěrečným slovem, a poté pana zpravodaje. Prosím, paní místopředsedkyně, máte slovo.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Já bych, vážené kolegyně a kolegové, se pokusila jen stručně se vyjádřit k rozpravě, kterou jsme právě absolvovali. Nejprve mi dovolte, abych poděkovala těm, kteří v ní vystoupili. Chci poděkovat panu zpravodaji jako prvnímu, panu poslanci Václavkovi, za slova, která zde z pozice zpravodaje řekl. Vážím si jeho připomínek, myslím, že jsou to připomínky, se kterými lze v průběhu druhého čtení se vyrovnat, ať se jedná o připomínku možné duplicity výplat těchto typů odškodnění, určitě jsme na to mysleli v tomto přepracovaném návrhu a nebráníme se tomu, při projednávání upravit paragrafy tak, aby tato duplicita byla odstraněna. Vážím si také jeho druhé připomínky, kterou bylo to, že toto období nezanechalo pouze mrtvé, pouze zraněné, pouze znásilněné. Zanechalo také možná miliony lidí, kteří byli propuštěni z práce, kteří museli odejít ze škol anebo se na školy ani nedostali, protože jim studium bylo odepřeno. Děkuji mu i za tuto připomínku, abychom pochopili, jaký rozsah okupace naší země skutečně měla.
Samozřejmě vnímám i jeho připomínku, která se týká možného finančního dopadu. Respektuji to, že my jsme vyjádřili náš odhad, který je zhruba ve výši 600 mil. Kč, a pan zpravodaj Václavek se domnívá, že to může být částka jiná. Já jsem ve svém úvodním slově řekla, že vzhledem k tomu, že nejsme schopni popsat všechny případy, ke kterým došlo, učinili jsme pouze rámcový odhad. Proč nejsme schopni, to zde bylo také diskutováno, udělat naprosto přesný výčet těch, kteří byli poškozeni. Možná zde jsou důvody, které ne dost dobře akcentovány byly. Domnívám se, že si snad všichni umíme představit, že v okupované zemi je velmi obtížné k vládě, která je vládou okupantskou, se jít dovolávat svých občanských práv. Všichni víme, jaká rizika s tím byla spojena, a tudíž si musíme být vědomi toho, že ne všichni mohli anebo chtěli riskovat to, že se budou vystavovat další perzekuci, tentokrát ne přímo od okupantských vojsk, ale od okupantské vlády. Tím chci říci, že samozřejmě respektuji tento názor pana zpravodaje v tom, že ta částka může být jiná, než jakou jsme my uvedli.
Děkuji paní kolegyni Mallotové, paní kolegyni Dostálové a paní kolegyni Páralové, které, každá z jiného aspektu, se podívaly na problém zákona, který předkládáme. Děkuji také panu poslanci Kavanovi, a udělala jsem si poznámku k jeho slovům a chci ho ujistit tak jako všechny další, kteří vystupovali potom, že Občanská demokratická strana v žádném případě z této nešťastné etapy našich dějin nechce dělat kauzu, kterou by si připisovala sama sobě. Já jsem ve svém úvodním slově, a prosím, potvrďte si to možná ze stenozáznamu, i moji kolegové při minulém projednávání, se dovolávala podpory všech vás v této Poslanecké sněmovně. Neakcentovala jsem to, že my jako navrhovatelé jsme z ODS a že to je pouze a jedině ODS, která má zájem na tomto vyrovnání. Všechny jsem vás žádala, abyste nás podpořili, všechny vás, kteří jste demokraty a cítíte závazek k našim občanům a cítíte také povinnost nějak se k naší minulosti postavit.
Tohle jsem potřebovala říci na vysvětlenou, protože bych byla velmi nerada, kdyby zde došlo k nepochopení.
Snad jsem z těch, kteří vystupovali, nezapomněla na nikoho. Chci v podstatě ještě panu poslanci Šulákovi říci to, co už jsem řekla panu poslanci Kavanovi. Samozřejmě všechno to, co říkám, činím prostřednictvím paní předsedající. Doufám, že mi tuto formální nezdvořilost odpustíte. Opravdu nemáme žádný zájem, a nevím, komu by to také v důsledku prospělo, kdyby na základě lidských neštěstí chtěl vytvářet nějaké politické body, nějaký svůj lepší politický obraz. Kdyby to prospělo krátkodobě, rozhodně by to neprospělo dlouhodobě. A každý, kdo je normální, si je této skutečnosti vědom a každý, kdo je normální, citlivý a poctivý člověk, tak také s takovýmto úmyslem v žádném případě nekalkuluje. To jsem vám chtěla říci na doplnění toho, co možná nebylo v mém úvodním slově.
Přemýšlela jsem o tom, jestli mám nějak komentovat slova paní poslankyně Gruntové. Myslím si, že to nemá cenu. Je to něco, co se vymyká mé schopnosti uvažovat nad tímto problémem. Byla by to naprosto zoufalá ztráta času, kdybych se já pokusila přesvědčit komunistickou poslankyni, že by měla mít stejný pohled na dobu okupace a stejný pohled na ty, kteří byli pozváni Komunistickou stranou Československa, na to neštěstí, které tito okupanti naší zemi způsobili. Tyto pohledy slučitelné nejsou, a já se tudíž o ně ani pokoušet nebudu.
Ještě jednou vás všechny, vážené kolegyně a kolegové, žádám o to, abyste podpořili tento návrh. Jsme připraveni v dalším průběhu projednávání jej vyladit tak, aby nedošlo k tomu, co v některých vašich vystoupeních znělo jako možná obava preferování některých obětí minulosti 20. století v České republice nad oběťmi jinými.
***