(11.00 hodin)
(pokračuje Křeček)
A to je věc, kterou musíme samozřejmě vyřešit. Dá se řešit různým způsobem a samozřejmě je pravdou, že tento pozměňovací návrh nic neřeší dlouhodobě. Ale začít (?) situaci dnes, pozítří, za měsíc, než bude vypracován zákon, který tyto věci vyřeší nějak definitivně.
Druhá myšlenka, kterou chci říci. Samozřejmě, že dnes nemáme k dispozici akciové společnosti, nemocnice, které zkrachovaly. Vždyť fungují týden, měsíc, půl roku. Ale nebylo odpovězeno na otázku pana kolegy Mládka, zda jste ochotni připustit, že tyto nemocnice zkrachují. A až zkrachují, co pak? Co se potom stane, až tedy zkrachují? Samozřejmě, dnes je situace dobrá, dnes nějak hospodaří i s dotacemi, dnes samozřejmě nemají žádné problémy, ale co bude za rok, za dva roky, za tři roky, až se kraje zbaví akcií? Až budou akcie ve volném prodeji? Co se pak stane s těmi nemocnicemi? Na to nikdo neodpověděl.
Třetí problém. Pražané mají své vlastní zkušenosti s privatizací zdravotnických zařízení, kde v malé privatizaci se privatizovala zařízení, ve kterých byla zdravotní střediska apod., a běžte se podívat do Italské, běžte se podívat do Hybernské ulice, běžte se podívat do Revoluční, co je tam dnes. Sedí tam soukromé firmy, jsou tam kanceláře, ale rozhodně tam nejsou lékaři. To je věc, které musíme nějakým způsobem zabránit. Tento zákon to neřeší, tento pozměňovací návrh, ale vytváří pro to čas a ten k řešení potřebujeme.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. To byl pan poslanec Křeček. Nyní s přednostním právem předseda klubu KSČM Pavel Kováčik a po něm řádně přihlášený pan kolega Bratský. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji, pane předsedající. Vážená vládo, kolegyně a kolegové, a také se mně chce říci vážení občané, protože ti se budou v noci na toto naše jednání dívat. Já bych se jim touto cestou, byť jsem nic nezpůsobil, chtěl omluvit, že ve třetím čtení zákona, který zdánlivě, ale pouze zdánlivě, jak to vypadá, neznamená nějaký těžký střet. Probíhá poslední dějství předvolební kampaně před krajskými a senátními volbami, nainscenované jakoby střet nějakých rádoby gigantů, že probíhá ve stylu silných slov, hysterie, že probíhá tak, že hlavní motiv, a tím není vítězství či nevítězství ve volbách, ale to, že někdo, a já si myslím, že všichni, kdo máme alespoň trošku rozumu v hlavě, chceme přece zachovat a dále rozvíjet zdravotní péči v této republice v zájmu našich občanů. Přiznám se, že KSČM chce, aby zdraví nebylo zbožím, aby se ve smyslu otázek, které tady položil pan předřečník poslanec Křeček, nemusel lékař ptát, když někoho dovezou do nemocnice ve špatném stavu, než na toho pacienta sáhne, kdo to zaplatí.
Vážení kolegové, vážené kolegyně, pojďme přestat hrát toto nechutné divadlo, pojďme přestat křičet na sebe vzájemně, pojďme přestat s těmi teatrálnostmi. Jsme teprve u bodu, který je daleko před polovinou toho všeho, co máme spolu tento týden projednat. Já vás ubezpečuji, že podle mých poznatků, které mám z jednání s občany, právě takováto atmosféra v Poslanecké sněmovně politiku, politiky, vládu, Parlament, prezidenta, Senát a všechny ostatní ústavní instituce velmi znehodnocují, a odnášíme to ne my jako politici, ale odnášejí to všichni občané této republiky.
Chtěl bych vyzvat všechny, kdo jsou ještě přihlášeni nebo se hodlají přihlásit do této nic neřešící rozpravy, aby velmi zvážili, jestli ještě vůbec mají co říci, nebo jestli se jenom chtějí předvést před národem, před mikrofonem, před kamerami, abychom už konečně šli hlasovat. Podotýkám, že právě proto jsem si dovolil takto vystoupit, že nekandiduji ani v krajských volbách, ani v senátních volbách. Děkuji za to, že vezmeme - věřím - zdravý rozum do hrsti a také za to, že jste mě v neobvyklém klidu a tichosti vyslechli.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegu Kováčikovi. Ještě před kolegou Bratským s faktickou připomínkou Robert Kopecký. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Robert Kopecký: Pane předsedající, dámy a pánové, já jsem si tady vyslechl pana kolegu Tlustého a musím říci, že mě některé věci opravdu zarazily. Chtěl bych říci, aby si dobře vzpomněl na dobu od roku 1996/1998, kolik přednostů okresních úřadů dosadila ODS. Jenom v severních Čechách bylo osm z deseti přednostů, které navrhla ODS, a deset ředitelů školských úřadů.
Poslední věc. Jestliže tady někdo bez důkazů naznačuje, že by snad někdo ze sociálních demokratů mohl dávat tabulku na dveře nemocnice nebo někam - zavřeno, tak si na jeho adresu dovolím citovat svého oblíbeného politika Miloše Zemana. Je to z lékařské oblasti. Doporučuji mu, aby vyhledal malebnou pražskou čtvrť se jménem Bohnice a nechal se hospitalizovat do konce volebního období. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl kolega Kopecký. Nyní s řádnou přihláškou, i když z místa, tedy bez přednosti, pan poslanec Bratský. Po něm se připraví pan kolega Bílý.
Poslanec Petr Bratský: Dobrý den, pane předsedající. Já si jenom dovolím přečíst jednu esemesku, která mi během debaty přišla, když stále byly přednosti. Říkal jsem si, aspoň se podívám, co mi chodí, normálně mobil nesleduji. "V Revoluční zůstali lékaři, jsou soukromí, vynikající péče, žádné placení, žádné čekání, ordinuje se do sedmi a dle dohody i déle. Vlastní zkušenost." Je to jeden z občanů, který mi to zaslal. Zřejmě sleduje naši diskusi.
Systém řízení nemocnic, vážené kolegyně, vážení kolegové, je samozřejmě také i o lékařské péči, ale především je to bohužel o praní prádla, dále je to o jídelnách pro nemocné a rozdělování dietních jídel a dalších a podobných podružných věcech, které většinou méně zajímají veřejnost, ale zajímá to vždy rodiny, jejichž nemocní v nemocnicích jsou. Vůbec se nemusíme bavit o jednotlivých ordinacích a soukromých ordinacích, i když i zde je zázrakem, že někteří z lékařů přežili všechny doby. Někteří z nich dokonce nejedou, jak se říká, ani na zdravotní pojišťovny, a přesto mnozí z nás k nim rádi chodíme, ať už je to zubař, očař, a samozřejmě jsou to obory, které jsou tzv. lukrativnější. Ale říkám, mnozí z nich ani nejedou na tzv. zdravotní pojišťovny. Přesto do toho šli, přesto přežili a zůstávají dál. Čili o ordinacích to ale není. Dokonce to není ani o poliklinikách. I tam je základní lékařská péče.
Diskuse o nemocnicí je o tom, že stát, když je předal na kraje, byly zadlužené. Čili bankrot, kterým dnes někdo vyhrožoval, už dávno zažily. Stát sice poslal krajům ony tři miliardy, ale to byla část dluhů, které tyto nemocnice měly, část musely kraje dodat ještě ze svých dalších prostředků, které mají, a v tom pravda zazněla. Zrovna tak jako je pravdou, že drtivá většina těchto nemocnic vznikala od osvícených občanů, ještě za C.K. mocnářství a nebo za tzv. první republiky, i tehdy je částečně dotovaly obce, protože to prostě byla zařízení pro jejich vlastní občany. Lze i do budoucnosti čekat, protože tam chodí i naši příbuzní, částečně budeme tato zařízení zřejmě dotovat i nadále.
Ale systém řízení nelze přece napadat. Je jednoznačně dokázané, že akciová společnost řídí úplně jinak než stát nebo než kraj nebo než obec. A jestli pan ministr volal po tom, že kontrola se prostřednictvím krajů dělá lépe, tak já tvrdím, že kontrola prostřednictvím okresů byla ještě blíže nemocnicím a kontrola prostřednictvím obcí, kde tyto nemocnice jsou, je ještě lepší.
***