(15.30 hodin)
(pokračuje Dub)
Doporučil Sněmovně přijmout usnesení, které dává souhlas s úmluvou, a zároveň budou v tomto usnesení učiněna prohlášení, tak jak je uvedeno v tisku 659/1, který jste dostali.
Toť vše, děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu zpravodaji. Nyní otevírám rozpravu, do které nemám žádnou přihlášku. Ptám se, zda se někdo hlásí z místa. Není tomu tak, rozpravu tedy končím. (Ve sněmovně je velmi intenzivní hluk.)
Pokud pan ministr ani pan zpravodaj nechtějí využít svého práva závěrečného slova, přistoupíme nyní k hlasování o usnesení navrženém zahraničním výborem. Pokusím se přivolat všechny ty, kteří chtějí hlasovat.
Zahajuji hlasování. Kdo s tímto usnesením souhlasí, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 134 z přítomných 169 poslanců pro návrh hlasovalo 133, proti 1. Návrh byl přijat.
Děkuji panu ministrovi, panu zpravodaji a končím projednávání bodu 56.
Dalším bodem, který budeme projednávat, je bod
57.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky
k vyslovení souhlasu s ratifikací Mezinárodní úmluva o regulaci velrybářství
podepsaná ve Washingtonu dne 2. prosince 1946
a Protokol k Mezinárodní úmluvě o regulaci velrybářství
podepsaný ve Washingtonu dne 19. listopadu 1956
/sněmovní tisk 666/ - druhé čtení
Nyní prosím, aby se slova ujal ministr dopravy Milan Šimonovský, který zastoupí ministra životního prostředí Libora Ambrozka. Prosím, pane ministře.
Místopředseda vlády a ministr dopravy ČR Milan Šimonovský: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, v zastoupení pana ministra životního prostředí Libora Ambrozka bych si dovolil přednést vám úvodní slovo k návrhu na přístup k Mezinárodní úmluvě o velrybářství a k Protokolu k této úmluvě.
Mezinárodní úmluva o regulaci velrybářství byla sjednána velrybářskými státy v roce 1946 ve Washingtonu. Tato úmluva byla uzavřena kvůli náležité ochraně velrybích populací, což umožní správný rozvoj velrybářského průmyslu. Tento dvojí cíl však dnes učinil z úmluvy místo střetu mezi zastánci ochrany velryb a propagátory velrybářství.
Česká republika je aktivním činitelem v mezinárodním úsilí o globální ochranu životního prostředí a je smluvní stranou většiny důležitých mezinárodních smluv v této oblasti. Úmluva je tak jednou z mála důležitých a veřejností ostře sledovaných smluv o ochraně živé přírody, které není Česká republika dosud smluvní stranou. Úmluva je jednou z nejstarších dosud platných mnohostranných smluv o ochraně globálního přírodního bohatství. Politický boj v rámci komise o zrušení moratoria komerčního lovu velryb a obnovení velrybářství je kriticky sledován veřejným světovým míněním. Proti lovu velryb jsou Evropská unie i Evropský parlament a naprostá většina členských zemí Evropské unie jsou členy komise a přístup k úmluvě zvažují též Polsko a Řecko. Na Slovensku byl přístup již schválen. Přístup k mezinárodní úmluvě byl také schválen v plénu Senátu Parlamentu České republiky dne 26. června 2004.
Žádám vás v této souvislosti, vážené dámy a pánové, abyste také svým rozhodnutím umožnili další posun v procesu přístupu České republiky k Mezinárodní úmluvě o regulaci velrybářství. (Přes zvonění předsedající hluk ve sněmovně sílí.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Vládní návrh projednal zahraniční výbor, jehož usnesení bylo rozdáno jako sněmovní tisk 666/1. Prosím zpravodaje výboru poslance Jana Kavana, aby návrh výboru odůvodnil.
Poslanec Jan Kavan: Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením zahraničního výboru ze dne 9. září 2004, a to k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Mezinárodní úmluva o regulaci velrybářství podepsaná ve Washingtonu 2. prosince 1946 a Protokol k Mezinárodní úmluvě o regulaci velrybářství podepsaný ve Washingtonu 19. listopadu 1956, sněmovní tisk 666.
Po odůvodnění náměstka ministra životního prostředí pana Tomáše Novotného, zpravodajské zprávě poslance Jana Kavana a po rozpravě zahraniční výbor
1. doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení: Poslanecká sněmovna dává souhlas k přístupu České republiky k Mezinárodní úmluvě o regulaci velrybářství podepsané dne 2. prosince 1946 ve Washingtonu a k Protokolu k Mezinárodní úmluvě o regulaci velrybářství podepsanému ve Washingtonu 19. listopadu 1956,
2. pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a
3. zmocňuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny podal zprávu o výsledcích projednávání tohoto vládního návrhu na schůzi zahraničního výboru.
To jsem právě učinil, děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji vám, pane zpravodaji. Nyní otevírám rozpravu, do které mám jednu písemnou přihlášku, a to pana poslance Jana Schwippela. Prosím, pane poslanče, máte slovo. (Hluk ve sněmovně stále sílí.)
Poslanec Jan Schwippel: Děkuji. Paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, návrh, který máme před sebou , zní na první pohled velmi jednoduše.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Promiňte, kolego, já vás na chvilinku přeruším, a to jenom proto, abych naše kolegyně a kolegy požádala, aby se ztišili. Ještě jednou vám sděluji, že v 16 hodin podle naší dohody skončí schůze Poslanecké sněmovny. Myslím si, že už je to poměrně krátká doba na to, abychom vydrželi v klidu a poslouchali své kolegy, pokud hovoří u mluvicího pultu.
Prosím, pokračujte.
Poslanec Jan Schwippel: Dámy a pánové, návrh, který máme před sebou, zní na první pohled velmi jednoduše, a sice tak, že Česká republika má možnost přispět k ochraně světově ohroženého druhu tím, že přistoupí k úmluvě o regulaci lovu velryb a zároveň se stane členem mezinárodní komise, v níž pak bude hlasovat pro zachování moratoria na komerční lov velryb. Takto se aspoň situace jeví z dosud jednostranné prezentace v našich médiích či z předkládací zprávy. Skutečnost je ovšem složitější.
Dovolte mi nejprve tři poznámky k odborné stránce problematiky.
Za prvé. Podle údajů Mezinárodní velrybářské komise dosahují stavy plejtváka malého, tj. druhu, který je podle tvrzení velrybářských států převážně loven, globálně kolem jednoho milionu kusů. Znamená to, že za předpokladu jeho množení na úrovni sebereprodukce a vzhledem k jeho výlovu na úrovni řádově stovek kusů ročně nedojde k vylovení tohoto druhu ani za 10 000 let. Znamená to, že v tomto případě se o žádném ohroženém druhu hovořit rozhodně nedá.
Za druhé. Komise je neefektivní a její rozhodnutí jsou nekontrolovatelná a nevymáhatelná. Členství v komisi je dobrovolné, takže mnohé státy praktikující lov velryb jejími členy nejsou, například Kanada nebo Indonésie. Další z ní můžou kdykoliv vystoupit, jak to učinil v roce 1992 Island, a v současnosti tím hrozí Japonsko. Island a Rusko uplatnily k moratoriu výhradu, proto se na ně nevztahuje, Norsko jej vůbec neuznává, neboť nebyl dodržen závazek jeho dočasné platnosti. K tomu přistupuje skutečnost, že úmluva pokrývá pouze dvanáct ze sedmdesáti existujících druhů velryb - dvanáct ze sedmdesáti - a ve výčtu právních nejasností, nejednoznačností a právních mezer úmluvy by bylo možno ještě pokračovat.
Za třetí. Za předpokladu, že v případě plejtváka malého se nejedná o ohrožený druh, není ani ekologické hledisko zdaleka jednoznačné. Je skutečností, že zákaz znamená pro řadu lidí nutnost jiné obživy i v přeneseném smyslu a tradiční zemědělství jako alternativa lovu velryb způsobuje životnímu prostředí významné škody, ať už formou eroze nebo salinace půdy, znehodnocování přírodních stanovišť, a tím úbytku přirozených druhů, znečišťování podzemních a přírodních vod atd.
***