(10.00 hodin)
(pokračuje Filip)
Takže prosím - nekončeme tu diskusi. Můžeme si upřímně říci, že nepatří přímo do tohoto zákona, ale zase na druhé straně si musíme upřímně říci, pokud ji nepovedeme a nic nezabrzdíme, potom už nic neovlivníte. A jestli chcete, aby voleným zástupcům občanů veleli nikým nevolení šéfové akciových společností, tak pokračujme tímto čistě liberálním směrem.
Já jsem přesvědčen o tom, že ač jsme byli zvoleni za různé volební programy, přece jen každý z nás máme určitou odpovědnost za situaci v tomto státě a ta situace se týká i zdravotnictví, i když můžete klidně říci "ano, není to věcí Poslanecké sněmovny, je to věcí zvolených zastupitelů v krajích, a ti nechť nesou politickou odpovědnost". Nikdo se ale nebude ptát, jestli jste byli zvoleni do Poslanecké sněmovny, nebo do kraje, ale budou se ptát, proč není tato nemocnice, proč ji zlikvidovala farmaceutická firma, která tam prostě dodala léky a potom si za dluhy překoupila nemovitosti a místo nemocnice jsou z toho hotely, pokud z toho nebudou kasina nebo veřejné domy. (Potlesk.)
Já jsem přesvědčen, že debata o tomto návrhu je na místě. Já jsem byl konfrontován, je to asi tři týdny, s tím, že byl předložen jakýsi koncept návrhu zákona o neziskových zdravotnických organizacích. Já jsem zpracovatelům oznámil, že myšlenka je na jedničku a zpracování na pětku, že je to na propadák, že to prostě tak nejde, že nemohu sebrat někomu vlastnictví, když to stát kraji dal.
Ale prosím, a tady musím zastávat zásadní stanovisko, které je ústavně korektní; jak říká Ústavní soud, je samozřejmě možné, že stát svými zákony svým vlastníkům, které přesně určil, vymezí také práva a povinnosti, které mají s konkrétním majetkem, který jim byl svěřen do péče. To je celý smysl školství, zdravotnictví, ale i třeba bankovního sektoru. Všimněte si, jakým způsobem korigujeme v zákoně například nakládání s majetkem České národní banky. Cožpak jsme se tomu někdy divili? Nikdy jsme se tomu ani v nejmenším nepodivili. Jakým způsobem jsme omezili nakládání se státním majetkem těm, kteří ho spravují ve prospěch státu? A nejde jen o nemocnice a školy. Cožpak máme zcela liberální prostředí v tom, jak se nakládá se silnicemi, s nemovitostmi, které mají určitý vztah k veřejným službám?
Prosím vás, rozlišujme veřejnoprávní sektor od soukromoprávního. A jestli chcete říci, že zdravotnictví je čistě soukromoprávním sektorem, nezlobte se, to jste na omylu se zněním Ústavy České republiky.
Jsem přesvědčen, že je třeba se tím návrhem zabývat, že je třeba ho prodiskutovat a klidně o něm vést diskusi, která povede například ke zlepšení textu tak, abychom se nedostali do situace, kdy pro jedno slovo opravdu dojde k tomu, že Ústavní soud nám v určitém momentě ten pozměňovací návrh nebo ten přijatý konkrétní text zvrátí a my se tím budeme muset zabývat znovu, ještě předtím, než bude dokončena diskuse o tom, jakým způsobem má fungovat české zdravotnictví, to znamená to, co chtěla paní kolegyně Dundáčková, jaká bude koncepce.
Vzpomínám si, když jsme požadovali v roce 2002 - myslím, že to navrhoval kolega Maštálka jako náš bývalý kolega - abychom se zabývali koncepcí, jak dlouho se tady o tom diskutovalo a k jakému závěru jsme nakonec došli: k tomu, že Poslanecká sněmovna nepřijala žádné usnesení. To bylo to neštěstí oné diskuse v Poslanecké sněmovně.
Tak vás prosím, abychom se nezabývali silnými slovy. Zabývejme se tím, jestli chceme, nebo nechceme koncepci zdravotnictví, a v tom případě je třeba alespoň na čas, i kdyby to bylo časově omezeno, tento text přijmout. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo místopředseda Poslanecké sněmovny pan Ivan Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážená paní místopředsedkyně, paní ministryně, kolegyně a kolegové, slovy klasika by se mi chtělo citovat "tento způsob rozpravy se mi zdá poněkud nešťastným". Nešťastným proto, když poslouchám vystoupení některých svých kolegů, které na jedné straně je třeba respektovat z důvodu odlišného politického názoru, nicméně současně není možné zavírat oči a zacpávat si uši, vychází-li z nich hluboká neznalost určité problematiky. Současně nešťastným proto, že zde zaznívají věty a slova, která mě vedla k otázce na paní předsedající, jaký že je letopočet, ve kterém se vede tato debata - zda se píše skutečně rok 2004, nebo náhodou rok 1948.
Myslím si, že bychom si měli dát pozor - a tím bych apeloval na paní ministryni zdravotnictví - abychom se ubránili xenofobii, která zaznívá z některých jejích vět, a téměř strašením a popisováním toho, co je mravné a co je nemravné v souvislosti s tím, když někdo poskytuje zdravotní péči. Myslím si, že není nic nemravného na tom, když někdo dobrou prací produkuje zisk v obchodní společnosti tím, že pomáhá jiným lidem, tím, že pečuje o jejich zdraví. Naopak si kladu otázku, co je mravného, paní ministryně, na tom, když někdo špatnou prací produkuje dluhy tím, že se špatně stará o lidi, kteří potřebují zdravotní péči. (Potlesk.)
A nevím, jestli jsme si všichni všimli stavu, za kterého tato vláda, resp. minulá vláda předávala nemocnice krajům. To všechno nebyly přece akciové společnosti, ty zločinné obchodní společnosti, ve kterých paní ministryně nechce ležet. Jestli jste si dobře všimli jejího vystoupení, paní ministryně nechce ležet v obchodní společnosti. To nebyly obchodní společnosti se statutem akciové společnosti, a přesto produkovaly jen a jen dluhy a jen a jen s dluhy byly předány krajům.
Tady bych chtěl zareagovat na kolegu ze Středočeského kraje, který zřejmě ve svém vystoupení nepochopil, že právní forma společnosti nemá s tím, zda produkuje, nebo neprodukuje zisk, vůbec nic společného. Trochu jste mi, pane kolego, připomněl známého klasika slovenské polistopadové politiky pana Luptáka, který se domníval, že když zruší zločinná "eseróčka", zajistí blahobyt lidí na Slovensku. Je to stejný omyl, kterého se dopouštěl on a kterého se dopouštíte i vy.
Tím se chci dostat k podstatě problému, protože celá tato debata je podle mě velmi schizofrenní. Podstatou problému podle mne je absurdní skutečnost, že vedeme debatu nad zdravotnictvím v případě projednávání zákona, který souvisí s hlukem kolem nás. Není to zvláštní? Není zvláštní, že paní ministryně tady vystupuje a bojuje za něco ve svém resortu, co s tím původně vůbec prakticky nesouviselo? Já si myslím, že to je podstata věci, že se debatou nad změnou právní formy některých nemocnic odvádí pozornost od skutečné podstaty problému ve zdravotnictví.
Já jsem se snažil vypočítat, kolik že máme za dobu vlády sociální demokracie za sebou ministrů zdravotnictví. Zkuste si se mnou na ně vzpomenout. Začínal kolega David, poté nastoupil pan ministr Fišer, po panu Fišerovi to byl premiér Špidla, potom to byla paní Součková, potom to byl pan ministr Kubinyi a teď to je paní ministryně Emmerová, takže vlastně šest za zhruba šest let. To je dost. Zatím žádný z těchto ministrů nebyl schopen předložit skutečnou koncepci zdravotnictví, skutečnou koncepci toho, co by se v tomto resortu mělo dít.
Já bych prosil, abychom si vzpomněli na to, za jakého stavu přebírala sociální demokracie odpovědnost za tento resort. Říkám, že ten stav byl relativně stabilizovaný. Důrazně upozorňuji na slovo "relativně" stabilizovaný. V každém případě mohu říci, že resort netrpěl dluhy. Za tu dobu, co sociálnědemokratičtí ministři si přebírali tento resort a slibovali nám, že předloží novou a novou koncepci, nebyli schopni nic jiného než nakumulovat dluhy v nemocnicích, které potom přehodili na kraje s velkým alibismem - kraje, dělejte si s tím co chcete.
Za šest let paní ministryně a její předchůdci nevymysleli vůbec nic. Jestli je tedy něco podstatou problémů českého zdravotnictví, není to otázka, jakou právní formu budou mít jednotlivé nemocnice, ale v jakém systému budou nemocnice fungovat.
***