(15.10 hodin)
(pokračuje Gross)
Jde o tlumení nejkřiklavějších sociálních rozdílů, ať již transferem veřejných prostředků, které samozřejmě musí zajistit minimální životní a sociální standardy pro sociálně rizikové, ohrožené skupiny, ať již jde o důchodce, invalidy nebo dočasně handicapované lidi, ale ať už jde samozřejmě i o nezaměstnané, alespoň o ty, kteří hledají práci, ale také o mladé rodiny s dětmi.
A druhý nástroj, který musí být efektivně využíván, je také transfer veřejných služeb, protože u základních služeb musí být garantován přístup na minimální úrovni všem občanům České republiky, a když hovořím o té minimální úrovni, tak to musí být alespoň ta úroveň, která zajišťuje, že nebude docházet k trvalým handicapům jednotlivých sociálních skupin v České republice. Ten rozsah veřejných služeb v České republice je odpovídající rozsahu veřejných služeb ve vyspělých státech. A možná někdy není příliš zřetelné, co pod tímto pojmem máme na mysli. Máme nepochybně na mysli oblast zdravotní péče, vzdělávání, bezpečnosti, veřejné dopravy, ale samozřejmé také přístup k právu. A tyto všechny, a určitě ještě řada dalších služeb, musí být dostupné i pro sociálně slabší vrstvy obyvatelstva v České republice, a to z jednoho prostého důvodu. Ta bohatší část naší společnosti - a přejme jim toto bohatství, pokud ho získali poctivým způsobem, já si nesmírně vážím poctivých bohatých lidí - tak ta je schopna si ve složitých životních situacích poradit sama a má na to, aby si zajistila to, čemu se dnes moderně říká nadstandardy, ale pro většinu naší populace musí být tyto veřejné služby zajištěny společností. A je to důležité nejenom pro současnou společnost, ale je to nepochybně důležité i pro budoucnost, protože uvědomíme-li si, že dnes více jak 65 procent lidí žije z průměrného nebo podprůměrného příjmu, tak samozřejmě pokud by základní veřejné služby této největší části naší společnosti byly z finančních důvodů nedostupné, tak ta sociální diferenciace, ty sociální rozdíly se budou ještě více prohlubovat, a uvědomíme-li si, že je éra nových technologií, které jsou poměrně náročné a drahé a nepochybně v řadě oblastí by byly dostupné také pouze určité ekonomicky silné skupině obyvatel, tak by docházelo postupem doby k ještě větší dynamice zvyšování sociálních rozdílů v České republice a to zcela určitě není úmyslem této vlády.
Jde o rovné příležitosti, aby o budoucnosti jednotlivců rozhodoval více talent a píle nežli finanční poměry rodiny, ze které pochází. Jde o způsob vytváření elit, kdy je nutné, aby nedocházelo k tomu, že elita v České republice, elita naší společnosti bude uzavřená a neprodyšná, kdy je prostě zapotřebí, aby pracovitost, vytrvalost, nápaditost byla tou hlavní cestou k propracování se do elity naší společnosti. Jde o mezilidskou solidaritu, kdy je zapotřebí, abychom nebyli lhostejní k nepřízni osudu druhého, a jde také o demokracii, kdy je zapotřebí udržet moc pod veřejnou kontrolou a nedopustit postupné přesouvání té skutečné moci do oblasti, která pod touto veřejnou kontrolou není.
Pokud jde o nástroje, které má vláda České republiky k dispozici, aby byla schopna tyto poměrně velké úkoly zvládat, tak samozřejmě těch nástrojů není mnoho. Jsou omezené stejně tak, jak jsou omezené veřejné prostředky, které k tomu máme k dispozici. Ale přece jen existují a vláda se je bude snažit maximálně využívat. Jde o takové nástroje, jako je oblast sociálního dialogu a rozvíjení tohoto dialogu, protože my máme velkou úctu ke všem, kteří jsou ochotni prosazovat své názory, ať již v odborových svazech, nebo i v podnikatelských svazech, protože dávají příklad tomu, že budují občanskou společnost, a kladou velký důraz na využití všech nástrojů, které umožní dosažení sociální dohody a zajištění sociálního smíru. Budeme se nepochybně v tomto směru snažit podporovat kolektivní vyjednávání a přesouvat postupně zodpovědnost na dohodu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem i podporou tzv. vyšších kolektivních smluv.
Máme k dispozici nástroj, který se týká transferu veřejných peněz, kdy se budeme snažit hledat cestu k zefektivnění tohoto nástroje. Máme v programu a v úmyslu dosáhnout restrukturalizace v této oblasti, což znamená odebrání a snížení podpory ze sociálního systému těm, co tento systém zneužívají a preferují pasivní příjem před aktivitou, přestože by aktivní mohli být, a budeme se tak snažit vytvořit určitý objem volných finančních prostředků, který budeme směřovat vůči těm, kteří skutečně takovouto veřejnou pomoc, veřejnou podporu potřebují.
Další z nástrojů, který vláda bude využívat, je oblast standardizace veřejných služeb, protože každý resort, každé oborové ministerstvo musí dát jasnou odpověď, jaké oblasti veřejných služeb by měly být v České republice poskytovány, a samozřejmě také musí být schopna tato ministerstva stanovit základní kritéria kvality.
Cílem, proč chceme v této oblasti standardizaci veřejných služeb podpořit, je vcelku jednoduchá záležitost - cíl je, aby podmínky pro život z hlediska veřejných služeb byly alespoň srovnatelné v různých částech naší země, aby byly alespoň srovnatelné v Šumperku a v Klatovech, aby byly alespoň srovnatelné v Ostravě a v Plzni, při vědomí toho, že nepochybně vždy budou muset existovat regionální rozdíly, protože tyto regionální rozdíly mají nějakou historickou tradici a mají svým způsobem i motivační charakter. Ale základní podmínky z hlediska přístupu k těmto veřejným službám, z hlediska kvality života našich občanů v různých částech republiky se musí vláda snažit vytvářet obdobné.
Další oblast nebo nástroj, který má vláda k dispozici, je motivace. Mám na mysli motivaci pozitivní, třeba tu, že kdo přijme práci, nesmí být před sousedem, který by také mohl pracovat, ale nechce, za hlupáka, a mám na mysli i motivaci negativní, třeba to, že je zapotřebí zvýšit pravděpodobnost postihu vůči těm, kteří podvádějí a nedodržují pravidla. Ale nepochybně v té oblasti motivační vláda má poměrně široké pole působnosti, které se bude snažit využívat.
Máme další nástroj, který se týká podpory vybraných skupin obyvatel. Samozřejmě tady platí to, co jsem uváděl v úvodu, že máme omezené zdroje a jde o to, abychom dobře vybírali, které skupiny obyvatel skutečně nezbytně takovouto podporu vlády, státu, společnosti potřebují.
Zmíním se v této souvislosti pouze o třech takovýchto skupinách. Jednou z takovýchto skupin jsou nepochybně trvale či dlouhodobě handicapovaní spoluobčané, kteří nepochybně přes svoji osobní snahu se dostali do obtížných životních situací, které sami bez pomoci společnosti nejsou schopni zvládat, a my tady musíme vytvořit systém a prohlubovat systém, který jim takovouto efektivní pomoc poskytne, a musíme se samozřejmě také snažit vytvářet podmínky pro jejich integraci do společnosti, protože přes své handicapy jsou to plnohodnotní spoluobčané, se kterými dnes žijeme v jednom státě.
Druhou takovou skupinou jsou důchodci. Jsou to lidé, kteří v minulosti vytvářeli hodnoty, z nichž v tuto chvíli žijeme, a myslím si, že naším základním úkolem je vůči této poměrně silné sociální skupině říci několik základních slov. My jim nemůžeme v tuto chvíli dát žádné velké sliby, protože prostě nemáme na to, abychom slibovali modré z nebe, a vesměs jsou to lidé, kteří mají velké životní zkušenosti a nepochybně by velmi rychle odhalili laciné sliby, které by se neopíraly o reálné možnosti. Ale musíme jim dát jistotu, musíme jim jasně říci, že nemusí mít obavu ze své budoucnosti, protože důchodová reforma, o které hovořím a o které se jasně zmiňuje programové prohlášení vlády, je reforma, kterou nemůžeme dělat na úkor stávajících důchodců.
***